Na jaře slýcháme frázi „Buďme přátelé!“

Na jaře návštěva vesnice Ha Nam (město Quang Yen) na ostrově a poslech lidových písní pomůže turistům ještě více pochopit a zamilovat si tuto zemi a obyvatele.

Podle historických záznamů byl ostrov Ha Nam kdysi velkou přílivovou plochou v ústí řeky Bach Dang, ale osídlení bylo řídké a rozptýlené. Ochrana hrází, rozvoj zavlažovacích systémů a řízení zemědělských sezón mezitím vyžadovaly vysokou míru koordinace a jednoty. Vzhledem k potřebě soudržnosti komunity vytvořili starověcí obyvatelé různé formy lidových písní, včetně „hat dum“. Proto na začátku a na konci každého vystoupení zpěvák začínal veršem: „Pojďme si vytvořit přátelství, drahý/á!“ Tato píseň jim pomáhala najít přátele a založit cechy, aby spolupracovali v práci. Píseň jim také pomáhala zapomenout na útrapy života, boj s vlnami, sluncem, deštěm, přílivem a slaností.

V průběhu generací byla píseň neustále doplňována, zdokonalována a obohacována anonymními lidovými umělci. Z písní zpívaných během práce, odpočinku a svátků se píseň „hat dum“ postupně vyvinula v píseň o námluvách a přátelství, způsob, jakým se zemědělci a rybáři dřeli pod sluncem a deštěm, připoutáni k moři a polím své vlasti. Proto se píseň „hat dum“, která původně začínala slovy „Naše láska je předurčena být naším přítelem“, vyvinula v „Naše láska je předurčena být naším přítelem!“.

Tradiční lidový zpěv během jarních svátků.

Pokud jde o jedinečný styl „hat dum“, existuje pouze jedna melodie. V minulosti se zpíval bez hudebního doprovodu; texty byly lidové skladby předávané ústně z generace na generaci. Každá generace a každý zpěvák někdy něco přidávali nebo ubírali a upravovali podle svých vlastních preferencí. Ve srovnání s jinými lidovými melodiemi tato odlišnost vytvořila jedinečné a okouzlující vlastnosti, které se velmi hodí k bohaté a rozmanité realitě života.

Zasloužilý umělec Thanh Quyet, člen Vietnamské asociace lidového umění a vedoucí klubu lidového zpěvu Quang Yen, řekl: „Co se týče formy, lidový zpěv obvykle provádí jeden muž a jedna žena, zvaný ‚giao duyen‘ (námluvy), nebo skupiny mužů a žen. Často se odehrává během jarních svátků, při práci na polích nebo na řece či moři. Slovo ‚Dum‘ označuje počet lidí ve skupině nebo týmu, od 5 do 10 lidí, kteří zpívají stylem volání a odpovědi. Lidé se mohou setkat poprvé, zpívat pozdravy jako krátké představení sebe sama a zároveň vyjadřovat touhu po navázání přátelství. Například: ‚Je osudem navazovat přátelství, můj drahý/ Při vstupu zdravím jarní festival/ Zdravím všechny hosty blízké i vzdálené, kteří zde sedí...‘“

Nejdojemnější částí lidového zpěvu je loučení.

Podle paní Thanh Quyet písně začínají frází „Naše přátelství je předurčeno k navázání, drahá/drahá“ a končí stejnou frází, jako by si vzájemně signalizovaly zpěv. Jedná se o proložené, sugestivní verše, které nejsou součástí hlavního obsahu. Jak však bylo analyzováno výše, povaha navazování přátelství, ať už s „drahoušku“ nebo „lásko“, odráží kolektivní rituál námluv ve stylu zpěvu „hat dum“.

Díky své funkci při pěstování přátelství a romantiky a hlubokému významu textů přitahoval „hat dum“ (druh lidového zpěvu) v minulosti mnoho účastníků, zejména mladých mužů a žen. Často zpívali u břehu řeky, na polích nebo ve vesnickém domě. Vystoupení „Hat dum“ během jarních svátků byla organizována romantickým, důstojným způsobem a ve formálním prostředí. Důležité je, že se zpěváci vyhýbali vulgárnímu nebo obscénnímu jazyku a zpívali způsobem, který se hodil pro kultivované jedince. Během jarních svátků mnoho mladých mužů a žen zpívalo „hat dum“ s takovým nadšením, že zapomněli na denní dobu. Ze společné vášně pro zpěv se do sebe zamilovali a nakonec se vzali.

Ve skutečnosti zpívací sezení „hat dum“ trvá dlouho, protože je založeno na výzvách a odpovědích, zahrnuje hádanky a odpovědi. Tato soutěž vyžaduje bystrý důvtip a bohatý repertoár písní. Nicméně bez ohledu na výhru nebo prohru se nikdo nerozčiluje, protože čím déle sezení trvá, tím více času mají na to, aby se navzájem poznali. Čím více zpívají, tím více příležitostí mají vybrat si spřízněnou duši. Proto jsou písně „hat dum“ při loučení vždy plné náklonnosti a touhy. Setkání končí, ale ti, kteří zůstávají, i ti, kteří odcházejí, se loučí neradi.

Podle zasloužilého řemeslníka Thanha Quyeta jsou texty lidových písní prosté jako divoké květiny na polích, ale zároveň upřímné jako povaha lidí na venkově. Jsou to písně, které obsahují mnoho příběhů z hluboké tradiční kultury a je třeba je vážit, uchovávat a chránit.

Komentář (0)