Prostřednictvím některých lidových písní, přísloví a rýmovaných pořekadel, které se dochovaly dodnes, lze vidět živou vrstvu kultury horských obyvatel, kde je jídlo spojeno s lesem, s náklonností a rodinnými tradicemi.
Kultura komunity
V životech obyvatel Co Tu jsou lidová rčení vždy přítomna jako součást každodenního života a souvisejí s tím, jak se lidé chovají, pracují a organizují si komunitní život. Idiomy, přísloví, lidové písně a dětské říkanky se předávají z generace na generaci a jasně odrážejí názory komunity na stravování, sdílení a udržování vztahů mezi lidmi. Při pohledu na tuto pokladnici lidových rčení lze rozpoznat kulinářskou kulturu horské komunity, kde je jídlo propojeno s náklonností a způsobem života.
Duch sdílení produktů a propojování komunity prostřednictvím jídla je jasně patrný v mnoha známých rčeních. Podle vesnického staršího C'Lâu Nhíma (vesnice Gừng, obec Đông Giang) v minulosti, kdy byla doprava obtížná, závisely životy lidí hlavně na lesích, zemědělství metodou sečení a vypalování a vnitřní výměně. Produkty, jako jsou banány, cukrová třtina, maniok, ulovené maso nebo brokátové látky, se vyměňovaly jednoduchým, ale trvalým způsobem, založeným na vzájemné dohodě a důvěře.
Důkazy ukazují, že rčení jako „May đoong aku prí, aku đoong amay atao“, což znamená „Dáš mi banány, já ti dám cukrovou třtinu“, jasně odrážejí rovnocennou směnu v rámci komunity. Za tím stojí způsob života, který si cení vztahů, je zvyklý na sdílení a méně se zabývá kalkulací zisků a ztrát. „Prostřednictvím lidových písní, přísloví a rýmovaných rčení vidíme, že jídlo je vždy spojeno se společenským životem a způsobem, jakým komunity organizují vztahy mezi lidmi, v nichž se jídlo stává prostředkem sdílení, vzdělávání a zachování identity,“ sdílel starší vesnice C'Lâu Nhím.
Od sdílení trsů banánů a kousků cukrové třtiny až po porce zvěřiny nebo košíky čerstvě sklizené rýže se jídlo přirozeně stalo nedílnou součástí vztahů mezi sousedy, příbuznými a tchánem.
V průběhu různých ročních období mají lidé zvyky spojené s návštěvou a sdílením produktů, jako je například přinášení jídla jako novoroční dárek nebo darování palivového dřeva v zimě. Tyto akce udržují soudržnost komunity a vytvářejí sdílený způsob života, kde je každý za sebe navzájem zodpovědný. V této souvislosti se jídlo stalo nedílnou součástí kulturního života a přispívá ke stabilnímu a trvalému fungování komunity napříč generacemi.
Pokladnice lidových znalostí
Lidový jazyk kmene Co Tu uchovává bohatou zásobu domorodých znalostí o surovinách a způsobech vaření. Lidé žijící do značné míry závislí na lesích, potocích a zemědělství metodou sečení a vypalování nashromáždili specifické znalosti o každém druhu divoké zeleniny, kořenů, ovoce, hmyzu nebo místního koření a předávají je budoucím generacím prostřednictvím krátkých, snadno zapamatovatelných rčení.
Pouhá schopnost rozlišovat mezi různými druhy divoké zeleniny odhaluje vysokou úroveň znalostí domorodých obyvatel. Lidé z kmene Co Tu jasně identifikují divokou zeleninu, jako je adhac a bhabhang, a vědí, která je voňavá, která lahodná a která je vhodná k vaření s divokou zvěří nebo k použití v tradičních pokrmech. Tyto zkušenosti nejsou zaznamenány písemně, ale existují v každodenní řeči, propojené s jejich zvyky, životním stylem a životním prostředím.
Existují rčení, která se zdají být jednoduchá, ale odhalují celé scénáře přežití. Rčení „Cha riah pazấc tu“, což znamená „kořeny se používají na rýži, listy na jídlo“, připomíná těžkou dobu, kdy lidé používali hlízy manioku jako základní potravinu, zatímco listy manioku se staly hlavním zdrojem potravy v jejich jídlech. Obyvatelé hor uměli z jediné rostliny využít mnoho různých částí a vytvořit pokrmy, které nesly jedinečný charakter horské oblasti.
Učitel Alăng Thị Công ze střední školy Lương Thế Vinh (obvod Điện Bàn Đông) se domnívá, že lidová rčení kmene Cơ Tu nejen odrážejí vztah mezi jídlem a životním prostředím, ale slouží také jako účinná metoda výuky. Když starší učí své děti a vnoučata, jak rozpoznat druh divoké zeleniny, jak chytat cvrčky nebo jaká tabu dodržovat při rybaření, předávají jim znalosti o přežití a také o životě v komunitě. Tyto lekce jsou sdělovány stručnými, snadno zapamatovatelnými slovy, úzce spjatými se skutečným životem, a proto mají trvalou hodnotu.
„Kuchyně lidí Co Tu je také spojena s rituály a uměním zpěvu a recitace lidových písní během svateb, zásnub a vítání hostů. Při těchto příležitostech jídlo doprovází pozvánky, pozdravy a projevy náklonnosti od hostitele. Hostitel často používá písně k pozvání hostů, čímž projevuje pokoru a sděluje návštěvníkům své upřímné city. Pravidla etikety během jídla jsou také přísně dodržována, od porcování a dělení až po uspořádání sezení a pitné návyky, čímž vytváří kulturní vzorec uchovávaný po generace,“ sdílel učitel Alang Thi Cong.
Je zřejmé, že kuchyně v životě obyvatel Co Tu je úzce spjata s tím, jak komunita udržuje vztahy, předává znalosti a zachovává svou identitu. Každé pořekadlo a zkušenost předávaná z generace na generaci obsahuje systém hodnot týkajících se interakce s přírodou a lidmi. Zachování lidového jazyka a tradic je zároveň zachováním podstaty kuchyně a způsobu života – trvalých hodnot, které vytvářejí vitalitu komunity Co Tu dnes i v budoucnu.
Zdroj: https://baodanang.vn/van-hoa-am-thuc-trong-ung-xu-3333162.html
Komentář (0)