Jaro prostřednictvím memoárů Hoang Phu Ngoc Tuonga

V literatuře Hoang Phu Ngoc Tuonga je nejvýznamnější částí jeho paměti, která obsahuje i speciální stránky o jaru. V paměti „Koridor lidí a větru…“ se autor zamýšlí nad prvním mírovým jarem, které bylo před půl stoletím, tedy 27. ledna 1973, označeno historickou Pařížskou dohodou. Ten den je nezapomenutelný:

„Noc 27. ledna 1973.“

Po pouhé další klidné noci skončí vietnamská válka. Stojím sám na jižním břehu řeky Ben Hai a s úctou čekám na okamžik, kdy celý svět vrátí druhý břeh této rozbité řece mé země. Nikdy předtím ve mně historie nevyvolala tak vážný pocit emocí, kolem betonového pilíře rozbitého mostu. Dvě útrapy země zanechaly na mostním pilíři stopy mnoha vrstvami hrubých ústřicových lastur, jako bahnitá vrstva tvrdé práce na kopytech kamenného koně, kterou viděl král Tran, když před více než sedmi sty lety vyhnal nepřítele z Thang Longu. Jsem také vietnamský voják, bosý a bez klobouku, držící kopí lidu, dnes večer se vracím, abych poklekl a políbil kopyta kamenného koně...".

Kotvy literárních memoárů jsou jemně vázány na řeku historie, na vlny komunitní paměti, zejména na ty, kteří jsou hluboce poutáni k tradici obrany země svých předků a hrdinským veršům Dong A z dynastie Tran v minulosti. Úvodní odstavec memoárů je dobrým textem, který rezonuje historickými ozvěnami a vytříbeným jazykovým uměním.

V následujícím odstavci pamětí, když vzpomínal na příbuzného, básníka Ngo Kha z doby války, jenž psal básně předpovídající zlaté město Lao Pao, až se do jeho vlasti vrátí mír, byl spisovatel naplněn emocemi: „...Když jsem si znovu četl báseň Ngo Kha ze dna propasti ohně a krve, nečekal jsem, že básníkova předtucha bude tak přesná. U talentovaných umělců silná touha žít často krystalizuje předtuchu budoucnosti...“.

Memoáry „Jaro mění stromy“ jsou také mistrovským dílem, které lze při popisu přírody srovnat s „Plody kolem mě“ a dalšími prozaickými díly. Projevují bystré oko pro pozorování, jemný cit a čistý styl psaní. Jazyk je krásný a elegantní jako krajinomalba slavných umělců. Dobré dílo mísí mnoho barev, je to velmi přirozená souhra mezi literaturou a malbou, dovedně zachycuje proměnlivý tanec barev a čtenáře vzrušuje: „...Po období mladých listů, když se žlutá meruňková barva jara stala starou vzpomínkou, se zdá, že stromy vyčerpaly barvu, a pak v pravý čas strom vông rozkvete...“

V mžiku se zbarvila do nefritově bílé barvy, jako slupka mladé broskve, s siluetami několika vlaštovek létajících nad hlavou. Právě jsem se sklonila, abych napsala pár řádků o scéně před očima, když jsem zvedla hlavu a uviděla, jak se nefritově bílá obloha mění ve velké, vějířovité pruhy světla, růžové, postupně tmavnoucí do karmínové na světle modrém pozadí...

Hoang Phu Ngoc Tuong je talentovaný a erudovaný literární spisovatel s díly o přírodě, zejména na jaře, plné krásy, čistoty a elegance. Zanechává hluboký dojem v milovnících umění psaní a snad zůstane na dlouho v paměti mnoha lidí.

Pham Xuan Dung

Zdroj