Provincie Lang Son je proslulá svou hornatou krajinou a četnými přírodními scenériemi, které byly zvěčněny v poezii básníků a spisovatelů, kteří ji navštívili za volným časem nebo jen měli možnost tuto zemi prozkoumat.
„Hora před Paní Tô snesla slunce i déšť.“
Během svého působení jako guvernér v Lang Son se Ngo Thoi Si (1726-1780) mimo dobu svého dvorního působení oddával bezstarostným toulkám po horách Lang Son. Navštěvovaná malebná místa inspirovala jeho poezii, což vedlo k napsání nebo vytesání mnoha básní do skalních zdí pro budoucí generace. Mezi nimi je i stéla Tam Thanh, která obsahuje báseň: „Pohodově jedoucí na oslu prozkoumává starobylé jeskyně / Když se zdržíte u jeskyně, scenérie se stává ještě krásnější / Průzračné potoky a oblázky jako by lákaly / Hory před Paní, aby snášely slunce i déšť.“ Zde zmíněná Paní Tô je socha Paní Tô Thị na hoře Vọng Phu, o které se zmiňuje Xuân Quận công Nguyễn Nghiễm v díle Lạng Sơn Đoàn Thành Đồ, sestaveném v roce Mậu Dần (1758), vztahujícím se k ulici Nhị Thanh, s pasáží: „[Jděte] 307 metrů, západně od silnice je skalnatá hora, na hoře se náhle vynoří malý kámen, připomínající lidskou postavu. Legenda praví, že v minulosti Tô Thị zmeškala svého manžela a vystoupila na horu, čekala a doufala, ale on se nevrátil, a později se proměnila v kámen.“ Lê Quý Đôn se na cestě na sever jako vyslanec zastavil v Lạng Sơn a byl také pohnut k napsání básně Vọng Phu Sơn , svěřil se tomuto kameni a vdechl život soše Paní Tô Thị: „Její rukávy volně visí v severním větru / Její voňavé vlasy jasně viditelné před proudem orchidejí.“
Článek „Hraní v Lang Son a Cao Bang“ ( časopis Nam Phong, číslo 96, červen 1925) poskytuje informace o soše Lady To Thi.
FOTO: ARCHIV
„To Thi je hora v pohoří Tam Thanh, o které se říká, že připomíná ženu stojící nejistě na obloze, odtud její další název, hora Vong Phu (Hora čekající manželky), ale nyní ji srazil blesk,“ zaznamenal Pham Quynh ve svém cestopise „ Návštěva Lang Son a Cao Bang“ ( časopis Nam Phong, číslo 96, červen 1925). Podle současných zpráv v tisku byla hlava sochy Paní To Thi v 50. letech 20. století ulomena bleskem a znovu připevněna; později se socha v roce 1991 zřítila a byla obnovena do současného stavu. Je však jasné, že Pham Quynh zaznamenal, že socha byla sražena bleskem již v roce 1925, nikoli později, jak naznačuje veřejné mínění.
Když se mluví o skalním útvaru Vọng Phu v Lạng Sơn, člověk si vzpomene na další skalní útvary Vọng Phu v mnoha provinciích a městech po celé zemi, které byly zaznamenány, například v Bình Định. Při cestě vlakem ze Saigonu do Hạ Long a zaznamenávání v Hải Long du ký (1941) spatřil Trần Hữu Tư, projíždějící Bình Định, „kamennou sochu ženy z Vọng Phu sedící na vysoké hoře u moře, o které často slýcháme“... „země, která má velmi slavnou historii, dala vzniknout mnoha mimořádným lidem a má také ženu, která zůstala věrná až do té míry, že se proměnila v kámen.“
„Snaží se ukrást horu Thanh, aby si s ní hrál.“
Stará lidová píseň tradovaná ústně o provincii Lang Son zní: „Dong Dang má ulici Ky Lua / Je tam pagoda To Thi a Tam Thanh.“ Od středověku byla ulice Ky Lua velmi rušná. Jak napsal Nguyen Nghiem ve své knize „Lang Son Doan Thanh Do “: „Ulice se řadily jedna za druhou, místní obyvatelé a cestovatelé žili pohromadě, na ulici se konal trh, který se konal šestkrát měsíčně a obchodoval se s různým zbožím.“
Po příjezdu si Pham Quynh všiml rušného trhu Ky Lua, kde se scházely různé etnické skupiny, aby obchodovaly. I když trh končil, mnoho lidí stále jedlo, pilo a hrálo karty. Tento trh byl spíše o socializaci a setkávání než o skutečném prodeji zboží: „V den trhu lidé ze vzdálených provincií, kteří cestovali několik dní, přivezli k prodeji několik místních produktů. Ráno spěšně dosáhli rychlého zisku a pak utratili všechny vydělané peníze za občerstvení, pití, hazardní hry a dokud se nenasytili a nezruinovali, než se vrátili domů, čekali na další den trhu.“
Stalaktity a stalagmity v jeskyni Tam Thanh
FOTO: CHU MINH/LANG SON NEWSPAPER
Po příjezdu do Lang Son se A Nam Tran Tuan Khai zadíval na mraky, oblohu a hory a vstřebával scenérii. Tyto krajiny byly prodchnuty emocemi citlivého básníka hluboce připoutaného ke své vlasti. Proto pocházejí verše z jeho básně „Pít o samotě v Lang Son“ : „Huby se třepotali před vesnickými ulicemi / Klopýtali u stolu hostů / Oslepeni, představovali si, jak zahánějí armádu Mac / Natahovali se, aby se pro zábavu zmocnili hory Thanh.“ Při návštěvě jeskyně Tam Thanh bylo A Namovo srdce stále naplněno úzkostmi: „Vzestup a pád květin, unavené smíchem armády Mac / Smutné jaro moře, plačící pro slzy sestry To“ (Báseň o jeskyni Tam Thanh ). O této jeskyni se zmiňuje také Cao Xuan Duc ve své básni „Viem Giao Trung Co Ky “, podle které patří k hoře Tam Thanh, obsahuje chrám, přirozeně visící stalaktity a dokonce i básně Ngo Thoi Si vytesané do skalních stěn.
Vedle jeskyně Tam Thanh se nachází jeskyně Nhi Thanh, také slavné malebné místo, které objevil Ngo Thoi Si. Před jeskyní se nachází malé jezero. Jeskynní scenérie je klidná, „cesta byla opravena, na některých místech byly položeny prkna, která sloužila jako mosty, na úpatí jeskyně klidně teče potok, nad ní visí ve shlukech stalaktity a po obou stranách jsou zvláštní skalní útvary, jako jsou draci, hadi a draky...“, vyprávěl to z první ruky Pham Quynh. Jeskyně je prostorná, se štěrbinami ve skalách, kterými dovnitř proniká světlo, a zvuk lidských hlasů se ozývá celou jeskyní. Jeskyni obklopují roztroušené hory a skály, jako odlehlé a odlehlé údolí. ( pokračování nabude )
Zdroj: https://thanhnien.vn/du-son-ngoan-thuy-dong-dang-co-pho-ky-lua-18526050321493282.htm
Komentář (0)