Aby se zahojily zlomené věci

V básni „A Whole Flowing Stream“ je báseň „A Moment“ působivým čtyřverším: „Sen zasetý od počátku času / Srdce morušových stromů, pozdní láska / Měsíc je masa mlhy / Co jiného je tu, aby vynahradilo vášeň / Jaká láska je chladná a větrná / Jaká láska je slunečná a plná mého smutku“ .

Toto je lyrická báseň bohatá na kontemplaci, plynoucí v duchu emocí klasických i snových a otevírající různé vrstvy času. „Sen zasetý od počátku času“ – velmi unikátní úvodní verš. Sen nepochází pouze z přítomnosti, ale zdá se, že zaseje semena z „počátku času“ – počátku vesmíru, evokuje primitivní sen, lásku z minulého života, osudovou, za hranicemi současnosti.

„Srdce plné vzestupů a pádů, pozdě v lásce“ – krásný verš v básni „Okamžik“. V němž lze „vzestupy a pády“ chápat jako změnu, vzestupy a pády; „pozdě v lásce“ lze chápat jako lásku, která nepřichází brzy, ale trvá a je zpožděna jako dluh lásky, který nebyl splacen. Obraz člověka, který ve svém srdci nosí cit od počátku věků, překonává mnoho vzestupů a pádů a stále se kvůli lásce neosvobozuje od zapletení.

Měsíc je obvykle jasný a čistý, symbol jasnosti, ale zde se stává „masou mlhy“ – neprůhlednou a snovou. Tvůrčí zkreslení obrazu: Láska už není čistá, ale masa dusení, zahalená v mlze.

„Co jiného by vynahradilo vášeň?“ – verš básně, který evokuje pocit prázdnoty a ztráty, jako by po vší touze a vášni zůstal jen stín a nic nestačilo k vyrovnání. Verš básně, který zní jako tichý povzdech.

„Jaká láska je pro mě vždy chladná a větrná / Jaká láska je pro mě vždy slunečná a plná smutku“ – dva poslední řádky ukazují: Láska je často křehká, extrémně bolestivá a není snadné jí uniknout.

Báseň je cestou od primitivní fantazie k mnohorozměrné emocionální realitě. Verše jsou intenzivní, hudba jemná a komprimovaná, využívá přirozené obrazy k osvětlení velmi lidských emocionálních stavů od počátku až do současnosti. Báseň také potvrzuje: Láska je smutek, ale je to krásný smutek, který pronásleduje a nelze jej zlomit.

V poezii Nguyen Thi Kim Lan takové momenty nechybí. Jsou jen brilantně vyjádřeny tím či oním způsobem. Nepíše jen o lásce, ale píše i o mnoha dalších tématech. Někdy je téma jen záminkou k vyslání a svěření se. Lze to shrnout: „Odpolední víno je plné nostalgie / Pak přestaň být opilý - postupně zvyšuj / Odstraň svou vášeň a zakryj svůj smutek / Jednoho dne bude moje láska nekonečná“ („Pak mě jednou přijď navštívit“); „Cesta lásky je nyní pokryta mechem / Stará veranda má několik bledých odpoledních paprsků“ („Dny a měsíce bloudí“); „Dlouhý slunečný svah rozšiřuje obzor / Migrační stín s doznívajícím lidským životem“ („Raný podzim“); „Láska je pryč, pak je láska pryč / Období dýchání měsíce je pryč / Období dýchání měsíce je pryč / Období dýchání měsíce je pryč!“ („Pak je pryč“); „Řeka Lam je zmatená a kalná / Vzdálená barva je potřísněna kouřem z hořících polí a mě / Večerní záře naléhá na vlny, aby oslavily své první narozeniny / Kukuřičný břeh už není osiřelý sám o sobě / Kdo přetrhl červenou nit / Kdo naléhal na deset teplých prstů, aby ji bolestivě svázaly?“ („Odpoledne na řece Lam“), „Jsem sám, stále sám / Příliš mnoho deště musí být slunečno, příliš mnoho noci musí být den“ („Šeptání dubnu“)...

Poezie Nguyen Thi Kim Lan v jejím šestiosmém délce je jedinečná, flexibilní i rozmanitá, s hlubokými významy... Slova, která používá, jsou často velmi cenná a jsou umístěna na předních pozicích, čímž vytvářejí nové významy. Působí to, jako by unikla přísným rýmovým omezením tohoto tradičního básnického žánru a psala sama. Slova: „Ngau“ v „Men chieu ngau nhung noi hoi“, „tuy luy“ v „Thi thoi tuy luy lac - boi tron qua“, „phong moss“ v „Loi yeu gio da phong moss“, „mo co“ v „Bo ngo da khat mo co tu minh“... jsou specifickými, živými a nezapomenutelnými příklady.

Ale celkově vzato je poezie v „A Whole Flowing Stream“ zářivým pohledem na věčnou krásu lásky a víry v lidech. Proto v „The Seasons of Young Leaves“ napsala: „Přála bych si, abys byl semínkem / které ve mně zaseje / hluboce zakořeněnou, trvalou lásku .“ Proto v „Singing in the Silence“ napsala: „Prosím, dejte mi nějaké zelené listy / abych vzhlédla / abych doufala… / Prosím, dejte mi smysl / aby se veškerá zlomenost / mohla zahojit…“ .

Zdroj: https://hanoimoi.vn/de-bao-nhieu-do-vo-lai-lanh-715958.html