Registrace u stoleté bavlny, odkud pochází božská báseň „Nam Quoc Son Ha“ - Lang Son Newspaper and Radio and Television Station

Xa Junction (obec Tam Giang, okres Yen Phong, Bac Ninh) je soutok řek Cau a Ca Lo, který hraničí se třemi provinciemi : Bac Giang , Bac Ninh a Hanoj.

Nachází se zde také chrám svatého Tam Gianga, odkud pochází božská báseň „Nam Quoc Son Ha“ z druhé války proti armádě Song (1075-1077), považovaná za první Deklaraci nezávislosti naší země.

Kromě historických a kulturních sedimentárních značek se na tomto místě nachází také stoletý bavlník, který kvete koncem jara (březen lunárního kalendáře) a láká mnoho lidí k fotografování a návštěvě.

Pan Nguyen Hoang Anh (narozen v roce 1987 v Thai Nguyen ) se podělil o to, že při surfování na Facebooku viděl mnoho lidí, kteří zveřejňovali fotografie bavlníku na křižovatce Xa, a tak se s rodinou vydali z Thai Nguyen, aby si pořídili fotografie a zachytili krásné okamžiky.

„Pět z nás dorazilo právě včas, kdy svítilo krásné slunce. Bavlníky byly v plném květu a my jsme mohli pořídit spoustu krásných fotografií. Jsou tu řeky a staré bavlníky, takže je tu spousta krásných úhlů, takže si přišlo vyfotit tolik lidí,“ řekl Hoang Anh.

Stejně jako pan Hoang Anh, i mnoho lidí slyšelo, že bavlníky kvetou, a okamžitě přišli, aby si pořídili krásné fotografie.

Paní Nguyen Thi Ly (z okresu Hiep Hoa, Bac Giang) se podělila o to, že její dům je na druhé straně řeky. Pokaždé, když rozkvetou květy kapoku, přejíždí s dětmi trajektem přes řeku, jen aby si vyfotily.

„Fotil jsem bavlníky na mnoha místech, ale tohle je pravděpodobně nejkrásnější bavlník, jaký jsem kdy viděl. Tady cítím divokost řeky s chladivou zelenou přírodní scenérií na břehu.“ Řekla paní Ly.

Pan Le Khac Khac Nghia, předseda výboru pro festival v chrámu Xa, uvedl, že bavlník na křižovatce s Xa má staletou historii a nachází se v relikvii chrámu Xa. Každý rok, když rozkvete, se sem sjíždějí turisté z celého světa a auta se řadí na úzké silnici vedoucí k říčnímu molu, kde bavlník roztahuje své větve a ukazuje svou krásu.

„V minulosti, když jsem pásl krávy a hrál si u paty stromu kapok, viděl jsem kmen stromu téměř tak velký, jako je dnes. Dříve lidé z okolí chodili do chrámu, aby se poklonili, a pak navštívili strom kapok. Nyní je to naopak, mladí lidé z celého světa chodí navštívit strom kapok a pak se zastaví u chrámu. Posvátný strom na posvátné chrámové půdě.“ Řekl pan Nghia.