Zvláštní poradce Vietnamsko-japonské parlamentní aliance: V Japonsku je mnoho géniů bez titulů

Pan Takebe Tsutomu, zvláštní poradce Parlamentní aliance přátelství mezi Vietnamem a Japonskem, se domnívá, že posílení mezilidských výměn není jen základem pro podporu investic a obchodní spolupráce, ale také pomáhá mladší generaci pěstovat ducha soběstačnosti a samostatnosti.

Pan Takebe Tsutomu, zvláštní poradce Parlamentní aliance přátelství mezi Vietnamem a Japonskem - Foto: HONG PHUC

Vietnam a Japonsko se staly komplexními strategickými partnery na národní úrovni, ale na úrovni občanů je stále třeba podporovat porozumění a propojení.

Japonsko-vietnamský festival se zrodil z touhy posílit mezilidské výměny mezi oběma zeměmi, kterou podal pan Takebe Tsutomu, zvláštní poradce Aliance parlamentních poslanců Vietnamsko-japonského přátelství a čestný předseda japonského výkonného výboru Japonsko-vietnamského festivalu.

Zpočátku se akce jmenovala „Japonský festival v Ho Či Minově Městě“, ale při třetí příležitosti byl název změněn na „Japonsko-vietnamský festival“ s větším rozsahem a vlivem.

Pan Tsutomu chápe, že investice a obchod se budou rozvíjet na základě mezilidských vztahů prostřednictvím mezilidských výměn. Dojal ho okamžik, kdy na zahajovacím ceremoniálu 10. japonsko-vietnamského festivalu zazněly státní hymny obou zemí.

„Není to jen hudba vycházející z reproduktorů, ale lidé z obou zemí zpívající unisono s hrdostí. Není to jen rituál, věřím, že je to také symbol harmonie a spojení mezi oběma národy,“ sdělil pan Takebe Tsutomu v exkluzivním rozhovoru s Tuoi Tre .

Hromadí se ze studia při práci

* Jako bývalý ministr zemědělství, lesnictví a rybolovu a generální tajemník vládnoucí Liberálně demokratické strany v Japonsku, který vždy toužil po podpoře mezilidských vztahů mezi oběma zeměmi, jak vnímáte potenciál spolupráce mezi Vietnamem a Japonskem?

- Chci se na problém dívat v širším kontextu, neomezovat se pouze na zemědělský sektor. Japonsko je země, která je komplexně rozvinutá, co se týče technologií, kultury, myšlení a pracovního ducha jejích obyvatel.

Japonsko však nyní i v budoucnu čelí mnoha velkým výzvám: nedostatku zdrojů, potravin, energie a stárnoucí populaci.

Vietnam zároveň vidím jako potenciálního strategického partnera pro spolupráci a řešení těchto problémů. Vietnam má mladou populaci, bohaté lidské zdroje a nachází se v procesu globální integrace a rozvoje. Pokud spojíme silné stránky obou zemí, bude to skvělá kombinace.

* Můžete se o tuto „skvělou kombinaci“ podělit konkrétněji?

- Na Japonsku je úžasné, že má velmi zvláštního ducha. Už od šintoismu věříme, že všechno v přírodě, od hor a řek až po stromy a zemi, má ducha.

Právě z ducha úcty, zachování a pečlivosti ve všech věcech vyplývá, že vede k důkladnému rozvoji vědy a techniky. I odpad je považován za znovu použitelný zdroj.

Kultura je prodchnuta každým občanem, vede k akci a vytváří průmyslový rozvoj národa.

Ale s problémem stárnutí populace, pokud se tito duchové nedědí a nešíří, hrozí jim ztráta.

Na základě toho, co bylo postaveno, se těšíme na úzkou spolupráci s Vietnamem, abychom zprostředkovali pracovního ducha, kulturní hodnoty, životní styl a styl práce.

Vietnamská mládež může jet přímo do Japonska, pozorovat, dotýkat se produktů a zapojit se do samotného pracovního procesu. Jakmile si osvojí tohoto ducha, vrátí se do Vietnamu a šíří tuto hodnotu mezi mnoho lidí.

* Znamená to, pane, že se lidé nejen učí teorii, ale že se také mohou „učit praxí“?

- Japonci nečekají, až budou mít vysoký titul, aby mohli začít pracovat. Učíme se za pochodu, shromažďujeme znalosti a zkušenosti praxí, abychom byli tam, kde jsme dnes, a vyrábíme všechny produkty téměř v každém oboru.

Japonsko má mnoho „nevzdělaných géniů“, bez vysokých titulů jako Soichiro Honda (zakladatel Hondy) nebo Shigenobu Nagamori (zakladatel Nidec).

I bez vysokých titulů se stále snaží s duchem: nedovolí, aby je tituly vyvolaly v nich pocit méněcennosti nebo aby jim bránily v pokroku.

Někde ve Vietnamu jsou tituly stále vysoce ceněny. Musíme si ale uvědomit, že mít titul nutně neznamená, že můžete vykonávat danou práci, ale musíte se jí skutečně dotknout a získat praktické zkušenosti, abyste měli hodnotu. Ať už v zemědělství nebo průmyslu, musíte ji vykonávat přímo.

Díky podpoře bývalého prezidenta Truong Tan Sanga a společnému úsilí mnoha stran, jako například pana Le Long Sona - zakladatele a generálního ředitele společnosti Esuhai, se myšlenka Vietnamsko-japonské univerzity stala skutečností z touhy vybudovat školu Harvardovy úrovně, kde by studenti byli v kombinaci s praxí vzděláváni tak, aby se z nich stali skutečně vzdělaní lidé.

Pan Takebe Tsutomu doufá, že mladá generace Vietnamců bude mít hluboké povědomí o rozvoji výrobního průmyslu, namísto pouhého studia nebo prostého obchodu - Foto: HONG PHUC

Základ ze čtyř základních lihovin

* Jaké základní hodnoty si podle vašeho názoru může vietnamská mládež od Japonska osvojit, aby se zlepšila?

- V Japonsku se všechna odvětví rozvíjejí rovnoměrně, nejen zemědělství, protože jsou postavena na základech čtyř základních duchů, které mladí Vietnamci dokáží vnímat a přijímat.

Prvním je šintoismus, jak již bylo zmíněno. Druhým je neklást příliš velký důraz na kvalifikaci, ale klást větší důraz na praxi. Učit se ze skutečné práce, konat, abyste shromažďovali zkušenosti a rozvíjeli znalosti.

Kromě toho je tu duch týmové práce. Japonci si cení kolektivních hodnot, dlouhodobých vazeb a pokračujících hodnot z předchozích generací, aby vybudovali základ pro generaci další. A konečně, je tu standardní řízení a logické myšlení. Japonci pracují s jasnými plány a přísným řízením.

Pokud vietnamská mládež dokáže spojit tyto duchy se stávajícím potenciálem země, nejenže pomůže vyvinout vysoce hodnotné vietnamské produkty, ale také promění zemi v obchodní centrum.

* Co zde znamená slovo „střed“, pane?

- Nevím, jestli si to Vietnamci plně uvědomili, ale Japonci jasně cítí, že Vietnam je ve výhodné pozici, aby získal tuto skvělou příležitost od Japonska. I když naší zemi chybí mladá pracovní síla, Vietnam má tuto výhodu. Pokud se mohou do Japonska přímo učit, vstřebávat kulturu, například se učit jazyk, učit se japonský způsob práce, pak po návratu budou tyto hodnoty šířit dál.

Doufám, že nejen obě vlády, ale i obyvatelé Vietnamu a Japonska hluboce pocítí tohoto ducha solidarity a společně se vydají do budoucnosti. Stejně jako lotos a třešňové květy, kulturní symboly našich dvou zemí, se můžeme stát spojenci v duchu, znalostech a kulturních hodnotách.

* Co se může mladá vietnamská generace naučit od Japonska, aby přispěla k vytvoření udržitelnější ekonomiky?

- Potenciál a budoucnost Vietnamu vidím nejen v jeho mladé pracovní síle, ale také v jeho zdrojích a strategické geografické poloze. Vietnamská ekonomika silně roste, ale hlavní hnací silou jsou stále nemovitosti a bankovnictví. V Japonsku vychází rozvoj ze základů vědy a techniky, služeb a infrastruktury.

Abychom to změnili, můžeme se spolehnout pouze na mladou generaci Vietnamců, kteří si uvědomují, že je třeba vyrábět a dělat to přímo, místo aby se jen věnovali studiu nebo pouhému obchodu.

Zdroj: https://tuoitre.vn/co-van-dac-biet-lien-minh-nghi-si-viet-nhat-o-nhat-co-nhieu-thien-tai-khong-bang-cap-20250311181453311.htm