Lidé, kteří mávali srpnovou rudou vlajkou, byli pro mě velkou inspirací.

1. Na mé tvůrčí cestě lze říci, že Viet Que Border Zone je jedním z děl, kterým jsem věnoval mnoho úsilí, protože knihu vždy považuji za tyčinku vonných tyčinek na památku a obětování duším vojáků Vietnamské osvobozenecké armády, kteří v roce 1949 překročili majestátní pohoří Thap Van Dai Son, aby osvobodili rozsáhlou pohraniční oblast dvou provincií Guangxi a Guangdong (Čína). Jedná se o kampaň, o které se zřídka mluví a neexistuje mnoho hloubkových výzkumných prací.

Delegáti na křtu románu „Bin Khu Viet Que“ od spisovatele Phama Van Anha.

Proto jsem strávil mnoho dní ve vesnici Bang v provincii Bac Giang (nyní provincie Bac Ninh), abych si znovu představil prostor velké armády, která se téměř měsíc před expedicí „přecvičovala“. Navštívil jsem okres Dinh Lap v provincii Lang Son, odkud byla velká armáda poslána na druhou stranu hranice. Šel jsem pálit kadidlo v obecním domě Po Hang, kde strýc Ho předložil transparent vyšívaný čínskými znaky „Odpor na ochranu národa“.

Také jsem se vydal do pohraniční oblasti Binh Lieu v provincii Quang Ninh , kde jsem vylezl na vrchol hory, abych si snadno představil, jak starší lidé překračovali toto pohoří. Postavy v pohraniční zóně Viet Que jsou většinou založeny na skutečných lidech, kteří se přímo účastnili velkých i malých bitev během 4 měsíců od června do října 1949.

V románu jsem věnoval mnoho stránek psaní o lidech z provincií Bac Giang a Lang Son, kteří pomáhali armádě během tažení v oněch letech, o prototypech, které jsem nemohl potkat, ale které ve mně vyvolaly mnoho emocí. Svědci vyprávěli, že když se vesnice Bang dozvěděla o mezinárodních misích, o zvycích a jazyce Číňanů... dostalo se jim od lidí v oblasti velké pomoci. Když se armáda vracela z Cao Bangu, Bac Kanu a Thai Nguyenu, uviděla po obou stranách silnice malé chatrče, kde lidé před dveřmi postavili sušené tykve naplněné pramenitou vodou vařenou s listy guavy a tác plný čerstvých fíkových listů, aby uhasili žízeň vojáků.

Nebo opuštěné vesnice obývané pouze ženami, matkami, jejichž děti byly dva nebo tři roky na taženích, aniž by se zastavily doma, manželkami, jejichž manželé zemřeli někde neznámo… a snažily se přežít na polích. Lidé jedli divokou zeleninu, lesní listí, kukuřici a rýži, které byly plné zrna, a dychtivě čekali na úrodu. Více než polovinu sklizeného jídla však lidé dávali vojákům ve vesnici Bang.

Díval jsem se na horská pásma a představoval si ty roky, kdy lidé pilně převáželi jídlo, nohy zabořené ve skalách, a klikatá rýžová pole postupně postupovala. Ženy kmene Kinh měly zuby, ale bolavá semínka jablek s pudinkem, zabalené v šátcích s úzkými krky, těžké tyče skloněné přes hubená ramena a vybledlé hnědé halenky; ženy kmene Man měly barevné šály a košile, hlavy oholené do hladka a lesklé, jejich skládané sukně se rozšířené v rytmu rytmu jejich košíků; ženy kmene Tay a Nung byly jemnější, jejich indigové oblečení s trochou zelené látky lemované u límců… Kamkoli armáda šla, lidé ji následovali, aby přijali jídlo.

3. Postavu politického komisaře Long Xuyena jsem vytvořil podle prototypu plukovníka Hoang Long Xuyena, bývalého ředitele policie autonomní oblasti Viet Bac. Ve 40. letech 20. století byl mladý muž Hoang Long Xuyen vybrán strýcem Hoem ke studiu na vojenské škole Hoang Pho.

Když byla založena Vietnamská propagandistická osvobozenecká armáda, byl Hoang Long Xuyen pověřen vybudováním revoluční základny v okrese Hoa An v provincii Cao Bang. V té době se revoluční hnutí v okrese Hoa An silně rozvíjelo a s příchodem vojenských kádrů se stalo formálnějším a jeho aktivity systematičtějšími.

Autor a zasloužilý lékař Than Van Nha.

Na vrcholu protijaponského hnutí za národní spásu dostala jednotka vedená Hoang Long Xuyenem od nadřízených rozkaz k nasazení „na východ“, aby otevřela komunikační cestu do Lang Son a rozšířila základnu Cao Bang do okresů v provincii Lang Son. Od 18. do 22. srpna 1945 velel velitel jednotky Hoang Long Xuyen jednotce na podporu revolučních mas, aby povstaly a zaútočily na japonskou armádu.

24. srpna 1945 se v Ba Xa (okres Diem He) zúčastnil velitel čety Hoang Long Xuyen schůze provinčního stranického výboru Lang Son. Pod velením výborů Viet Minhu z okresů a prefektur se hlavní ozbrojené síly provincie a revoluční masy chopily moci v okresech Cao Loc a Loc Binh, čímž přispěly k celkovému vítězství hnutí Srpnové revoluce v celé zemi, které směřovalo k nezávislosti a svobodě národa a vyvrcholilo Národním svátkem 2. září 1945.

Po Dni národního odboje se Hoang Long Xuyen jako velitel 28. pluku účastnil mnoha důležitých tažení Vietminhské fronty. V roce 1949 byl velitel čety Hoang Long Xuyen jmenován zástupcem velitele Long Chauské fronty a účastnil se tažení Thap Van Dai Son, jehož cílem bylo pomoci Číně osvobodit pohraniční oblasti Kuang-si a Jün-nan.

4. Postava Tran Binha byla inspirována učitelem ca tru, se kterým jsem měl možnost pracovat, když jsem byl žákem desáté třídy: umělcem Nguyen Hanem - alias „Černý Han“, jedním z předních bubeníků ve Vietnamu. V roce 1945 byl jedním ze „čtyř tygrů“ chránících generála Nguyen Binha a přímo se podílel na osvobození oblasti Dong Trieu. Řekl, že když se revoluční situace změnila příznivým směrem, postoupil on a šestičlenná partyzánská skupina vedená soudruhem Nguyen Huu Hanem - alias „Tlustým Hanem“ do Dong Trieu.

V noci 20. července 1945 se celý Quang Yen otřásal střelbou a neustálým jásotem vojáků. Dobyli jsme velitelství a situaci jsme ovládli. Všichni vojáci v zelených uniformách se vzdali, polovina požádala o návrat ke svým rodinám, druhá polovina se dobrovolně přihlásila, že s námi bude pokračovat v boji. V této bitvě jsme ukořistili přes 200 zbraní a téměř 30 000 stříbrných mincí a zřídili zde prozatímní vládu, což významně přispělo k celkovému úspěchu hnutí Srpnové revoluce v celé zemi.

Ve stáří umělec Nguyen Han mnoho přispěl k výuce umění hry na buben Chau a ke skládání nových textů pro melodie Ca Tru. Jeho osobní dokumenty, znalosti a talent byly velmi cenné pro výzkumný profil Ca Tru Institutu kultury a byly předloženy UNESCO k uznání za nehmotné kulturní dědictví lidstva.

Spisovatel Pham Van Anh, autor románu „Pohraniční zóna Viet Que“.

5. Statečný mladý muž, který se ujal role styčného vojáka Van Nha v pohraniční zóně Viet Que, byl vymodelován podle zasloužilého doktora Than Van Nha. Při vytváření této postavy jsem se opíral o cenné detaily z pamětí, které mi poskytl. V pamětech popsal scénu, jak vojáci Vietnamské osvobozenecké armády chodí bosí po ostrých kamenech. Vojáci neměli žádné léky, jejich nohy byly neustále zraněné, museli najít divoký pelyněk, rozdrtit ho, žvýkat, přiložit na ránu a zabalit banánovými listy a lesním listím.

Pak, v temné noci, armáda překročila les bez kompasů, bez pochodní a světel, aby byla zajištěna diskrétnost. Proto musel každý kromě bojové výstroje nést na ramenou shnilý kus dříví, aby v temné noci vyzařoval fosforeskující světlo. Každá četa nebo rota viděla světlé skvrny jako roje světlušek létající z jednotky před ní a pomáhající vojákům definovat cestu. Nikdo si takové detaily nedokázal představit, jen vojáci, kteří je přímo zažili, je dokázali vyprávět. Byly to skutečně „zlaté doly“, které si schoval pro spisovatele, jako jsem já.

Po splnění své mise v kampani pan Than Van Nha pokračoval v boji v pohraniční oblasti provincie Hai Ninh, dokud nebyla odbojová válka proti Francouzům úspěšná. Poté požádal o změnu oboru, studoval na Hanojské lékařské univerzitě a pracoval v nemocnici Bach Mai. Zkušenosti nashromážděné z knih a praktickou prací mu pomohly osvojit si mnoho klíčových národních léčiv a stát se dobrým lékařem. Nejenže měl hluboké znalosti o lidském těle a využití nesčetných léčivých bylin v orientální medicíně, ale vynikal také svými „zlatými rukama“ v oblasti akupunktury.

Cítit, sdílet a být dojat úspěchy našich předchůdců, stejně jako úspěchy našich soudruhů a spoluhráčů dnes, a přetvářet je do stránek literatury a poezie, je pro mě zdrojem hrdosti. Prototypy, které jsem měl to štěstí potkat, jsou všichni lidé, kteří významně přispěli zemi a národu, ale později žili velmi prostě. Moje kniha je jako pocta dnešní mladé generace těm, kteří přispěli k historii národa.

Pham Van Anh

Zdroj: https://baobacninhtv.vn/nhung-nguoi-phat-cao-co-hong-thang-8-la-nguon-cam-hung-lon-lao-trong-toi-postid425330.bbg