Zpěvačka Phuong Lien opět zpívá „Půl života plného vůně a pudru“ a vyjadřuje tak svou neutuchající touhu po pódiu.

NS Phượng Liên hát lại — Zleva doprava: Lidový umělec Le Thuy, Lidový umělec Thanh Tuan a Lidový umělec Phuong Lien

V vřelé a dojemné atmosféře programu setkání „Phuong Lien se vrací do vlasti“ (večer 16. prosince) zarazila celé publikum prostá, ale hluboce dojemná slova umělkyně: „Chybí mi pódium a mé milované publikum.“

Phuong Lien - Vytrvalost na umělecké cestě

Nejsou to jen dojemná slova umělkyně, která byla dlouho mimo jeviště, ale také ozvěny života zcela zasvěceného cải lươngu (tradiční vietnamské opeře) – umělecké formě, která živila její duši, pověst a osud.

1000005930

1000005931

Po mnoha letech strávených mimo domovinu, po návratu do objetí přátel, kolegů a publika, umělkyně Phuong Lien nedokázala skrývat své emoce. Vzpomínala na pódium, kde zažila okamžiky triumfu, slzy i tiché chvíle za světly.

Vzpomíná na publikum, na lidi, kteří jí projevovali trvalou lásku a podporovali ji v každé roli a každé fázi její umělecké cesty.

Během setkání se divadelní vzpomínky nejen oživovaly slovy, ale také ožívaly prostřednictvím tradičních písní a klasických úryvků, jako by proudily historií jižního vietnamského cải lươngu (tradiční opery).

Phuong Lien si vzpomněla na své kolegy.

Když zasloužilý umělec Diệu Hiền zpíval *vọng cổ* (tradiční vietnamskou lidovou píseň) „Trụ Vương Burning Himself* (složil Viễn Châu), atmosféra se zdála utišit. Tragická a hrdinská povaha postavy Trụ Vương se mísila s hloubkou jejího hlasu a evokovala zlatý věk *cải lương* (tradiční vietnamské opery), kdy historické role posouvaly generace po generacích.

Toto emotivní téma pokračuje úryvek z opery „Meč Nguyen Ba“ v podání umělců Chi Tama, Le Tua a Ha Nhua.

Umělci se bez okázalých technik uchýlili k jednoduchému, ale zároveň zručnému provedení jako poctu předchozí generaci a trvalým hodnotám Cai Luonga (tradiční vietnamské opery): loajalitě, odvaze a lidské morálce.

Obzvláště dojemný byl okamžik, kdy lidový umělec Ngoc Giau recitoval báseň o setkání Thi Lo s Nguyen Trai ve hře „Rang Ngoc Con Son“ (od autora Xuan Phonga), což Phuong Lien rozplakalo.

Jednoduchý, ale hluboký hlas lidového umělce Ngoc Giau je jako sebevyprávění o charakteru a podstatě umělce – o „klenotech“ jeviště vyleštěných léty pečlivé umělecké práce.

V očích Phuong Lien, když naslouchala svým kolegům, bylo jasně vidět respekt, empatie a vzácné kamarádství mezi těmi, kteří sdíleli stejný život na jevišti.

Vždycky si váží vzpomínek na své kolegy. Dříve s lidovým umělcem Le Thuyem navštívila umělkyni Hong Ngu. „Je mi jí tak líto. Hong Nga si teď nic nepamatuje, ale kdykoli mluvíme o zpěvu, vzpomíná si,“ vyprávěla dojatě.

Phuong Lien si na toto setkání váží vzpomínek.

Setkání se ještě více rozproudilo, když se skupina umělců spojila a zazpívala píseň „Ly Chim Quyen“ (složil Loan Thao) pod vedením lidového umělce Le Thuye a umělce Tuan Thanha.

Známé písně zní jako volání po ročním období, volání po vzpomínkách, volání po dnech strávených toulkami s kočovnými divadelními soubory, po vesnických pódiích a večerech plných jasně osvětlených představení.

Tam cải lương (tradiční vietnamská opera) není jen performativním uměním, ale také způsobem života, kolektivní pamětí sdílenou generacemi umělců i publika.

Pro umělkyni Phượng Liên bylo toto setkání také příležitostí k návratu na pódium s vlastním hlasem. Když zpívala píseň „Mother's Love“ (složil Viễn Châu) v duetu se zasloužilým umělcem Lê Tứem, publikum bylo uchváceno posvátnými emocemi.

Ačkoli hlas umělkyně Phượng Liên již není tak silný jako v době jejího vrcholu, stále si zachovává jednoduchost a upřímnost, které vytvářejí zvláštní emocionální dopad opery cải lương (tradiční vietnamská opera).

Dalším nezapomenutelným momentem bylo duetové provedení skladby „Half a Lifetime of Fragrance and Powder“ (složili ji Ha Trieu a Hoa Phuong) s lidovým umělcem Le Thuyem a lidovým umělcem Trong Huuem.

Tři hlasy, tři umělecké osudy se prolínají v klasickém úryvku, jako by vyprávěly samotný život jeviště se všemi jeho vzestupy a pády, slávou i oběťmi.

Tam se umělkyně Phượng Liên po mnoha letech vrátila a znovu prožila své vzpomínky na cải lương (tradiční vietnamskou operu) v plném rozsahu. Program setkání „Phượng Liên se vrací do vlasti“ proto nebyl jen pouhým setkáním, ale duchovním návratem domů.

Návrat na jeviště, k publiku, k rolím, které mi udělaly jméno, a k trvalému kamarádství mezi kolegy, které přetrvává po celá léta.

Srdečná slova „Chybí mi pódium a milované publikum“ program neukončila, ale spíše zahájila chvilku tichého zamyšlení pro všechny: o hodnotě tradičního umění, odpovědnosti za jeho zachování a o lidech, kteří zasvětili své životy světlům pódia.

Phuong Lien - Vytrvalost na umělecké cestě

Phuong Lien si vzpomněla na své kolegy.

Phuong Lien si na toto setkání váží vzpomínek.

Komentář (0)