Nadšení ohledně trhu Tet…

Quang Tri – země dvou období záplav a horkých, suchých větrů z Laosu, kde je tempo života lidí pomalé a skromné. Dokonce i Tet (lunární Nový rok) se tiše odehrává na trzích, bez ohňostrojů nebo oslnivých barevných světel.

Trh Tet v tomto regionu s drsným podnebím má svůj jedinečný charakter: městské trhy se nacházejí podél známých silnic plných zvuků dopravy a venkovské trhy schované na břehu řeky, vedle rýžových polí a pod řadami starých bambusů. Stačí jedno ráno na konci roku, kdy jsou vesnice rušnější než obvykle, prodejci nesoucí své zboží vyrazí dříve a volání se ozývá od úsvitu, abyste v této sluncem zalité a větrem ošlehané zemi, obývané lidmi, kteří trpělivě překonávají těžkosti, pocítili ducha Tetu.

Roh trhu Dong Ha Tet.

1. Trh Dong Ha je v předvečer Tetu (lunárního Nového roku) rušnější než obvykle. Prodejci se tlačí rameno vedle ramene, kupující kráčejí pomalu, krok za krokem, jako by chtěli udržet rytmus konce roku. Tet se zdá být v tomto přeplněném prostoru namačkaný, jako by se všichni báli pohybovat příliš rychle a nechat Tet utéct, jako by se báli, že zmeškají ty známé okamžiky, které přicházejí jen jednou za rok. Smích, štěbetání a volání navzájem vytvářejí rytmus, který je zároveň uspěchaný a hřejivý.

Zboží Tet (lunárního Nového roku) je na tomto trhu mnohem hojnější než na jiných trzích v provincii. Kromě masa, ryb, zeleniny a ovoce jsou zde hromady typických produktů Tet, jako je banh chung a banh tet (tradiční rýžové koláčky), spolu se všemi druhy sladkostí a zavařenin a chryzantém a lilií v zářivých barvách. Ale kupodivu, i když se jedná o městský trh, lidé toho moc nekupují. Každý si nese jen malou tašku, krátce se projde a pak odejde. Starší žena pečlivě vybírá pár banh chungů. Ne nutně ty nejkrásnější, ale ty, které se jí pohodlně vejdou do ruky a jsou pevně zabalené. „Tak akorát na obětování, pane,“ říká, jako by mluvila s prodejcem, ale také jako by si připomínala zvyky a jednoduché tradice, které v její rodině zůstávají nedotčené.

Kolem nich se ozýval tichý křik prodejců, mísila se vůně grilovaného masa, vůně mladých banánových listů a vůně květů Tet a vytvářela jedinečnou chuť, kterou lze nalézt pouze ve sluncem zalité centrální oblasti Vietnamu. Děti vykukovaly zpoza stánků, zvědavé, oči jim jiskřily, ale stále si zachovávaly klid a vyhýbaly se strkání a strkání. Starší lidé se klidně procházeli a pozorovali známé věci z minulých let, jako by ověřovali nepřetržitý řetězec vzpomínek.

2. Při překročení řeky Ben Hai se vítr stává slaným a trh se dost liší od trhů ve vzdálenějších vesnicích na břehu. Rybí trh Cua Tung se nachází hned vedle mostu přes ústí řeky – kde se říční voda setkává s mořem – a začíná fungovat denně kolem 15:00, když slunce zapadne, vlny se uklidní a lodě se vracejí na břeh. Tempo tržního života se odpovídajícím způsobem zpomaluje, podobně jako jsou lidé na pobřeží zvyklí pozorovat příliv a odliv a čekat na mořský vánek, místo aby se řídili pevným harmonogramem.

Rybí trh Cua Tung není velký, ale ztělesňuje mnoho charakteristik pobřežní krajiny. Během Tetu (vietnamského Nového roku) se na trhu kromě čerstvých mořských plodů prodávají i jedinečné speciality. K dispozici je mořská hroznová odrůda Con Co s velkými, kulatými, plnějšími a zářivě zelenými semeny, která jsou lepší než semínka z jiných pobřežních oblastí, a mořská okurka sklízená ze skalních výchozy poblíž pobřeží, která je k dispozici ve dvou druzích: jeden pro přímou konzumaci a druhý, který byl vařený a zahuštěný, známý jako agarový želé. Prodejci i kupující nemají spěch. Někteří nakupují na Tet, jiní jako dárky pro vzdálené příbuzné; každý balíček je pečlivě uchováván a zachycuje rytmus života, vůni a slanou chuť pobřežní oblasti.

3. V jižní části provincie Quang Tri působí trhy v regionu Cang klidněji. Místní obyvatelé vysvětlují význam slova „Cang“ tak, že pramení ze skutečnosti, že před stovkami let jejich předkové vyčistili půdu na obou březích dolního toku řeky O Giang a založili osady a zemědělské komunity, připomínající drápy, které vyznačovaly hranice vesnic, odtud název Cang. Tato oblast je každoročně náchylná k záplavám, takže trhy Tet mají zdrženlivou atmosféru. Zboží není hojné, hlavně rýže, lepkavá rýže, fazole a zelenina; květin a sladkostí je málo. Kupující jsou však pečlivější než kdokoli jiný, kladou dlouhé otázky a pečlivě zkoumají každou položku, jako by každá položka musela být zcela použitelná. Na těchto trzích je snadné vidět lidi, jak kupují svým sousedům něco navíc. „Jeho rodina letos bojuje,“ mumlá žena, když kupuje trochu zeleniny navíc. Tet v regionu Cang není o hojnosti, ale o vzájemné podpoře a péči. Tyto trhy lidem připomínají, že v Quang Tri se konají oslavy Tetu, které nejsou hlučné, ale spíše plné lidské laskavosti, nikoli okázalých hostin.

Jednoho brzkého rána před Tetem (lunárním Novým rokem) jsem se vydal na trh Hai Hoa – jeden ze sedmi trhů ve staré čtvrti Hai Lang, která je nyní součástí obce Nam Hai Lang. Tento trh je, jak v běžné dny, tak i během Tetu, známý svou jedinečnou specialitou: masem polní krysy, pečlivě očištěným a marinovaným, a baleným do plastových sklenic. Paní Nguyen Thi Thuy, prodavačka, vysvětlila, že během zimního a jarního období, kdy rýže začíná kvést, farmáři společně loví krysy, aby ochránili svou úrodu a zároveň si připravili lahodný pokrm. „Po porážce a očištění se krysy nasekají na malé kousky, důkladně smíchají s rybí omáčkou, solí, pepřem, galangalem, zázvorem a citronovou trávou a poté se pečlivě zabalí,“ sdělila paní Thuy. Kupující si maso polní krysy na trhu oblíbili nejen pro jeho bohatou chuť, ale také proto, že je to tradiční pochoutka, která evokuje vzpomínky na vřelý, jednoduchý Tet naplněný duchem komunity.

4. Kromě městských trhů, venkovských trhů, trhů podél ústí řek a moří nebo trhů v oblastech náchylných k záplavám má Quang Tri také velmi speciální trh, který se schází pouze jednou ročně v noci z 2. na ráno z 3. dne svátku Tet: obecní trh Bich La ve vesnici Bich La Dong, nyní součást obce Trieu Phong. Názvy zemí a vesnic se mnohokrát měnily, stopy historie se prolínají válkami, odloučeními a tichými posuny času. Ale uprostřed všech těchto změn si obyvatelé Bich La zachovali pouze jeden symbol: hliněného kohouta – šťastného maskota tradičního trhu.

Místní obyvatelé i turisté si na trhu Dinh Bich La kupují hliněné kohouty – amulety pro štěstí.

V myslích vesničanů nejsou kuřata jen hospodářskými zvířaty, ale také rytmem času. Jejich kokrhání za úsvitu, jejich volání do rána nebo šustění bambusových hájů za vesnicí se stávají záchranným lanem, znamením bdění a spánku, začátků a pokračování. Proto se na vesnickém trhu neobejdou kuřata z volného chovu – malá, rustikální, ale přesto hřejivá, připomínající lidem jejich původ. Lidé chodí na trh kupovat kuřata nejen proto, aby hledali štěstí, ale také proto, aby se dotkli vrstev paměti a kultury nahromaděné po staletí.

Od tří nebo čtyř hodin ráno byl společný dům Bich La osvětlen jarní mlhou, světlo svíček a vůně kadidla se mísily s lehkým mrholením. Stovky, ba tisíce hliněných kohoutů zaplnily dvůr, jako by čekali na společné kokrhání. V tu chvíli lidé zapomněli, zda jsou hosty nebo hostiteli, zapomněli, že jaro právě přišlo, a zůstal jim jen pocit pomalého unášení vzdálenými vzpomínkami, na dětství a starou vesnici.

Pan Dang Sy Dung, předseda Lidového výboru obce Trieu Phong, se svěřil, že komunální trh neexistuje kvůli svátečním barvám, ale kvůli komunitním vzpomínkám, předávaným z generace na generaci. Pod otevřenou střechou komunálního domu žije, dýchá a je uchovávána každodenním životem. Každé jaro stále kokrhá kohout – nejen ohlašuje nový den, ale také probouzí nejhlubší city v srdcích lidí…

V Quang Tri se Tet (vietnamský Nový rok) neměří kalendářem, ale trhy. Každý, kdo je daleko, si při pouhé vzpomínce na trh Tet touží vrátit se domů.

Zdroj: https://cand.com.vn/doi-song/non-nao-cho-tet-i796728/