Během období povodní v An Giang se voda v řece pomalu zbarvuje do ruda a rybáři chytili lahodné sladkovodní ryby.

Vydělávat si na živobytí na začátku povodňové sezóny

Ranní déšť právě ustal, řeka Vinh Hoi Dong tekla bouřlivě a s sebou unášela po proudu několik řad vodních hyacintů.

V tomto okamžiku pan Nguyen Van Ba, obyvatel osady Vinh Hoi v obci Vinh Hoi Dong (okres An Phu, provincie An Giang ), tlačil svůj člun a roztáhl síť, aby chytil ryby k prodeji na trhu.

Pan Ba ​​se podělil: „V posledních několika dnech byly ulovené ryby docela dobré. Použil jsem síť k chycení 5–7 kg kapra stříbrného a kapra stříbrného k prodeji na ranním trhu, čímž jsem vydělal více než 200 000 VND/den. V posledních dnech pršelo, takže ryby moc nežerovaly, takže jsem chytil jen pár ryb, dost na to, abych se uživil.“

Celý rok tvrdě pracuji, abych si vydělal na živobytí. Během období sucha musím tvrdě pracovat, abych si vydělal dost na živobytí. Během období povodní se snažím tvrdě pracovat, abych měl dost peněz na to, abych mohl posílat děti do školy, a pak se starat o rodinu během Tetu. Víte, je konec června (lunární kalendář), pokud budeme tvrdě pracovat, Tet bude hned za rohem. Pokud nebudeme tvrdě pracovat odteď, naše rodina to bude mít na konci roku těžké!“

Záplavová voda v An Giangu se právě „dostala do stavu transu“.

Když mluvil o svém povolání, pan Ba ​​se svěřil, že protože jeho rodina byla chudá, jeho vzdělání se omezilo pouze na úroveň znalosti čtení a psaní.

V dětství se věnoval otcově kariéře u řeky a od té doby se jí věnuje. Několik let také pracoval jako stavební dělník v provincii Binh Duong a v Ho Či Minově Městě, ale to mu nestačilo na živobytí, a tak se musel vrátit do svého rodného města, aby žil s přílivem a odlivem.

„Když se nad tím dobře zamyslím, život je pohodlnější, když se vrátím do svého rodného města. Po návratu k profesi stříbrníka nemám žádný přebytek, ale nehladovím. Na venkově je život jednoduchý a břemeno jídla a oblečení je lehčí než v cizí zemi. Když chytím ryby, hodně jich prodám na trhu, a když jich chytím trochu, mám stále dost jídla pro svou ženu a děti.“

„Mé rodné město je chudé, ale o chilli a lilek tu není nouze, nikdo v cizí zemi nikomu nic nedá zadarmo. V dnešní době se ryby objevují častěji, takže se mé rodině žije lépe. Lidé, kteří vrhají sítě, chytají mladé ryby linh, takže pole jsou ještě lepší,“ řekl pan Ba ​​upřímně.

Rybáři na začátku období povodní v An Giangu vrhají sítě a chytají ryby na řece.

Loučil jsem se s obyčejným rybářem a procházel se po trhu Vinh Hoi Dong. Uviděl jsem, že tam moc sladkovodních ryb nenabízí. Někteří obchodníci říkali, že na trhu Vinh Hoi Dong se sladkovodní ryby prodávají po celý rok, protože kopírují tok vody z Kambodže až k soutoku s řekou a stávají se zdrojem obživy pro rybáře.

Kvůli deštivým dnům je zde málo sladkovodních ryb, ale obvykle jich není nouze. Nebo pokud si chcete dát lahodné ryby, musíte jít brzy ráno, kdy je prodejci přinášejí z klecí na trh. Jen lidé z daleka, jako já, mají jen zřídka možnost jít brzy ráno na trh proti proudu.

Nejen rybáři proti proudu, ale i jejich „kolegové“ v pohraničních oblastech Tinh Bien a Chau Doc jsou připraveni na novou rybářskou sezónu. V těchto dnech je voda v kanálu Vinh Te blízko břehů. V nížinách se voda „plazila“ do polí a ztěžovala rybářům těžké kroky. Pod molem leží a odpočívá několik sampanů po únavné cestě za obživou.

Pan Tran Van Ut (bydlící v obci Vinh Te, město Chau Doc, provincie An Giang) vesluje na lodi po řece a pozorně nahazuje síť, aby chytil ryby k večeři. Na otázku ohledně současného výnosu ryb se jemně usmál: „Ryby stále přicházejí v malém množství, pár kilo denně, ne moc.“

Naštěstí je cena ryb na začátku sezóny vysoká, takže se můžu uživit. Když je v srpnu (podle lunárního kalendáře) vysoká hladina vody, je tato oblast zaplavena a lidé z vesnice skutečně vstupují do rybářské sezóny. V té době také jezdím na loď chytat ryby z dálky. Teď jsem loď zkontroloval, otestoval stroj, zalátal roztrhané sítě a čekal na začátek sezóny. Doufám, že letos bude povodeň velká, abych mohl dohnat loňskou ztrátu.“

Čekání na povodeň

Pan Le Van Can (bydlící v okrese Nhon Hung ve městě Tinh Bien v provincii An Giang) usilovně zvedal kmeny stromů pevně zasazené na břehu kanálu Tra Su a s radostí odpovídal na otázky návštěvníků z dálky. Řekl, že přestavuje most pod přístavištěm, aby byl velmi pevný a aby na něm mohla loď bezpečně ukotvit. Každý rok, když se voda pod kanálem zbarví do červena od naplavenin, vykonává tuto známou práci.

„Během období povodní chodíme na ryby a pak se vracíme přes toto molo, takže musí být vysoké a pevné, aby vydrželo několik dlouhých měsíců. Letos, na konci června, s touto hladinou vody, vidím malou naději na novou rybářskou sezónu. Protože jen nahazuji sítě nebo chodím na ryby, je i můj život nejistý. Jsem starý, jsem spokojený s tím, kolik vydělám, pokud mám co jíst, aby se moje děti mohly méně starat,“ svěřil se pan Can.

V příběhu téměř sedmdesátiletého rybáře jsou doby, kdy obchodníci vážili ryby po bušlech, minulostí.

Tehdy, když lidé neměli ryby k jídlu, vyrobili desítky sklenic rybí omáčky a naskládali je podél chodníků, nebo si udělali pár pytlů sušených ryb a dali je na půdu kuchyně. Když se ohlédneme zpět, všechno to byly speciality, které si tehdy nikdo nevážil, protože je měl každý dům. Dnes jsou ryby čím dál vzácnější, takže pan Can má štěstí, že se tímto povoláním může živit!

Pan Can, farmář z okresu Nhon Hung ve městě Tinh Bien (provincie An Giang), se těší na novou sezónu povodní.

„Ryby, které ulovím, si nechávám pro sebe a přebytky prodávám na trhu. V této době je těžké prodat každý den pár kaprů stříbrných nebo kaprů bělohlavých. Na začátku sezóny rozkládám sítě a chytám ryby až do září a října (lunární kalendář), pak přecházím na nastražování pastí na hadohlavce. Nasbírám asi tucet pastí, což mi na konci sezóny také dává další zdroj příjmů.“

„Jelikož jsem k této oblasti připoután od dětství, pracoval jsem pouze jako námezdník, se stříbrem. Tato práce je velmi těžká. Potápíte se celý den a celou noc, ale když vypustíte vodu z lodi, dojdou vám peníze. V tu dobu musíte na další dny hledat ryby a kraby!“ – svěřil se pan Can.

I když ví, že je to těžké, pan Can a ti, kteří pracují ve stříbrném průmyslu, se stále těší na období povodní. Stále existují roky, kdy si rybáři dobře vydělávají na živobytí, protože povodňová voda přináší hojnost vodních produktů. Jenže povodňová voda je nyní nepředvídatelná, takže když je rok dobrý, jsou šťastní, a když je rok špatný, snaží se potápět, aby měli něco k jídlu.

Někteří rybáři se kromě ponoření do tohoto povolání věnují také chovu ryb „polodivu“. Pan Tran Van Mam, obyvatel okresu Thoi Son (město Tinh Bien, provincie An Giang), se tímto způsobem zabýval v posledních dvou sezónách povodní, čímž pomohl zlepšit příjem své rodiny. „Nyní jsem dokončil přípravu místa pro chov ryb, v blízké budoucnosti nakoupím od rybářů chytajících sítě malé ryby, dám je do klecí, budu je chovat do října (lunární kalendář), poté sítě vyndám.“

Díky dostupné povodňové vodě si také kupujeme šneky, které krmíme, takže náklady jsou také nízké. Loni měla moje rodina díky této metodě pro Teta další zdroj příjmů. Doufejme, že letos „bohové“ rybáře obdarují, abychom méně trpěli, protože poslední dvě sezóny jsme se potýkali s tím, jak vyjít s penězi a přežít období povodní,“ řekl upřímně pan Mam.

Pan Mam také řekl, že v současné době stále řídí motorkové taxi, aby doplnil životní náklady své rodiny, protože ryby ještě nepřišly na pole klást jikry. Možná až za měsíc, kdy voda „odskočí od břehu“, odloží pasti a nasedne na loď, aby si našel způsob, jak se uživit, s nadějí, že dětem koupí nové oblečení a knihy, aby se v novém školním roce mohly dobře bavit.

Přestože povodňové vody už nejsou tak štědré jako dříve, stále jsou zdrojem naděje pro ty, kteří se věnují profesi těžaře stříbra. Z mnoha důvodů se rozhodnou žít u své „tety“, smířit se s osudem chudoby a doufat, že příští generace bude mít v nadcházejících dnech lepší život.

Zdroj: https://danviet.vn/mua-nuoc-noi-an-giang-duoi-song-con-nuoc-da-lu-du-chin-do-dan-cau-luoi-da-bat-duoc-ca-dong-ngon-20240801172449613.htm