Japonský profesor - Hiroki Tahara: Poslech vietnamštiny

Profesor Hiroki Tahara se sloganem: Učit se vietnamsky není těžké. Foto: NVCC

Když se Hiroki Tahara – můj starý přítel – doslechl, že jedu do Sappora (Japonsko), letěl na návštěvu více než dva tisíce kilometrů z Fukuoky. Když viděl mou vděčnost, usmál se: „Protože jsem toužil slyšet vietnamštinu, už je to tak dlouho, co jsem byl zpátky ve Vietnamu (jak mě profesor Hiroki Tahara láskyplně oslovuje – NV), tak jsem přijel navštívit vás, abych utišil svou touhu! Navíc se mě moji přátelé ve Vietnamu často ptají: „Kdy se vrátíte?“, což znamená, kdy se vrátíte do Saigonu, ne do Japonska. Slovo „vraťte se“ zní příjemněji a vřeleji. Jsem tak šťastný, že mám druhou vlast a že mě tato vlast přijala“...

Vietnamská rybí omáčka láká cizince

Pokaždé, když se Tahara vrátil do Saigonu, mě často zval do restaurace Do Do, kterou vlastní spisovatel Nguyen Nhat Anh. Pokaždé, když jedl, vypadal jako... Vietnamec z Quang Namu daleko od domova. Restaurace měla mnoho typických pokrmů z Quang Namu a všechny byly vystavené. Tahara miloval vietnamské jídlo, zejména pokrmy z centrálního regionu.

„Když jsem poprvé přijel studovat do Vietnamu, vietnamská rýže mi nechutnala. Bylo to proto, že jsem pocházel ze země nejslavnější japonské rýže, rýže Koshihikari, takže jsem se při setkání s rýží z jiných zemí cítil divně.“

Když manželka Taharova vietnamského učitele viděla japonského studenta podvyživeného, ​​protože jedl jen chléb, měla s ním obavy i soucit a každou neděli odpoledne zvala rodinu na večeři. V té době byl příliš malý na to, aby poznal „lahodnosti“ Vietnamu. Rybí omáčka mu byla také neznámá, ale teď lahodně jí krevetovou pastu, krevetovou pastu a všechno ostatní!“ vzpomínal Tahara.

Tahara si stále pamatuje, jak poprvé oslavil vietnamský svátek Tet. Bylo to v roce 1993, kdy ho rodina jeho vietnamského učitele pozvala na oslavu Tetu. Nejvíc si pamatuje smažené wontony a čínské klobásy, které jeho učitel připravil pro svého japonského studenta.

„Ten rok jsem si myslel, že budu muset Tet oslavit sám, ale rodina učitele mě přivítala jako člena rodiny. To pro mě bylo zdrojem povzbuzení, když jsem byl nejvíce sklíčený, až do té míry, že nebýt učitele a jeho manželky, už bych dávno odešel ze školy,“ svěřil se.

Proto se Tahara cítí více připoutaný k Vietnamu. Také se rozhodl mít 50% vietnamské krve, protože matka jeho manželky je Vietnamka.

Jeho šance naučit se vietnamsky se naskytla, když poprvé neuspěl u přijímací zkoušky na univerzitu. V roce 1990 Hiroki Tahara složil přijímací zkoušku z korejštiny na Tokijské univerzitě zahraničních studií, ale neuspěl. Jeho rodina Taharovi řekla, aby si vybral nový jazyk, který znalo jen málo lidí. Tahara viděl, že existují 3 jazyky, které se učí jen málo lidí: thajština, barmština a vietnamština, přičemž vietnamština má latinskou abecedu, a tak si vybral vietnamštinu, protože si myslel, že „učení se vietnamštiny by mělo být snadné“.

V té době Tahara nečekal, že vietnamština se stane jeho celoživotním osudem. Zvlášť když byl jedním z prvních 10 japonských studentů, kteří v roce 1992 odjeli studovat vietnamštinu do Saigonu v Centru pro vietnamská a jihovýchodní asijská studia Univerzity v Ho Či Minově městě.

Čím je to vtipnější, tím snazší je naučit se vietnamsky.

V den, kdy jsem se s Taharou setkal v Japonsku, ho doprovázel zpěvák Vi Thao, slavný zpěvák z Duy Xuyen. Poté, co byl Vi Thao, stejně jako každý Vietnamec, který slyší Taharu poprvé, překvapen, se okamžitě zeptal, proč mluví tak plynně vietnamsky?

Profesorova rodina má na sobě vietnamské ao dai během novoroční cesty do Japonska. Foto: NVCC

Tahara skromně řekl: „Mnoho cizinců je ve vietnamštině mnohem lepších než já, ale moje vietnamština je stále omezená. Ale díky mnoha dobrým vietnamským přátelům, kteří jsou ochotni obětovat svůj čas a mluvit se mnou, se moje vietnamština postupně zlepšuje. Zejména díky humoru se učím vietnamsky rychle.“

Pamatuji si, jak jsem v 90. letech během exkurze do Hoi Anu přišel někdo a zeptal se jednoho Japonce: „Jmenuješ se Toa-hoa-roa?“ Ten pomalu odpověděl: „Ne. Jmenuji se Tahara.“ Ten, kdo se ptal, trval na svém: jmenuje se Toa-hoa-roa a ten, kdo odpovídal, stále trval na tom, že je Tahara.

Student lingvistiky v té době záměrně žertoval, aby vycítil zajímavý přízvuk této země. Přízvuk, který Tahara přiznal, nebyl snadný na „přeložení“ a vyslovení. To byla pro Taharu také příležitost procvičit si rozlišování přízvuku kmene Quang, zatímco cizinec jako on se obvykle učil pouze jižanský nebo severní přízvuk.

Tahara dodal: „Během svého působení jako tlumočník na japonském velvyslanectví v Hanoji jsem se často setkával s vietnamskými vůdci, z nichž mnozí pocházeli z centrálního regionu, takže jsem snadno naslouchal a rozuměl slovům a výrazům. Taharovo tajemství plynné mluvy a psaní ve vietnamštině je jednoduché: Nebojte se chyb, nebojte se kritiky, prostě mluvte a pište.“

Vietnamština - dar z nebes

Profesor Tahara považuje Vietnamštinu za „dar“ od Boha. Protože „díky Vietnamcům mám slušný život jako dnes. Musím se vietnamskému lidu odvděčit.“

Kromě propagace a nadšené podpory všeho, co souvisí s výukou a učením vietnamštiny v Japonsku v posledních desetiletích, profesor Tahara vydal 4 knihy o Vietnamu. „Pro Japonce už země a lidé z Vietnamu nejsou cizí. Vietnam je pro ně oblíbenou turistickou destinací. Počet Vietnamců žijících v Japonsku je také velký a počet lidí cestujících do Japonska se den ode dne zvyšuje. Učení vietnamštiny v Japonsku však stále není populární.“

„Cesta do Vietnamu, pokud umíte vietnamsky, bude desetkrát zábavnější, a pokud umíte kantonsky, bude to ještě zábavnější. Jako někdo, kdo studuje vietnamštinu více než 30 let, bych rád přispěl něčím malým ze sebe k podpoře vztahu mezi Japonskem a Vietnamem!“ – řekl profesor Tahara.

Kromě „Vietnamsko-japonského slovníku“, který je v současné době revidován a doplňován pro svůj reprint, Tahara také rozvíjí další dlouhodobý projekt s názvem „Vietnamská bolerová hudba“, jehož financování schválilo japonské ministerstvo kultury a vědy. To pramení z Taharovy lásky k vietnamské hudbě, zejména z jeho lásky k poslechu bolerové hudby. Příležitost se naskytla, když poprvé uslyšel první bolerovou píseň na vietnamské nové hudební scéně od hudebníka z kmene Quang Le Trong Nguyena s názvem „Nang Chieu“ a píseň se poté stala Taharovou nejoblíbenější vietnamskou písní.

Profesor lingvistiky Hiroki Tahara, narozený v roce 1972, studoval vietnamštinu na Tokijské univerzitě zahraničních studií v Japonsku a na Hočiminově univerzitě věd. Profesor Tahara byl v letech 1996 až 1999 atašé na japonském velvyslanectví ve Vietnamu; tlumočil z vietnamsko-japonského jazyka pro mnoho vysoce postavených úředníků Vietnamu a Japonska. V současné době je členem správní rady Akademie Ritsumeikan; profesorem na Ritsumeikan Asia Pacific University v Japonsku.

Napsal 4 knihy o vietnamštině pro Japonce: „Úvod do vietnamštiny“; „Vietnamská gramatika“; „Vietnamská komunikace – Pomáháme vám navázat kontakt s Vietnamci“; „Vietnamsko-japonský slovník“ (spoluautorem je pan Nguyen Van Hue a paní Tran Thi Minh Gioi).

Zdroj: https://baoquangnam.vn/giao-su-nguoi-nhat-hiroki-tahara-ve-nghe-tieng-viet-3148399.html