Prosinec se blíží

Když v mém rodném městě ve střední oblasti začnou deště ustávat a objeví se suché slunce pozdní zimy, je tu prosinec. Pomalu vyjíždím na motorce do ulice. Vůně Tetu začíná silně stoupat.

Prosinec se blíží

Začátkem prosince se meruňky sbírají a čekají na rozkvět poupat a květů - Foto: TU LINH

Hned u vchodu na trh stále sedí stará žena prodávající agarové dřevo a občas si z něj pálí agarovou tyčinku. Šíří se v ní teplá vůně, která se propadá hluboko do srdcí a probouzí stesk po domově v těch, kteří jsou daleko. Krejčí pilně šijí zboží Tet a zároveň připravují tácy s votivním papírem, aby se připravili na výročí úmrtí předků krejčovského povolání. Prosinec je také měsícem připomínání předků zedníků, tesařů a kovářů... aby se vyjádřila vděčnost, vzpomnělo se na zásluhy předchůdců, kteří toto povolání založili, a aby se jim popřála hladká a prosperující kariéra. Není to jen kulturní krása k zachování dlouholetých tradičních hodnot, ale také příležitost pro ty, kteří se v tomto povolání usadili na konci roku a posílili svou víru v povolání, které si zvolili. V den výročí úmrtí předků se lidé kromě vděčnosti a přání dobrého zdraví a míru také modlí za nový rok, plný hladké a příznivé práce a hojného bohatství.

Mnoho domů podél ulic, využívající slunečního svitu, přetřelo své ploty a dokonce i paty elektrických sloupů před domy, aby vypadaly svěžeji. Někde před domem visela stará cedule s nápisem „přijímáme lešticí služby pro bronzové kadidelnice a oltáře předků“, což je práce, která se provádí pouze v prosinci a evokuje ve mně mnoho vzpomínek na starý Tet. Když jsme se vrátili na předměstí, rušná vesnice trhala meruňkové listy, aby včas rozkvetly a přinesly majitelům domů štěstí a prosperitu. Švitoření a smích, které připravovaly půdu k setí hořčice, koriandru a semen perily čekajících na klíčení, se ozývalo ze všech stran. Rozsévači jako by rozsévali svou víru a naději v teplé a klidné nové jaro.

Vdechování vůně cibule a šalotky sušící se v poledním slunci je silná vůně cibule a šalotky. Přestože se během Tetu na trzích a v supermarketech hojně prodávají hotové nakládané zeleniny, ženy si zde stále chtějí nakrájet papáju, ředkvičky, mrkev, cibuli a šalotku a sušit je na dostatečném slunečním světle, aby si z nich mohly připravit tradiční pokrmy Tetu. Nakládané zeleniny musí být vyrobeny z domácí sušené papáji, mrkve, cibule a šalotky, čistě bílé a voňavé. Rybí omáčka musí být lahodná rybí omáčka Cua Viet, Cua Tung, vařená s kamenným cukrem, aby vznikla medově zbarvená, čirá směs, která vytváří lahodný, křupavý nakládaný džem, podávaný s banh chung. Několik várek domácího zázvorového džemu, právě uvařeného dozlatova, matky před uskladněním na Tet suší na vzduchu a vydává teplou, plnou vůni, která nutí mnoho cizích lidí otáčet hlavy a s nadšením se dívat.

Moje město je malé a mladé, ale je to také místo, které vítá mnoho lidí z jiných lokalit, aby zde žili a pracovali, takže každý prosinec se pilně připravují na návrat domů na Tet. Po prosinci se znovu setkáváme a po lednu se neochotně loučíme a slibujeme si nové jaro plné prosperity a shledání. Tet znamená vrátit se ke kořenům, vrátit se do starého domova, jíst lahodné jídlo, které uvařila naše matka, abychom si přinesli klid do srdcí. Moji přátelé žijící daleko mají prostředky na návrat domů kdykoli během roku, ale stále se těší na prosinec, aby se znovu setkali se svými rodinami.

Když padne noc, světla květinových vesnic An Lac, Dong Giang a Dong Thanh na druhé straně řeky Hieu jasně třpytí v koutě mladého města. Byla to už více než polovina mého života, ale pokaždé, když přijde prosinec, cítím se jako dítě, které bylo dlouho mimo domov, úzkostlivě čeká na Tet, hledá Tet země i nebe, Tet svého srdce. A vždycky miluji Tety, které v mém životě proběhly.

Út Linh

Zdroj