BAREVNÁ KHMERSKÁ KULTURA V AN GIANG - 1. část: Střechy khmerských pagod - duše Phumu a společnosti

Přestože Khmerové prošli mnoha změnami, nejenže si zachovávají svou tradiční identitu, ale také se aktivně integrují a přispívají k místnímu rozvoji. V této sérii pěti článků navštívíme vesnice, pagody, setkáme se s mnichy a Khmery, abychom si vyslechli jednoduché, ale trvalé příběhy o kultuře, která se i nadále uchovává a šíří uprostřed proudu modernity.

Když se mluví o khmerské kultuře, první věc, která vás napadne, je obraz zlatých pagod se zakřivenými střechami sahajícími až k modré obloze. Pagody nejsou jen místem uctívání, ale také kulturním srdcem, duší vesnic a osad, duchovní oporou khmerského lidu.

Od Rach Gia po vrchol Ta Pa, od prostých vesnic až po klikaté horské svahy, jsme se vydali na naši cestu za objevováním mnoha pagod. Každé místo má svůj vlastní příběh, jednoduchý, ale prodchnutý komunitní solidaritou.

Hlavní síň pagody Soc Ven Moi (Go Quao) byla postavena v jedinečném architektonickém a sochařském stylu, který nese znaky jižního khmerského buddhismu. Foto: DANH THANH

Unikátní architektura

Pagoda Lang Cat, známá jako „živoucí poklad“ pobřežní khmerské komunity, v sobě nese hloubku historie a kultury. Ctihodný Long Phi Yen – opat pagody Lang Cat – nás provedl každou řadou budov v areálu o rozloze více než ^{10 000 m²} . Pagoda Lang Cat, postavená v roce 1412, má všechny charakteristiky jižního khmerského buddhismu. Hlavní sál, mnišské ubikace, přednáškové sály, stúpy… to vše je pokryto vrstvou zlaté barvy se sofistikovanými vzory a reliéfy.

Když ctihodný Long Phi Yen viděl, že se zdáme být zaujati, hrdě pokračoval: „Pagoda Lang Cat je místem praktikování a také svědkem mnoha historických vzestupů a pádů. Po mnoho generací si pagoda stále zachovává duši khmerské kultury. V roce 1994 byla pagoda Ministerstvem kultury a informací (nyní Ministerstvem kultury, sportu a cestovního ruchu) uznána za národní historickou a kulturní památku.“

Po opuštění pagody Lang Cat jsme se vrátili do obce Tri Ton, kde se na vysokém kopci nachází pagoda Ta Pa, připomínající lotos kvetoucí v oblacích nad zálivem Nui. Z dálky se pagoda zdá, jako by se vznášela ve vzduchu a odrážela se v bujném zeleném lese. Než jsme stihli říct jediné slovo chvály, fascinováni krásou pagody jsme slyšeli Thach Chanh Riho, turistu z Vinh Longu, jak zvolá: „Když jsme tam dorazili, pagoda byla velmi krásná. Zakřivená střecha, reliéfy a vzory nesou kulturní charakteristiky Khmerů a nacházejí se uprostřed majestátních hor, velmi odlišných.“

Při návštěvě pagody Ta Pa na nás udělala dojem hlavní hala o rozloze více než 1300 metrů čtverečních, podepřená 120 betonovými pilíři vysokými od 5 do 18 metrů. Ctihodný Chau Sung - opat pagody Ta Pa uvedl, že pagoda byla postavena v roce 1999, zpočátku jen jednoduchá došková chatrč. Po 4 rekonstrukcích měla pagoda do konce roku 2019 nový vzhled, prostorný, klidný, ale stále prodchnutý khmérskou kulturou. Veškeré náklady na stavbu pagody hradili buddhisté. V roce 2020 pagoda postavila dalších 70 metrů dlouhé schodiště spojující úpatí hory s vrcholem, jako hedvábný pás vinoucí se mezi horami a kopci. „Strmý terén stavbu extrémně ztěžoval. Materiály musely být přepravovány na horu, lešení bylo postaveno z bambusu, převázaného starými sutanami. Ale právě tato obtížnost vytvořila prostor pagody v harmonii s přírodou, otevřený a klidný,“ - s hrdostí vyprávěl ctihodný Chau Sung.

V provincii An Giang se v současnosti nachází 142 khmerských buddhistických pagod théravády. Podle Danh Thanh Data, obyvatele obce Dinh Hoa, který má téměř 10 let zkušeností se stavbou khmerských pagod, si pagody dodnes zachovávají tradiční styl: zakřivené střechy, žlutá barva, sofistikované reliéfy, ale kombinují nové techniky a moderní materiály pro zvýšení odolnosti a estetiky. „Architektonický styl pagod vždy spočíval ve vytvoření posvátného a klidného prostoru,“ řekl Dat.

To, co nám pan Dat sdělil, se nám jasněji ukázalo, když jsme dorazili do obce Go Quao – klidné země, kde pagoda Soc Ven Moi působila zářivě i slavnostně. Ohromila nás třívrstvá zakřivená střecha hlavní haly, hadi Naga a klikaté dračí ocasy, jako by chránily posvátné místo. Reliéfy Garudy a bohyně Kaynor byly živé, jako by se pohybovaly ve světle. Na zdi jako by nás každý obraz Buddhova života vedl do duchovních a kulturních hlubin Khmerů...

Khmerské pagody jsou místem konání významných festivalů, jako jsou Chol Chnam Thmay, Sene Dolta a Ok Om Bok. Foto: DANH THANH

„Dýchání“ vesnice a veverky

Po generace nebyly khmerské pagody jen místem, kde mniši praktikovali, ale také kulturním centrem, místem, kde se mladí lidé ve vesnicích a osadách učili khmerskému jazyku, buddhistickým písmům, etice a kulturnímu životnímu stylu. Tradiční festivaly jako Chol Chnam Thmay, Sene Dolta, Ok Om Bok... jsou všechny spojovány s pagodami a stávají se příležitostmi k opětovnému setkávání a propojování komunity. Ctihodný Danh Lan - stálý viceprezident Provinční asociace pro solidaritu vlasteneckých mnichů a mnichů - řekl: „Od doby meliorace a osídlení byly pagody místem, kde se děti mohly ukrývat a učit khmerštině, kde se uchovávaly starověké pálijské písma a kde se během roku konaly významné obřady.“

To, co vyprávěl ctihodný Danh Lan, není jen vzpomínka, ale je stále jasně přítomné v životech Khmerů. V pagodě Xeo Can v obci Vinh Hoa se děti u tabule pilně učí khmerské znaky. Zatímco čekají na konec hodiny pro své vnouče, pan Danh Tuong, obyvatel osady Xeo Lung A, se podělil: „Když jsem byl malý, naučil jsem se tu také číst a psát, teď je to generace mých vnoučat. Pagoda je místo, kam se vracím, kdykoli jsem šťastný nebo smutný, místo, ke kterému jsem byl poután celý svůj život.“

Na pagodě Ca Nhung v obci Dinh Hoa se ještě předtím, než slunce stačilo prosvítat zakřivenou taškovou střechou, pagodou rozléhal ranní zpěv. Na nádvoří pagody více než 20 buddhistů pilně vykonávalo dobrovolnickou práci, někteří zametali listí, starali se o rostliny, někteří vařili. Paní Thi Hieu (66 let), žijící v osadě Hoa My v obci Dinh Hoa, držela koště, aby zametala každý spadaný list, a pomalu řekla: „Žiji sama, bez manžela a dětí. Dvacet let chodím na pagodu každý den a dělám, co můžu. Pagoda je pro mě jako druhý domov. Cítím se tady velmi bezstarostně.“ Stejně jako paní Hieu, i pan Danh Dien (51 let), žijící v osadě Hoa Hon v obci Dinh Hoa, často přichází dobrovolně pracovat a nabízet mnichům rýži. „Moje rodina je s touto pagodou spjata po mnoho generací. Dobrovolnictví je můj způsob, jak toto spojení udržovat. Doufám také, že v budoucnu zde budu moci nechat uložit svůj popel – místo, které je podle mého názoru klidné,“ řekl pan Dien tichým hlasem uprostřed vzdáleného zvuku zvonů pagody.

Moderní tempo života vede mladé Khmery ke studiu a práci daleko od domova. Pravidelné pobyty v pagodě jako dříve již nejsou populární. Nicméně, o každém větším svátku se proudy lidí vracejí. Spojení mezi Khmery a tradiční pagodou je vždy přítomné, trvalé a posvátné jako zakřivená tašková střecha na jižní obloze. Ctihodný Danh Thuyen - zástupce opata pagody Ca Nhung, řekl, že za úplňku a 30. dne lunárního kalendáře pagoda vítá 30–50 buddhistů, aby obětovali rýži, zpívali sútry a konali záslužné skutky. Zejména o velkých svátcích, jako je Chol Chnam Thmay, obřad obětování rouch, pagoda vítá tisíce buddhistů z celého světa k bohoslužbám a vytváří tak kulturní obraz bohatý na identitu.

Pagodu Ca Nhung jsme opustili, když se pomalu stmívalo slunce. Chrámový zvon zazvonil na konci dne jako jemná připomínka tradic, morálky a silného spojení mezi náboženstvím a životem. Přestože se časy změnily, pagoda je stále silnou duchovní oporou, místem pro zachování kulturních a duchovních hodnot Khmerů.

(Pokračování bude naplánováno)

D.THANH - B.TRAN - T.LY

Zdroj: https://baoangiang.com.vn/sac-mau-van-hoa-khmer-o-an-giang-bai-1-mai-chua-khmer-linh-hon-cua-phum-soc-a426107.html