Třiadvacetiletý učitel opouští město a odchází na vesnici, aby zprostředkoval vzdělání studentům na vysočině.

(Dan Tri) - Učitelka Thanh Nga, která právě absolvovala obor pedagogika, okamžitě poslala své rodině dlouhou textovou zprávu, v níž upřímně vyjádřila své přání opustit rušné město a doručit dopisy znevýhodněným studentům v horské vesnici.

Misky rýže plné úsměvů a slz

V 5 hodin ráno byla obec Sung Mang (provincie Tuyen Quang) stále zahalena studenou mlhou. Učitel Dam Thi Thanh Nga (23 let, z města Thai Nguyen ) se probudil, připravil se, zapálil vařič a uvařil rýži na oběd.

Po cestě vedoucí do školy už klusaly skupinky studentů. V chladné mlze mnozí z nich neměli teplé oblečení, někteří byli bosí. Paní Nga, litujíc svých studentů, se dojala k slzám. Řekla, že ona a mnoho dalších učitelů vždy dorazili do učebny velmi brzy a čekali u brány, aby studenty odvedli na jejich místa.

„Ačkoli je škola docela daleko, většina učitelů se snaží přijít brzy. Protože většina rodičů dětí chodí do práce za úsvitu, musí děti do školy chodit samy ve velmi útlém věku. Pokud učitelé nepřijdou otevřít dveře, budou muset děti čekat venku v chladném počasí,“ sdělila paní Thanh Nga.

Učitelka v současné době pracuje ve škole Ta Cha Lang a mateřské škole Sung Tra. V horách se kromě výuky stalo běžnou součástí práce učitelů střídat se v chození na trh v nížinách, aby si pro své žáky koupili kilo masa a spoustu zeleniny.

Takže každé ráno paní Nga a její kolegové jezdí desítky kilometrů po horských silnicích a vozí kilogramy masa, ryb a zeleniny zpět do školy.

Paní Thanh Nga je učitelkou kombinované třídy s 34 žáky ve věku 3-5 let. Kromě předávání znalostí, kultury a dovedností je paní Nga také zodpovědná za výuku jazyka kinh.

„100 % studentů ve třídě jsou mongští etnici. Jejich rodiče se živí zemědělstvím a všichni pocházejí z chudých rodin, někteří z nich jsou ještě teenageři. Škola a místní úřady jim vždy věnují pozornost a mají podpůrné politiky. Děti například chodí do školy bez školného a dostávají další dotace. To je také jeden z důvodů, proč jsou rodiny motivovány posílat své děti do školy,“ uvedla.

V očích učitelky jsou děti chápavé, dobře vychované a rády chodí do školy. Přestože jsou ve srovnání se svými vrstevníky z nížin znevýhodněny, co se týče vybavení a učebních pomůcek, vždy projevují nadšení.

Nejdojemnější je oběd. I když snědí dvakrát tolik rýže než ostatní děti v jejich věku, vždycky ji snědí, aniž by jim to učitelka připomněla.

„V mnoha případech je rodičům to jedno, na začátku nového školního roku nebo po prázdninách často nechají své děti odejít ze školy. Učitelé a vesničtí úředníci musí chodit k nim domů, aby je přesvědčili, aby se vrátily do školy,“ řekla paní Nga.

Cesta není sama

Thanh Nga dříve studovala na Pedagogické fakultě provincie Thai Nguyen. Nga si myslela, že ve svém rodném městě zahájí stabilní kariéru, ale po cestě do horské vesnice v provincii Tuyen Quang náhle změnila směr.

„Jsem velmi ohromena krajinou a lidmi zde. Sama jsem byla znepokojena, když jsem viděla děti žijící v těžkých a znevýhodněných podmínkách. To ve mně zanechalo mnoho emocí a přimělo mě to přemýšlet o tom, že bych opustila město, šla na vesnici a přispěla nějakým úsilím k péči o děti,“ řekla paní Nga.

V té době se její rodina silně bránila.

O půlnoci učitelka nemohla spát. Rozhodla se napsat dlouhou textovou zprávu, ve které vyjádřila své pocity a doufala v podporu rodičů. Po mnoha svěřovacích rozhovorech rodiče konečně pochopili a dovolili jí splnit si přání.

Když mladá učitelka poprvé přijela do vesnice, největší výzvou nebyl jen nedostatek zázemí, ale také jazyková bariéra. Třída byla plná dětí z kmene Mong, které nerozuměly jazyku Kinh ani ho nemluvily, zatímco paní Nga mongštinu neuměla.

„Učím v Kinhu, ale studenti mi nerozumí, a naopak, když studenti mluví, já jim taky nerozumím. Cítím se tak bezmocná,“ svěřila se paní Nga.

Thanh Nga se ale místo toho, aby se odradila, začala učit mongštinu od svých kolegů, dokonce i od vlastních studentů. Využila každou volnou hodinu k procvičování nejzákladnějších slov, aby se s dětmi dokázala dorozumět. Díky tomu se po velkém úsilí smíšené třídě učitelky a studentů v horské oblasti konečně podařilo najít „společný hlas“.

Paní Nga, která zde pracuje od začátku nového školního roku, se svěřila, že si „nashromáždila“ mnoho vzácných vzpomínek. Učitelka si nejvíce vzpomíná na Nam, chytrou a hbitou malou studentku.

Namovi rodiče pracují daleko, takže oba bratři zůstávají doma s babičkou. Namova situace je velmi obtížná a jeho dům je daleko od školy. Pokaždé, když pro něj babička přijede, musí trávit spoustu času chůzí. Takže oba bratři vždy odcházejí ze školy poslední.

„Učitelé se často rozhodnou zůstat a vyprovodit Nama a jeho bratry. V posledních několika dnech silně pršelo a museli čekat déle než obvykle. I když se děti bály, chovaly se velmi dobře a neplakaly, což učitelům dodávalo větší pocit bezpečí,“ řekla učitelka.

Jindy paní Nga viděla malého studenta, jak vzlyká během jídla, protože se mu stýskalo po rodičích. Jeho bratr, který byl zhruba stejně starý jako on, ho objal, aby ho utěšil, a řekl: „Neplač, dnes se můžeme najíst ve škole,“ což paní Nga rozplakalo.

„Šťastné úsměvy dětí, když se mohou dobře učit, jíst a spát, jsou pro učitele, jako jsme my, velkou motivací, aby tu zůstali,“ řekla Nga s úsměvem.

Paní Ha Thi Xuyen, učitelka pracující ve škole Ta Cha Lang v mateřské škole Sung Tra, se svěřila, že ačkoli ve škole pracuje teprve od začátku školního roku a nemá mnoho zkušeností, paní Thanh Nga se s prací a prostředím zde rychle seznámila. Paní Nga je pohotová, aktivní a společenská osoba.

„Vidím, že má děti moc ráda, vždy se snaží a s nadšením se stará o studenty ve škole,“ dodala paní Xuyen.

Sama byla dojatá, když učitelé jako Thanh Nga souhlasili s realizací snu a doručováním dopisů studentům v obtížných situacích.

Fotografie: Poskytnutá postava

Zdroj: https://dantri.com.vn/giao-duc/co-giao-23-tuoi-bo-pho-len-ban-mang-con-chu-den-hoc-tro-vung-cao-20250923122232485.htm