Korejci oslavují v Saigonu Svátek středu podzimu

I po 10 letech života v Saigonu paní Kim Youn Kyoung stále udržuje tradici objednávání dortů song pyeon pro přátele každý rok během Svátku středu podzimu, stejně jako ve své rodné Koreji.

Paní Kyoung uvedla, že pro Korejce je song pyeon, vyrobený z lepkavé rýžové mouky a plněný mungo fazolemi, červenými fazolemi nebo černým sezamem, nepostradatelným pokrmem během Chu Seok (svátku uprostřed podzimu).

Čusok je korejský Den díkůvzdání, který oslavuje bohatou úrodu a rodinná setkání. Během tohoto svátku se lidé vracejí do svých rodných měst, aby navštívili hroby svých předků a připravili obětiny, a na některých místech se pořádají tradiční hry. Před svátkem si lidé často dávají dárky, kterými mohou být songpyeon, ženšen, hovězí maso nebo ovoce, tedy potraviny, které může obdarovaný během týdne spotřebovat.

Dort Song pyeon, který upekla Kim Youn Kyoung doma v 7. okrese Ho Či Minova Města ráno 28. září. Foto: Ngoc Ngan

Když Youn Kyoung poprvé přijela se svou rodinou do Ho Či Minova Města, byla velmi překvapená a zklamaná, když viděla, že během Svátku středu podzimu všichni stále pracují jako obvykle, zatímco v jejím rodném městě měli lidé tři až čtyři dny volna, aby se mohli vrátit domů. Lidé museli na jaře nebo v létě spěchat s nákupem jízdenek na vlak, aby doufali, že se domů dostanou ve správný den.

V Koreji se členové rodiny scházejí dva dny před obřadem, aby namáčeli fazole, upekli song pyeon a připravili tác s 20 různými pokrmy. Jídlo obvykle trvá tři až čtyři hodiny, což umožňuje dětem a prarodičům popovídat si.

Youn Kyoung řekla, že desetiletí života ve Vietnamu ji přimělo zjednodušit rituály a odlehčit si břemeno o polovinu. Každý rok při této příležitosti posílá dárky a volá, aby poblahopřála pouze přátelům. Kvůli svému pracovnímu nabití si její čtyřčlenná rodina vaří jen jednoduché jídlo z ryb, kimči, sójové pasty a různých polévek, které společně jí v noci Svátku středu podzimu. K dezertu si dají song pyeon (dušené koláčky z mungo fazolí) a popíjejí čaj.

„Chceme strávit Svátek středu podzimu v míru a v klidu,“ řekl Youn Kyoung.

Kim Youn Kyoung žije v městské oblasti Phu My Hung, v 7. okrese, kde žije mnoho krajanů. V Ho Či Minově Městě, čtvrti Thao Dien, městě Thu Duc a některých luxusních bytových domech v 2. okrese také žije mnoho Korejců. Tyto oblasti se nazývají „korejské čtvrti“. Podle statistik Ho Či Minova Města, Svazu přátelských organizací, čítá korejská komunita ve městě přibližně 90 000 lidí.

Od konce sedmého lunárního měsíce každého roku se restaurace a obchodní domy v těchto oblastech začínají zdobit lucernami s motivem poloviny podzimu. Profesor Kim Byong Sun, lektor na katedře korejských studií Univerzity sociálních a humanitních věd v Ho Či Minově Městě, uvedl, že korejská komunita žijící ve Vietnamu se skládá převážně z malých rodin nebo jednotlivců. Chu Seok není ve Vietnamu považován za svátek, takže nemají ve zvyku vracet se do Koreje na návštěvu příbuzných. „Ve Vietnamu si Korejci stále zachovávají některé tradiční zvyky, ale hodně je zjednodušili,“ řekl profesor.

Minulý týden se pan Kim Byong Sun a jeho manželka zúčastnili kurzu pečení dortů v korejsko-vietnamské škole. Děti se naučily hníst těsto, dělat náplně, tvarovat a péct v páře song pyeon. Zazpívaly si několik tradičních písní a pochutnaly si na dortích. Profesor má dva syny, kteří žijí v Irsku a Anglii, ale nezapomněl zavolat rodičům a zeptat se na Chu Seok. Podle plánu budou v noci Svátku středu podzimu s manželkou povečeřet v restauraci v 1. okrese Ho Či Minova Města s několika přáteli.

Pan Kim Byong Sun (levá strana obálky) se svou ženou a krajany se 25. září sešli k jídlu a pití před začátkem podzimních svátků v Thu Duc City v Ho Či Minově Městě. Foto: Ngoc Ngan

Někteří Korejci si užívají Festival středu podzimu ve vietnamském stylu, jako například Oh Min Seok (24 let), který zde je již rok. Student vietnamských studií uvedl, že na něj obzvláště zapůsobila atmosféra Festivalu středu podzimu v 5. okrese Ho Či Minova Města. Spolu s osmi korejskými přáteli se autobusem vydali na prohlídku ulice s lucernami na ulici Luong Nhu Hoc. Připojili se k davu a koupili si bambusové lucerny, aby si ozdobili studijní koutek. „Překvapil mě ruch a shon ulic, všude se smál,“ řekl Min Seok.

Rodák z Pusanu vysvětlil, že pokud se během podzimních svátků ocitnete ve velkém korejském městě, jako je Soul, budete se cítit extrémně osamělí, protože se všichni vrátili do svých rodných měst. Jízdenky na vlaky a metro jsou vyprodané, hlavní silnice jsou prázdné a uličky liduprázdné.

Ale ve Vietnamu viděl opak. Atmosféru poloviny podzimu probudily cukrárny na chodnících, kavárny ozdobené lucernami a dívky fotící se s miniaturní krajinou v centru první čtvrti Ho Či Minova Města.

Tato atmosféra vzbuzuje v zahraničních studentech, jako je Min Seok, hřejivé pocity. Letos se místo song pyeonu v korejské čtvrti rozhodl vychutnat si vietnamské měsíční koláčky. Někteří jeho přátelé řekli, že koláčky byly na korejský vkus příliš sladké, ale zahraniční student je i tak shledal „docela chutnými“.

Kim Dong Hwan (levá obálka) a jeho žena měli rodinnou večeři v Daegu v Jižní Koreji v lednu 2023. Foto: Poskytla postava.

Kim Dong Hwan (41 let), který pracuje pro korejskou společnost ve městě Thu Duc, uvedl, že si uvědomil, že Chu Seok přichází, až když se jeho krajané v kanceláři navzájem zdravili. Podle vietnamské kultury společnost stále pracuje i během svátků a neposílá zaměstnancům dárky jako v Koreji.

V roce 2018 se seznámil s Vietnamkou a často slavil Svátek středu podzimu v rodném městě své ženy. Neměli dostatek času a bylo těžké najít korejské ingredience na vaření, takže prostě jedli společně.

Přesto je to stále období roku, kdy na svou rodinu myslí nejvíce kvůli kultuře rodinných setkání. Muž z Daegu strávil dětství se svou babičkou, často jí pomáhal vařit rýži a péct lepkavé rýžové koláčky.

I po její smrti sedmičlenná rodina tuto tradici dodržovala. Kim Dong Hwan řekl, že na Svátek středu podzimu se se svou rodinou setkával prostřednictvím videohovoru . Střídali se v popřání zdraví a štěstí. Dong Hwanovi rodiče se s dětmi dělili o vzpomínky.

„Rodinná láska je nejdůležitější, hřeje mě, i když jsem daleko od domova,“ řekl Dong Hwan.

Ngoc Ngan

Vnexpress.net