Nhat Lai - Muž, který přinesl hudbu Středohoří na Západ

Jednoho odpoledne v horském městečku Pleiku (provincie Gia Lai ), zasaženém silným deštěm, jsem se vydal do malé místnosti ve třetím patře bytového domu Le Loi. Paní Ho Thi Khai jsem znal ze Školy kultury a umění Gia Lai, ale neměl jsem tušení, že je životní partnerkou hudebníka Nhat Laie. Proto došlo k tomuto nečekanému rozhovoru...

„Pocházím z kmene Van Kieu,“ paní Khai se nenápadně usmála, „mé původní jméno je Kha-Y, ale zní to těžko vyslovovat odděleně. Moji přátelé si ho přečetli společně, takže se z toho jména stalo Khai.“ Díky velmi zvláštnímu osudu se paní Khai stala manželkou hudebníka Nhata Laie, který je o více než 20 let starší než ona…

Když se paní Khai stala Nhat Laiovou životní partnerkou, lépe pochopila hudebníkův život... Nhat Laiovo skutečné jméno je Nguyen Tuan. Jeho rodným městem je Tuy An (dříve provincie Phu Yen ). Jeho rodina je bohatá, jeho otec je bylinkář, matka je obchodníčka. Má 6 sourozenců. Ani jeden z jeho rodičů se nevěnoval literárnímu umění, ale z jejich rodiny se narodili dva talentovaní lidé, Nhat Lai a Nguyen My - autor slavné básně "Cuoc chia ly mau do".

Nhat Lai se k revoluci připojil velmi brzy. Ve 13 letech opustil rodinu a šel pracovat do Krong Pa (Gia Lai). Začlenil se do života svých krajanů jako rodilý mluvčí. Plynně mluvil jazyky J'rai a Ede. Jeho upřímné zapojení mu pomohlo získat hluboké porozumění kultuře, zejména lidové hudbě Středohoří... V roce 1954 se Nhat Lai shromáždil na severu a v 18 letech byl jmenován zástupcem vedoucího souboru múzických umění Středohoří. Jeho hudební talent začal rozkvétat a od té doby až do konce jeho života jeho kreativita neustále hořela jako pochodeň...

Hudebník Nhat Lai

(vlevo)

a hudebník Lu Nhat Vu v roce 1976.

Fotoarchiv

Paní Khai doposud nemůže přesně vědět, kolik děl Nhat Lai napsal. Složil všechny žánry. Mezi skladby pro tanec patří: „Rong gong“, „Go hunting“, „Phien cho Cham Pa“, „Tieng drum Cham H'roi“... Mezi skladby pro operu a muzikálovou scénu patří: „Mo nong Tipri“, „Ama Trang Long“, „Thu lua“... Mezi skladby pro instrumentální hudbu patří: „Suoi dan T'rung“, „Vu khuc Tay Nguyen“, „Xiaom dat lua“... Mezi muzikály patří „Ben bo Krong Pa“... Pak desítky písní složených pro vokální hudbu zahrnují: „Doi cho“, „Canh chim lac dan“, „Ha Tay que lua“, „Mat troi Ede“... Kromě toho také shromáždil a upravil desítky lidových písní od J'rai, Bahna, Ede, H're; složil hudbu k filmům... Toto jsou jen příklady publikovaných děl, ale existuje mnoho děl, která dosud nebyla publikována ani uvedena na scénu.

Poté, co Nhat Lai zemřel, paní Khai sbalila jeho rukopisy do dvou kufrů a tří pytlů. Tak velké množství skladeb stačí k tomu, aby svědčilo o hudebníkově talentu a hluboké znalosti lidové kultury. O to více nás překvapuje, že Nhat Lai nechodil na žádnou formální hudební konzervatoř. Od svého prvního učitele, hudebníka Van Donga, se snažil učit sám...

V roce 1982 byli Nhat Lai a hudebník Hoang Van vybráni k účasti na skladatelském táboře konaném v Ivanově (bývalý Sovětský svaz). Tábora se zúčastnilo mnoho zástupců hudebních mocností, jako je Polsko, Německo, Anglie a Itálie, s mnoha světovými jmény. Téma „Lidové písně etnických skupin Středohoří“, které interpretoval hudebník Hoang Van a ilustroval Nhat Lai, trvalo téměř 3 hodiny (předepsaná délka je pouze 40 minut) a udělalo silný dojem. Před Nhat Laiem nejen západní hudební svět, ale i severní veřejnost o hudbě Středohoří mnoho nevěděli. Profesor si uvědomil rozdíl, který v čínské, korejské ani indonéské hudbě neexistoval, a s obdivem se Nhat Laie zeptal: „Museli jste absolvovat školu na Západě?“ Nhat Lai se zasmál: „Ano, absolvoval jsem Západ, ale... Středohoří!“

Nhat Lai trpěl vysokým krevním tlakem a onemocněním ledvin. Zdálo se, že Bůh mu nechce dlouho žít, a tak vždycky pracoval ve spěchu. Když stál ve frontě na rýži, broukal si melodii, která mnoho lidí vedla k myšlence: „Tento muž musí být duševně nemocný.“ Pár však byl stále velmi chudý. Společenská místnost s hliněnými zdmi a doškovou střechou, kdykoli prudce pršelo, zaplavovala vodou. Jeho „skladatelskou místností“ byla zrekonstruovaná koupelna s klavírem... Nhat Lai se však o materiální věci moc nestaral. Psal hudbu pro umělecké soubory, ty platily, kolik chtěly, nebo ne. Pokaždé, když se vrátil z cesty na „Západ“, darem pro svou ženu a děti byla jen jednoduchá sada oblečení. Jeho největším darem byla pravděpodobně sada obyčejných dřevěných stolů a židlí, které daroval provinční výbor Ha Tay (starý) za píseň „Ha Tay Que Lua“. Tuto píseň složil za pouhou jednu noc. S nádherným hlasem umělce Quoc Huonga se „Ha Tay Que Lua“ rychle stala populární u veřejnosti.

Na konci roku 1986 byli Nhat Lai a hudebník Nguyen Van Thuong pozváni k účasti na Festivalu socialistické hudby, který se konal v Rize (Lotyšsko). Dílem, které si s sebou přivezl, byla symfonie „Giọt Tears“. Toto dílo Nhat Lai napsal pro domácí orchestr. Když jel do Rigy, jeho přátelé ho požádali, aby ji rozšířil tak, aby odpovídala rozsahu velkého symfonického orchestru. Zima v Rize byla velmi chladná, musel tvrdě pracovat, takže musela být hotová do týdne. „Giọt Tears“ byla jako předtucha. V den představení Nhat Lai plakal, nečekal, že dokáže psát tak dobře... V sobotu v poledne se vrátil domů. Ve 4 hodiny odpoledne dostal hudebník záchvat bolesti, ale stále odmítal jít do nemocnice. Až následující den byl převezen na urgentní ošetření do nemocnice Viet-Xo, ale bylo už pozdě...

„Napsal jste píseň pro pana Laie, já nic nemám, dejte si prosím sklenku vína,“ řekla paní Khai. Usrkávaje sklenici bílého vína, kterou mi podala, jsem tiše vzhlédl k oltáři. Po kouři z kadidla jsem cítil, že na pamětní fotografii má hudebníkova tvář stále náznak smutku. Kdyby jeho umělecká kariéra trvala o něco déle, tato země Středohoří by měla před sebou tolik dalších děl...

Zdroj: https://baodaklak.vn/van-hoa-du-lich-van-hoc-nghe-thuat/202511/nhat-lai-nguoi-dua-am-nhac-tay-nguyen-ra-troi-tay-0d80f59/