Tři obyvatelé Západu jsou vietnamskými „jazykovými vyslanci“

Stephen Turban (Američan) je nadšený stand-up comedy; Kyo York z New Yorku (USA) je nadšený hudbou Trinh Cong Sona; Andrey Nguyen (Rusko) je fascinován tradiční kuchyní. Tři obyvatelé Západu přijeli do Vietnamu ze vzdálených zemí, ale sdíleli lásku k vietnamské kultuře. Aby tuto vášeň uspokojili, obrátili se na vietnamštinu jako na most, prostředek komunikace. Shodou okolností se stali „jazykovými ambasadory“, kteří Vietnamcům pomáhají létat vysoko a daleko.

„Zdravím všechny. Dovolte mi, abych se představil: jmenuji se Stephen, mé vietnamské jméno je Vu. Ve Vietnamu jsem čtyři roky.“ S jistým hlasem, standardní výslovností a veselýma očima se Stephen Turban, bývalý student Harvardovy univerzity (USA), představil v roce 2024 na pódiu stand-up comedy v Ho Či Minově Městě (HCMC).

Před čtyřmi lety, na stejném pódiu, mladík rozesmál publikum, když omylem řekl „Vu“ místo „Vu“. „Uvědomil jsem si, že jsem to špatně vyslovil, až po představení,“ řekl. „Ale byl to nezapomenutelný zážitek.“

Stephen se nyní stal známou tváří stand-up comedy scény v Ho Či Minově městě pod uměleckým jménem „Stephen Vu“. Vystupuje ve vietnamštině a publiku přináší známé a humorné historky. „Nedávno jsem šel nakupovat, pozdravil jsem obsluhu ‚Ahoj, sestro‘,“ překvapeně řekla ‚Dobře!‘, čímž rozesmál celé publikum.

Stephen Vu (bílé tričko, zcela vlevo) během vystoupení na jevišti v Domě kultury mládeže v Ho Či Minově Městě.

Narodil se v roce 1993 na Havaji (USA), absolvoval Harvardovu univerzitu se statistikou, pracoval ve strategické poradenské firmě McKinsey a byl doktorandem na Harvard Business School. Stephen má za sebou skvělou akademickou kariéru. V roce 2017 odcestoval do Vietnamu studovat vietnamštinu, aby pochopil tamní kulturu, ale pak se rozhodl zůstat dlouhodobě.

„Když jsem opustil Vietnam, odjel jsem do Ameriky, do Číny, ale pořád jsem na Vietnam myslel,“ řekl. „Ho Či Minovo Město je můj domov. Určitě tu zůstanu dlouho.“

V roce 2020 spoluzaložil společnost Lumiere Education, která podporuje středoškoláky po celém světě v provádění výzkumných projektů pod vedením zkušených mentorů. Prostřednictvím této iniciativy mají vietnamští studenti a studenti z mnoha částí světa možnost zapojit se do pokročilého výzkumu v oblasti technologií strojového učení, výzkumu rakoviny, ekonomie atd. Stephen řekl, že miluje energii a pokrok Vietnamců. „Na Vietnamu je něco velmi zvláštního. Nevím, jak to popsat, ale existuje báseň od Che Lan Viena, která se mi opravdu líbí : Když jsme tady, je to jen místo k životu / Když odcházíme, země se stala naší duší.“

Stephen Vu hraje stand-up komedii.

Stephenova vášeň pro stand-up comedy přišla náhodou. Jednoho dne následoval svého vietnamského učitele na vystoupení skupiny Saigon Teu v Domě kultury mládeže (HCMC) a toto umění ho okamžitě uchvátilo. Téměř rok Stephen tiše sledoval představení, účastnil se skupinových aktivit a dokonce požádal, aby se připojil ke skupině Zalo, aby si přečetl scénář, naučil se žonglovat a zvládat situace na jevišti.

Jednoho dne, když překonal svou plachost, odvážně napsal skupině zprávu: „Mám vůbec šanci stát na pódiu?“ „Tehdy jsme si mysleli, že se chce lépe naučit vietnamsky, ale kdo by si pomyslel, že chce ve vietnamštině hrát stand-up comedy,“ vyprávěl Hien Nguyen, jeden ze zakladatelů skupiny.

Když dostal Stephen příležitost, scénář pilně napsal a požádal dva vietnamské učitele, aby každou repliku opravili tak, aby vypadala přirozeně a okouzlující. Doposud se každé Stephenovo vystoupení setkalo s vřelým přijetím publika. Na sociálních sítích se objevily stovky komentářů s komplimenty: „Okouzlující, Vuova komedie je velmi vtipná“ nebo „Stephen je tak okouzlující! Děkuji, že rozumíte vietnamštině natolik, že dokážete předvést stand-up comedy“...

Stephen Vu a členové stand-up komediální skupiny Saigon Teu.

Vietnamština je pro Stephena stále výzvou. Řekl, že rozumí jen asi 70 % příběhů, o kterých si jeho přátelé ve skupině povídají, „protože často mluví slangově, tedy jazykem generace Z.“ Aby udržel krok, nosí s sebou vždy malý zápisník plný nových slov, která slyší, spolu s jejich významy a příklady z reálného života.

Mimo pódium Stephena jeho přátelé stále žertem nazývají „Králem sboru Da Kao“ – přezdívka, která se mu opravdu líbí. Stephen si klade za cíl porozumět 95 % toho, co Vietnamci říkají, rozšířit své podnikání na 100 zaměstnanců a zlepšit své vystupovací dovednosti. „Jsem živoucím příkladem ‚vietnamánie‘ – Američan, který ‚miluje‘ Vietnam, neoficiální velvyslanec,“ řekl.

Na rozdíl od Stephena Vua přijel Kyo York, mladý muž narozený v roce 1985 z New Yorku (USA), do Vietnamu na charitativní cestu v roce 1999. Z někoho, kdo neuměl vietnamsky, postupně plynně mluvil, srozumitelně zpíval a stal se zpěvákem specializujícím se na vietnamskou hudbu.

Kyo York řekl, že to byly písně Trinh Cong Sona, které ho zamilovaly do vietnamského jazyka a kultury. Hudba se stala mostem, který mu pomohl hlouběji porozumět vietnamskému lidu a duši. Od té doby se tento Američan rozhodl zůstat ve Vietnamu a zvolil si profesionální pěveckou kariéru jako způsob, jak projevit vděčnost místu, které tuto lásku pěstovalo.

Zpěvák Kyo York na pódiu vystupuje.

V počátcích mu trvalo téměř 10 dní, než se píseň naučil správně a vyslovil. „Zpočátku mi vietnamská hudba připadala velmi obtížná, od významu textu až po výslovnost. Poslouchal jsem CD, učil se od přátel a postupně jsem chápal, co text chtěl říct,“ řekl. Po více než 10 letech trvalo Kyovi pouhé dva dny, než se text písně naučil správně a zpracoval ho.

Pro něj zpěv vietnamské hudby není jen o vyjádření melodie, ale také o vyprávění příběhu. „Zpěvák je vypravěč skrze hudbu. Abyste dobře zpívali, musíte pochopit, proč skladatel píseň napsal a co chce sdělit,“ sdělil Kyo York. Před vystoupením vždy zkoumá okolnosti vzniku písně, historický kontext a autorovy emoce, aby vyjádřil skutečného ducha písně.

Pokud ho dříve publikum nazývalo „Západním zpěvákem, který zpívá Trinhovu hudbu“, nyní se pro něj zdomácnělo jméno „zpěvák Kyo York“. Je milován pro svůj čistý a emotivní hlas.

Přestože je cizinec, Kyo York si užívá vietnamské tradiční zvyky.

Kyo York neskrývá svou hrdost na svou cestu za dobytím vietnamštiny: „Vietnamština je extrémně obtížná, má přízvuky, mnoho významů a jakmile se ji naučíte, v praxi je jiná. Učil jsem se ji sám, bez školy, a trvalo mi více než dva roky, než jsem ji začal plynně mluvit.“ Vietnamština je pro něj zázrak, pomáhá mu porozumět kultuře a především zpívat v jazyce, který miluje.

Když se zkoušel učit lidové písně, musel cvičit ještě usilovněji: „Pro cizince je mluvit vietnamsky obtížné, zpívat lidové písně je ještě obtížnější. Melodie, výslovnost i styl zpěvu jsou různé. Musel jsem hodně cvičit,“ řekl. Díky vedení svých přátel Kyo York postupně předváděl lidové písně ze severu k jižanským a překvapoval publikum sladkostí a čistou vietnamskostí svého hlasu.

„Anh Tay Oi“ – vlastním jménem Andrey Nguyen, známý také jako An – se svými téměř 770 000 sledujícími a 18,1 miliony lajků na TikToku stal fenoménem na sociálních sítích díky svému západnímu vzhledu, ale vietnamskému „operačnímu systému“. Vietnamské kultuře, jazyku a zejména vietnamské kuchyni rozumí natolik, že překvapuje a těší i uživatele internetu.

Andrey profesionálně nakupuje dorty a vyjednává.

An, narozený v Rusku ruské matce a vietnamskému otci, ho otec učil vietnamsky od útlého věku. V šesti letech následoval svého otce do Hanoje, aby žil se svými prarodiči. An vyrůstal obklopen příběhy o své vlasti, v lásce ke svým prarodičům a v prostém životě Hanojců.

V prvních dnech školy se jeho „západní“ obličej styděl za něj a neodvažoval se s ním mluvit. Teprve když slyšeli Ana mluvit vietnamsky, i když stále šišlal, shromáždila se kolem něj celá třída a naučila ho číst básně, hrát přetahovanou, střílet kuličky a skákat přes švihadlo. „Každodenní komunikace s Vietnamci mi pomohla přesněji vyslovovat a postupně se přizpůsobit životu,“ řekl An.

Rusko-vietnamský chlapec, který vyrůstal v srdci Hanoje, byl vášnivým milovníkem tradiční kuchyně. Často se procházel malými uličkami starého města a vychutnával si pho, sladkou polévku, kávu, smaženou zelenou rýži nebo smažené fermentované vepřové závitky, aby „naslouchal rytmu života starých Hanojců“. Právě jeho zvědavost a láska k vietnamské kultuře přiměly Ana k založení kanálu na TikToku, kde sdílel klipy „Zápaďané smlouvající na trhu“, „správně pálící ​​votivní papír“ nebo „poprvé jedoucí balut“. Jen v roce 2023 tato videa přilákala téměř 30 milionů zhlédnutí.

TikToker Anh Tay Oi se účastní živého streamu v ličiové zahradě Luc Ngan (Bac Giang), červen 2025.

Diváci milují Ana nejen kvůli jeho humoru, ale také proto, že žije jako skutečný Vietnamec. Obraz západního člověka s kuželovitým kloboukem, nesoucím košík, jak jde na trh a otevřeně hovoří s prodavačkou, se stal známým pojmem. An řekl, že to bylo díky učení jeho babičky: „Když něco nevíš, prostě se lidí zeptej, začni upřímný rozhovor a budeš milován.“ Toto učení uplatňoval při každém setkání, v každém videu a všem v něm vnímal blízkost, přirozenost a respekt k vietnamské kultuře.

Anovy každodenní příběhy jsou vždy plné humoru. Jednou žertem připomněl afroamerickému příteli, aby „zůstal v pravém pruhu“, ale jeho přítel nečekaně odpověděl stejně perfektní vietnamštinou. „Byl jsem velmi překvapen. Pak jsem se ho zeptal na číslo, abychom se sešli na kávu,“ řekl An.

Začátkem roku 2024 se přihlásil k účasti v soutěži „King of Vietnamese“, aby si zlepšil slovní zásobu a vyjadřování. Jeho okouzlující úvod rozesmál publikum: „Když se na mě všichni dívali, říkali si: Je tenhle člověk ze severozápadu, nebo ze střední vysočiny? Fyzické rysy jsou kompletně vietnamské, jen fasádou je smíšený pohled na západ.“ Po soutěži mluvil plynněji vietnamsky a do svého každodenního života dokonce začlenil lidové písně a přísloví.

TikToker Anh Tay Oi vede zahraničního přítele k krájení banh chungu z bambusových proužků.

An nejen šíří lásku k Vietnamu mezi diváky, ale také pomáhá mezinárodním přátelům lépe porozumět vietnamské kultuře. Brával přátele na točené pivo, sedával u stánků na chodníku, dával jim košíky s místními dárky, včetně vajec, arašídových bonbonů, sušených meruněk... „Mám štěstí, že ve Vietnamu žiji jednoduchý a šťastný život,“ svěřil se.

Tři lidé ze Západu, každý s vlastní cestou a zkušenostmi, ale všichni mají jedno společné: překonávají jazykovou bariéru, aby pochopili a vyprávěli svůj vlastní příběh o Vietnamu. Učí se z knih, ze života, z těch nejjednodušších věcí a nechávají vietnamštinu stát se rytmem, který doprovází každý krok na pódiu, v hudbě i v každodenním životě.

Článek: Phan Anh

Grafika: Mai Anh

Phan Anh

Zdroj: https://thoidai.com.vn/ba-chang-tay-la-dai-su-ngon-ngu-tieng-viet-217603.html