Tet v popředí

Námořnictvo Tet, odolné v popředí, je slibem z celého srdce zůstat vzhůru s jarem země.

Když se zamyslím nad dnem, kdy jsem odmaturoval a stal se armádním důstojníkem, až doteď mi Tet v armádě zabíral dvě třetiny mých svátků Tet. Vojáci mají mnoho svátků Tet: Tet na hranicích, Tet na odlehlých ostrovech, Tet v oblacích, Tet na stanovištích, Tet na ropných plošinách..., zatímco můj Tet je hlavně Tet v první linii. Všem těmto svátkům Tet láskyplně říkáme „vojácké Tet“.

Posvátná čest

Protože úkol chránit suverenitu moře a ostrovů a chránit lidi je vždy nejvyšší prioritou, my, námořní vojáci na ostrovech a platformě DK1, často slavíme Tet o pár týdnů dříve.

Tehdy vítáme v popředí lodě s novoročním pozdravem z pevniny, které nesou nezbytnosti a vřelou lásku pevniny. Plavba lodí s novoročním pozdravem na konci roku je vždy nejbouřlivější, ale také nejočekávanější pro námořní důstojníky a vojáky. Říkáme jim jarní lodě, i když vždy musí vyplout, když je ještě chladno. Zatímco se sever třese pod severovýchodním monzunem, lodě s novoročním pozdravem se musí namáhat s překonáváním 6-7 metrů vysokých vln a rozbouřeného moře.

Lepkavá rýže, listy dong, kuře, kachna, sladkosti, broskve, meruňky... jsou nepostradatelné dary, které je nutné dopravit na ostrovy a k ropným plošinám, aby se uspokojilo „čekání“ vojáků na Tet. Proto existují některé dojemné příběhy, na které nikdy nezapomenu. Kuřata, kachny a prasata měla po příjezdu takovou mořskou nemoc, že ​​se převalila a „umřela“, což vojáky donutilo tvrdě pracovat na jejich porážce a zmrznutí. Broskvoně, meruňky a kumquaty neodolaly větru a vlnám, takže všechny jejich květy a plody opadaly a zbyly po nich jen suché větve. Vojáci pečlivě stříhali umělé květiny, lepili je a nafukovali balónky, aby je připevnili, a tak je zkrášlili až do následujícího roku. Suché a zvadlé listy dong byly nahrazeny čtvercovými listy indických mandlí, do kterých se balil banh chung... Měli jsme tedy štěstí, že jsme si zboží uchovali, protože některé zásilky se kvůli špatnému počasí „potopily“ do moře, a některé zásilky musely být vyměněny za krev vojáků.

Důstojníci a vojáci balí banh chung na plošině DK1/16 a u brigády 162 - Námořní region 4

Když loď s novoročním pozdravem odpluje, vojáci jsou „omámení a zmatení“, protože odteď až do Tetu jim nejvíce chybí jejich rodiny. Budou jejich staří rodiče zdraví? Jak se jejich pilné manželky postarají o svátky Tetu pro své prarodiče z otcovy a matčiny strany? Budou jejich děti vyšší, budou se dobře chovat a budou zdravé?... Tyto myšlenky pevně potlačují až do okamžiku Silvestra. Když televize září ohňostrojem, uprostřed černočerné noci se odolné jasné skvrny, které označují ostrovy a plošiny, chvějí s každým úderem touhy po pevnině.

Pro vojáky na ostrově a plošině DK1 to tak bylo. Pro vojáky, kteří odcházeli do služby těsně před Novým rokem, neexistovala žádná bouře, která by se mohla srovnávat s emocionálními vlnami, které museli překonat, když se loučili se svými rodinami, manželkami a dětmi na molu. Lodě ve službě suverenity, mladí vojáci, kteří nahradili jednotky, byli neochvějní, silní a na svůj věk zralí. Dívali se na vlast, která radostně vítala jaro z moře, a cítili posvátnou čest přispět svým úsilím k dokončení onoho jara.

Více síly a odvahy

Uprostřed vln, ve stísněném prostoru lodi, jsme se stále organizovali, abychom zabalili banh chung a připravili tác Tet k bohoslužbě na Silvestra. Těsně v okamžiku Silvestra z kokpitu kapitán zpíval z vnitřního reproduktoru: „Rozlehlé moře, vlny bijí o trup lodi / Naše skupina vyplula, zvuk řvoucího motoru, naplněni láskou k vlasti...“. Okamžitě všichni bratři na palubě unisono zpívali: „Díváme se na jasně modrou oblohu, naše zbraně nikdy neopouštějí naše ruce / Surfujeme na vlnách, zpíváme radostnou píseň života...“. Zpěv smíchaný se zvukem oceánských vln rozechvěl srdce lidí a lásku k milovaným, rodinu, propojil s láskou k vlasti a zemi.

Vojáci oslavují Tet na raketové fregatě Quang Trung

Přestože slaví Tet daleko, vojáci námořnictva se vždy dočkají pozornosti z pevniny, péče a sdílení od svých spolubojovníků. Před Tetem velitelé námořních jednotek organizují návštěvy, povzbuzení, posílají dopisy a dary vojenským rodinám, zejména těm, jejichž vojáci slouží na frontě. Pamatuji si těsné stisky rukou, hlavy opřené o hruď rodičů mých spolubojovníků a mladé manželky čekající na své manžely, když jsem reprezentoval jednotku, abych jim popřál šťastný nový rok. V mé vojenské uniformě viděly náklonnost, úzkost a útrapy a oběti, které se nedaly vyjádřit slovy.

Na Silvestra se velitelé jednotek nevrací domů, aby oslavili Tet se svými rodinami, ale místo toho se navzájem pověřují, aby šli k jednotkám ve službě, připraveným k boji, a povzbudili vojáky. Přímo v okamžiku Silvestra velitel zavolá prostřednictvím vojenské sítě na ostrovy, plošiny a lodě ve službě, aby popřál důstojníkům a vojákům v první linii šťastný nový rok. Přání jsou jako rozkazy, ale také plná láskyplných emocí: „Jménem stranického výboru, velitele regionálního velitelství a všech důstojníků a vojáků ve službě na pevnině bych vám všem rád poslal novoroční pozdravy a vřelé pozdravy! Přeji vám všem zdravý nový rok, vždy neochvějné v první linii, pevně chránící posvátnou suverenitu moře a ostrovů vlasti a vynikající plnění přidělených úkolů!“. Po odpovědi: „Slibujeme, že se sjednotíme, odhodláni překonat všechny těžkosti, pevně držíme zbraň, abychom pevně chránili suverenitu moře, ostrovů a posvátného kontinentálního šelfu vlasti“, všichni zvolali: „Šťastný nový rok!“.

A právě tak je pevnina oporou pro frontu, hlas vlasti dodává vojákům více síly a odvahy. I když přijímají novoroční pozdravy, na všech kontrolních stanovištích soudruzi ve službě vždy pevně drží zbraně, upírají zrak na přidělenou mořskou oblast, včas detekují cíle, hlásí se správné hierarchii, aby zvládli situace, a vyhýbají se překvapení.

„Vojákův Tet“, Tet v popředí je pramenem nesčetných útrap, tichou obětí v době míru, tisíciletým spánkem celého národa, který nikdy nebyl úplný. Odolné Tet našeho námořnictva v popředí je slibem zůstat celým srdcem vzhůru s jarem země.

Vojáci námořnictva mají vždy pevnou ruku na svých zbraních a jsou odhodláni excelentně plnit své přidělené úkoly.

Pozvěte čtenáře k účasti ve 2 soutěžích

Na slavnostním předávání cen 4. ročníku literární soutěže „Nedotknutelná národní suverenita“ a 3. ročníku fotografické soutěže „Posvátná národní vlajka“ (2023–2024), které se konalo 2. července 2024 u příležitosti 5. výročí zavedení programu „Hrdost národní vlajky“, noviny Nguoi Lao Dong zahájily 5. ročník literární soutěže „Nedotknutelná národní suverenita“ a 4. ročník fotografické soutěže „Posvátná národní vlajka“ (2024–2025).

Noviny Nguoi Lao Dong zvou čtenáře, kteří jsou vietnamskými občany žijícími ve Vietnamu i v zahraničí, a cizince žijící ve Vietnamu, aby se zapojili do soutěže psaním článků a zasíláním fotografií. Uzávěrka pro zahájení soutěže, příjem článků a fotografií je od 2. července 2024 do 31. května 2025. Čtenáři naskenují QR kód nebo navštěvují stránky https://nld.com.vn/phat-dong-cuoc-thi-viet-chu-quyen-quoc-gia-bat-kha-xam-pham-va-cuoc-thi-anh-thieng-lieng-co-to-quoc-196240701163723125.htm , kde se seznámí s podrobnostmi o podmínkách a pravidlech obou soutěží.

Zdroj: https://nld.com.vn/tet-noi-dau-song-196250208195236968.htm