Prosinec se blíží.

Když deště ve středním Vietnamu, mém rodném městě, začnou slábnout a objeví se suché, pozdně zimní slunce, přichází prosinec. Pomalu vyjíždím do města. Vzduchem se začíná line vůně Tetu (vietnamského Nového roku).

Začátkem prosince se listy meruňkového stromu prořezávají, aby se připravil na rašení pupenů a kvetení - Foto: TU LINH

U vchodu na trh stále sedí stará žena prodávající kadidlo a občas zapálí tyčinku kadidla. Šíří se teplá vůně, která hluboce dojímá srdce a probouzí stesk po domově v těch, kteří jsou daleko od domova. Krejčí pilně šijí na Tet (lunární Nový rok) a zároveň připravují obětiny na památku předků krejčovského řemesla. Dvanáctý lunární měsíc je také měsícem památky předků zakladatelů zednictví, tesařství a kovářství, kdy vyjadřují vděčnost a vzpomínají na přínos těch, kteří přišli před nimi, a přejí si hladký pokrok a rozvoj ve zvoleném povolání. Není to jen krásná kulturní tradice zachovávající dlouholeté hodnoty, ale také příležitost pro ty, kteří se v tomto řemesle setkají na konci roku a posílí svou víru ve zvolené povolání. V den památky předků se lidé kromě vděčnosti a přání zdraví a míru také modlí za nový rok plný hladké a úspěšné práce a hojného bohatství.

V ulicích mnoho domů využívá slunečního svitu a přelakovává ploty a dokonce i lampy před domy, aby jim dodaly svěží vzhled. Tu a tam visí před domem ošuntělá cedule propagující leštění oltářů předků – práce, která je k dispozici pouze ve dvanáctém lunárním měsíci a evokuje mnoho vzpomínek na Tet (lunární Nový rok) z minulých let. Dále na předměstí se ozývá ruch lidí, kteří trhají listí z meruňkových stromů, aby zajistili, že květiny rozkvetou přesně s příchodem jara a přinesou do domácnosti štěstí a prosperitu. Veselé štěbetání a smích lidí, kteří připravují půdu k zasetí semen hořčice, koriandru a chryzantém a čekají na jejich vyklíčení, se ozývá ze všech stran. Ti, kteří sejí semena, jako by rozsévali víru a naději v teplé a klidné nové jaro.

Vzduchem se line štiplavá vůně cibule a šalotky sušící se na poledním slunci. Přestože je během Tetu (lunárního Nového roku) na trzích a v supermarketech běžně k dostání hotová nakládaná zelenina, ženy si zde stále raději samy krájejí a upravují papáje, ředkvičky, mrkev, cibuli a šalotku a suší je přímo na slunci, aby vytvořily tento tradiční pokrm Tetu. Nakládaná zelenina musí být domácí, sušená na slunci, dokonale bílá a voňavá. Rybí omáčka musí být vysoce kvalitní rybí omáčka z Cua Viet nebo Cua Tung, vařená s kamenným cukrem, aby vznikla čirá, zlatožlutá směs, jejímž výsledkem je křupavý a lahodný nálev, který se dokonale hodí k lepkavým rýžovým koláčkům. Několik várek bohatého, domácího kandovaného zázvoru, čerstvě vyrobeného a zlatožlutého, se před uskladněním na Tet suší na vzduchu a vydává teplou, uklidňující vůni, která láká návštěvníky k netrpělivému pohledu.

Moje město je malé a mladé, ale vítá také mnoho lidí z jiných regionů, kteří tam přijíždějí pracovat a žít. Proto se každý prosinec s nadšením připravují na návrat do svých rodných měst na Tet (lunární Nový rok). Po prosincovém setkání následuje první měsíc se slzami v očích loučení a slib, že se znovu sejdou v novém, prosperujícím jaru. Tet je o návratu ke kořenům, návratu do starého domova a vychutnání si sladkého, uklidňujícího jídla uvařeného matkou, nalezení klidu a míru v srdci. Moji přátelé daleko mají prostředky k návratu domů kdykoli během roku, ale stále netrpělivě čekají na prosinec, aby se znovu setkali se svými rodinami.

S příchodem noci se třpytí elektrická světla květinových vesnic An Lac, Dong Giang a Dong Thanh na druhé straně řeky Hieu a osvětlují kout mladého města. I po více než půlce života se každý prosinec cítím jako dítě daleko od domova, dychtivě očekávající Tet, hledající Tet přírody, Tet svého srdce. A vždy si vážím Tetů, které v mém životě proběhly.

Út Linh

Zdroj: https://baoquangtri.vn/van-hoa-the-thao/thang-chap-ve/182793.htm