Thang Long v minulosti - Hanoj je dnes místem zvoleným za hlavní město mnoha dynastií, kulturně- politickým a ekonomicko-sociálním centrem celé země. Hanoj je nejen místem s mnoha krásnými krajinami, mnoha festivaly a mnoha jedinečnými druhy lidových kulturních aktivit, ale je také známá jako země stovek řemesel, v níž je mnoho řemeslných vesnic starých stovky let, proslulých po celé zemi a vytvářejících velký zdroj pro rozvoj kulturního průmyslu. Mezi 1350 řemeslnými vesnicemi existujícími v tisícileté zemi Thang Long je 321 řemeslných a tradičních řemeslných vesnic, které byly uznány, rozmístěných ve 23 okresech a městech. Řemeslné vesnice v Hanoji se zaměřují především na řemeslné skupiny, jako je lakování, keramika, zlato a stříbro, vyšívání, tkaní ratanu a bambusu, lidové malby, dřevo, kámen, pěstování květin a okrasných rostlin. Každá řemeslná vesnice v hlavním městě má své vlastní charakteristiky a vytváří jedinečné, sofistikované produkty, prodchnuté národní kulturní identitou. V průběhu historie si Hanoj, kromě řemeslných vesnic, které byly ztraceny, stále zachovává řemeslné vesnice se silnými kulturními rysy ze starověku. Můžeme zmínit čtyři slavné pilíře starověké země Thang Long: hedvábí Yen Thai, keramiku Bat Trang, zlatníky Dinh Cong a bronzové odlitky Ngu Xa. Řemeslné vesnice nejen uchovávají tradiční řemesla s řemeslnými výrobky, které sbližují kvintesenci národní kultury, ale také obsahují hodnoty přírodní krajiny, architektury, historických památek... zanechané generacím Hanojců a celé země obecně. A tak jsou názvy řemesel úzce spjaty s názvy vesnic a nesou výrazné kulturní otisky doby: keramika Bat Trang, bronzové odlitky Ngu Xa, stříbrné fazole Dinh Cong, zlaté listy Kieu Ky, vesnice výroby dřevěných soch Son Dong. Hanoj má také kulturní rys spojený s jednoduchým venkovským životem prostřednictvím lidových hraček, které evokují vzpomínky mnoha lidí, jako jsou lucerny Dan Vien, bambusové vážky Thach Xa, figurky Xuan La... Aby si zachovali a dále rozvíjeli profesi svých předků, „duše“ řemeslných vesnic tvoří generace řemeslníků, lidí. Řemeslníci jsou stále věrní svému povolání. Vždy byli vytrvalí a... „trpěliví“ nejen k vytváření produktů, které obsahují „duši a charakter“ obyvatel Hanoje, ale také k inspirování vášně v dalších generacích. U příležitosti 70. výročí osvobození hlavního města, 10. října 1954 - 10. října 2024, by elektronické noviny VietnamPlus rády s úctou představily čtenářům „zvýraznění“ tradičních hodnot prodchnutých jedinečnými kulturními charakteristikami obyvatel Hanoje - „kulturu řemeslné vesnice“ a také lidi, kteří tyto kulturní hodnoty tiše žijí a uchovávají.

Ve starobylé zemi Thang Long existovaly čtyři řemeslné vesnice známé jako „čtyři elitní řemesla“, mezi něž patří: vesnice tkaní hedvábí Yen Thai, keramika Bat Trang, šperky Dinh Cong a bronzové odlévání Ngu Xa. V průběhu dějin má vesnice tkaní hedvábí pouze kdysi slavný obraz v lidových písních: Řekni někomu, ať jde na trh v hlavním městě / Kup mi hedvábný kousek s citronovým květem a pošli ho zpět. V Hanoji však i dnes stále existují pilní lidé, kteří zachovávají tři ušlechtilá řemesla...

Řemeslná rodina uchovává tradiční řemeslo již více než půl století

Řemeslný pár Nguyen Van Loi a Pham Thi Minh Chau, pokračující v staleté cestě hrnčířské vesnice Bat Trang, stále zachovává „duši“ řemeslné vesnice a vyvíjí produkty, které se dostanou na mezinárodní trh.

Zasloužilý řemeslník Nguyen Van Loi pochází z oblasti Bat Trang (Gia Lam, Hanoj), kde jsou lidé a země úzce spjaty již více než půl století.

Pan Loi měl vždycky to štěstí, že vyrůstal v tradiční řemeslné vesnici, a jeho rodina se tomuto povolání věnovala. Od útlého věku byl vystaven vůni půdy a gramofonu.

Podle pana Loiho se jeho rodina tomuto oboru věnuje již dlouho. Počáteční zkušenosti s výrobou keramiky byly velmi základní, nicméně výrobky stále vyžadovaly dovednost a pečlivost řemeslníka.

Po roce 1986 se řemeslná obec mohla volně rozvíjet a mnoho rodin mělo vlastní dílny. Od té doby si každá rodina našla svůj vlastní směr pro výrobu, ale stále si zachovává základní podstatu, kterou po sobě zanechali jejich předkové.

Jeho žena, řemeslnice Pham Thi Minh Chau, ho doprovází a podporuje na cestě za zachováním otcova povolání a společně přinášejí produkty za bambusové ploty vesnice na mezinárodní trh.

Paní Chau a pan Loi získali v roce 2003 titul řemeslník. Je to ona, kdo vdechuje keramickým výrobkům duši.

Řemeslnému páru se podařilo úspěšně zrestaurovat zelenou a medově hnědou glazuru dynastie Ly nebo cajuputovou zelenou glazuru ve stylu dynastií Le a Tran.

Rodina si vždy neochvějně zachovávala tradiční kvintesenci, ale zároveň se rozvíjela na základě kořenů, aby nabízela produkty vhodné pro vkus zahraničních trhů.

Rodina má nyní charakteristickou glazuru Raku inspirovanou starověkou hrnčířskou linií pocházející z Japonska v 50. letech 16. století, která se často podává při čajovém obřadu.

Po téměř 4 letech výzkumu se tato řada keramických glazur vyznačuje schopností vytvářet „neustále se měnící“ barvy v závislosti na teplotě pece a tloušťce produktu.

Tento typ keramiky musí projít dvěma ohni, poté být pokryt hoblinami a dláty a otočen dnem vzhůru za anaerobních podmínek, což způsobí, že glazura sama „získá barvu“.

Každý produkt je téměř jedinečný, ale doposud zkoumal možnosti kontroly barvy a úspěšně obsluhoval kanadský, britský a nizozemský trh.

Rodina pana Loi a paní Chau, stejně jako další obyvatelé Bat Trangu, stále vytrvale zachovávají ducha řemeslné vesnice: „Bílá mísa se skutečně dědí a uchovává – červená pec je kouzelný hrnčíř, který proměňuje zemi ve zlato.“

Vzácní řemeslníci zachovávají podstatu řemesla výroby stříbrných fazolí v zemi Thang Long

Řemeslná restaurace Quach Tuan Anh (Dinh Cong, Hoang Mai, Hanoj) je považována za poslední „vzácný“ obchod ve vesnici Dinh Cong vyrábějící stříbrné fazole, jednom ze čtyř pilířů starobylé řemeslné vesnice Thang Long.

Řemeslník Quach Tuan Anh je prý jedním z posledních řemeslníků, kteří „udržovali oheň“ ve vesnici Dinh Cong (Hoang Mai, Hanoj), kde se vyrábějí stříbrné fazole.

Vystudoval právo a obchodní administrativu na Národní ekonomické univerzitě, ale rozhodl se změnit směr a vrátit se k tradiční profesi těžby stříbra.

Třiačtyřicetiletý řemeslník neměl v úmyslu následovat otcovo povolání, protože práce vyžadovala velké úsilí. Stříbrník musí být k dokončení výrobku nesmírně trpělivý a pečlivý.

V roce 2003 bylo mnoho objednávek odmítnuto, protože se tomuto řemeslu věnoval pouze řemeslník Quach Van Truong. Tuan Anh v tom viděl příležitost k rozvoji řemeslné vesnice, a proto byl odhodlán jít ve šlépějích svého otce.

Řemeslník Tuan Anh vypráví o profesi známé jako jedno ze „čtyř mistrovských řemesel“ ve starověkém Thang Longu a hovoří o pečlivosti a vynalézavosti v každé fázi.

Po natažení stříbra do malých stříbrných nití řemeslník stříbrné nitě stočí dohromady, aby vytvořil detaily pro odlévání stříbra.

Výroba stříbrných fazolí představuje sofistikovanost tradičních řemesel.

Kromě šikovných rukou musí mít stříbrník estetické oko a trpělivost, aby dokázal vytvořit dokonalé dílo.

Pro řemeslníka je velmi důležité cítit teplo při odlévání stříbra, protože výrobek je sestaven z mnoha malých částí. Pokud se příliš zahřeje, stříbro se roztaví.

Pokud teplo nebude dostatečné, pracovník bude mít potíže s úpravou detailů nebo může okamžitě poškodit výrobek.

Řemeslník Quach Tuan Anh uvedl, že více než 20 let trvající cesta v tomto oboru je procesem získávání zkušeností, které řemeslníkovi pomohou získat vnímání teploty při odlévání stříbra.

Výrobky s tradičními symboly se vzory vyrobenými ze stříbrných nití tenkých jako vlas.

Nebo je produkt složen z tisíců detailů, což jasně ukazuje vynalézavost a sofistikovanost stříbrného řemesla Dinh Cong.

Hotový výrobek ze stříbrných fazolí Turtle Tower - symbolu Hanoje.

Pod střechou chrámu předků stále tvrdě pracují řemeslníci Quach Tuan Anh a další stříbrníci každý den, aby zachovali jeden ze „čtyř pilířů“ řemeslné vesnice na zemi Thang Long.

Cesta trvající více než 4 století za zachováním „ohně“ řemeslných vesnic na zemi Thang Long

Vesnice Ngu Xa, kde se v 17. století řemesla vyrábějící bronz, je považována za jedno ze čtyř nejelitnějších řemesel citadely Thang Long. Toto místo dodnes vytrvale udržuje toto řemeslo v proudu historie.

Podle historie řemeslné vesnice pozvala v 17. století dynastie Le do hlavního města 5 vysoce kvalifikovaných slévárenských dělníků a nazvala ji Trang Ngu Xa. Na památku 5 původních vesnic ji lidé pojmenovali vesnice Ngu Xa.

V té době se Ngu Xa specializoval na odlévání mincí a kultovních předmětů pro královský dvůr. Postupem času se slévárenské řemeslo rozvinulo a začalo se odlévat nádobí denní potřeby, jako jsou podnosy, mísy,...

Kromě toho lidé z kmene Ngu Xa také odlévali z bronzu předměty k uctívání, jako jsou sochy Buddhy, kadidelnice, vykuřovadla a sady tří mistrů a pěti předmětů.

Díky tomu se bronzová slévárna Ngu Xa stala známou a blízkou lidem po celé zemi a tradice se nadále udržuje a rozvíjí.

Po roce 1954, aby vyhověli potřebám doby a společnosti, začali lidé z kmene Ngu Xa vyrábět rýžovar, hrnce na dělení rýže a domácí spotřebiče, které sloužily válce, národní obraně a lidským životům.

Během tohoto období, navzdory obtížnému historickému období s mnoha společenskými změnami, byli obyvatelé Ngu Xa s láskou k tomuto povolání odhodláni nenechat ztratit hodnoty řemeslné vesnice a nadále kultivovali, studovali a zdokonalovali své dovednosti.

Přestože toto povolání čelí riziku zániku, mladší generace z vesnice Ngu Xa stále vytrvává v učení a praxi a dědí tak podstatu svých předků, která se předává již více než 400 let.

Rozdíl mezi měděnými výrobky Ngu Xa spočívá v technice monolitického odlévání. Monolitické odlévání malých výrobků není jednoduché, u velkých výrobků je ještě obtížnější a složitější.

Vzory jsou na výrobku vyřezávány zkušenými řemeslníky.

Díky zručným rukou a citu řemeslníka bronzové bloky před leštěním „změní kůži“.

Výrobky z bronzových odlitků procházejí fázemi, které vyžadují pečlivost a vytrvalost řemeslníka.

Posledním krokem je leštění, čímž se získá finální produkt.

Hlavními produkty jsou dnes často předměty pro uctívání.

Kromě toho existují i výrobky, jako jsou sochy Buddhy. Bronzové výrobky vyrobené Ngu Xa jsou navzdory vzestupům i pádům času stále považovány za vzory umělecké a technické kvality.

Kromě toho se v Hanoji nacházejí řemeslné vesnice, které existují po staletí, ale předávají se z generace na generaci. Když už zmíníme klobouky z vesnice Chuong, broskve Nhat Tan, dřevěné sochy Son Dong a pozlacené výrobky Kieu Ky, jen málokdo by nevěděl...

Kde lidé zachovávají krásu vietnamské krajiny pomocí kuželovitých klobouků

Vesnice Chuong (Thanh Oai, Hanoj) je v celé zemi proslulá svou dlouholetou tradicí výroby kuželovitých klobouků. Lidé zde každý den pilně sdílejí listí, jehličí a nitě, aby zachovali krásu vietnamské krajiny.

Vesnice Chuong, která se nachází vedle řeky Day, je starobylá vesnice, kde ženy dodnes každý den tkají kuželovité klobouky a zachovávají tak tradiční řemeslo. (Foto: Hoai Nam/Vietnam+)

Když se ve vesnici Chuong zeptáte na kloboučnické řemeslo, ví to každý, ale když se zeptáte, kdy se zde kloboučnické řemeslo začalo, jen málokdo to s jistotou ví. Podle starších obyvatel vesnice se s výrobou klobouků začalo v 8. století.

V minulosti se ve vesnici Chuong vyrábělo mnoho druhů klobouků pro mnoho společenských vrstev, například třípatrové klobouky pro dívky, kuželovité klobouky, dlouhé klobouky, klobouky typu hiep a kuželovité klobouky pro chlapce a šlechtické muže.

Během období rozvoje byla vesnice Chuong místem, které poskytovalo mnoho druhů tradičních klobouků, jako například non quai thao a kuželovité klobouky ze starých listů vyrobené z živě roubovaných listů.

Kuželovité klobouky z vesnice Chuong jsou známé pro své pevné, odolné, elegantní a krásné vlastnosti. Na jejich výrobu musí řemeslníci z vesnice Chuong vynaložit mnoho úsilí a času.

Podle starších obyvatel vesnice je prvním krokem výběr listů. Listy se přinesou zpět, rozdrtí v písku a poté suší na slunci, dokud se jejich zelená barva nezmění na stříbřitě bílou.

Pak se listy vloží pod hrst hadrů a rychle se třejí, aby byly ploché, ale ne křehké nebo roztrhané.

Poté řemeslník uspořádá každý list do kruhu klobouku – vrstvu bambusu a další vrstvu listů – a poté je kloboučník sešije dohromady. To je velmi obtížný krok, protože listy se při nedostatečné zručnosti mohou snadno roztrhnout.

Aby měl klobouk kompletní, musí být kloboučník v každém kroku pečlivý, trpělivý a zručný s každou jehlou a nití.

Přestože věk uplynul od vzestupů i pádů, kloboučnické povolání již není tak prosperující jako dříve, lidé z vesnice Chuong stále pilně šijí každý klobouk.

Starší lidé to předávají mladší generaci, dospělí učí děti a tak dále, profese se předává dál, pevně věří a tiše uchovávají tradiční kuželovitý klobouk a zároveň zachovávají kulturu vietnamského lidu.

Broskvová vesnice Nhat Tan - kulturní symbol Hanoje pokaždé, když přijde Tet, přichází jaro.

Vesnice Nhat Tan má dlouholetou tradici pěstování broskví, které jsou v Hanoji proslulé po staletí. Každý Tet se Hanojané hrnou do zahrady, aby obdivovali květy broskví a vybrali si vhodný broskvoň.

Vesnice Nhat Tan v Hanoji má staletou historii. Květy broskví Nhat Tan jsou po mnoho staletí oblíbenou květinovou záležitostí obyvatel Thang Long.

Broskvové květy mají růžovou a červenou barvu, barvy štěstí, krve, znovuzrození a růstu, takže na svátek Tet domy v Thang Long často vystavují větvičku broskvového květu s vírou, že nový rok přinese prosperitu a bohatství.

Úkolem pěstitelů broskví v Nhat Tan je upravit korunu a oblouk, aby strom byl kulatý a krásný, a zejména zpomalit růst květů broskví, aby rozkvetly přímo u příležitosti lunárního Nového roku.

„Vůně“ broskvových květů v Nhat Tan se rozléhá široko daleko. V celém severu skutečně neexistuje místo s tak krásnými broskvovými květy jako v Nhat Tan.

Broskvové květy zde mají husté, plné, krásné okvětní lístky a barvy průzračné jako inkoust.

Od března a dubna se vesničané pilně starali o stromy a sázeli je, aby se připravili na sezónu broskví na konci roku.

Pokud chcete, aby strom vykvetl včas na lunární Nový rok, od poloviny listopadu podle lunárního kalendáře, musí pěstitelé broskvoň zbavit listů, aby se živiny soustředily na pupeny a zajistili, že pupeny budou četné, rovnoměrné, plné, s velkými květy, hustými okvětními lístky a krásnými barvami.

V závislosti na počasí se pěstitelé broskví přizpůsobí.

Po mnoha vzestupech a pádech a útrapách lidí nyní vesnice Nhat Tan sklízí „sladké ovoce“, když se broskvový strom Nhat Tan stal kulturním symbolem.

Kdykoli se v Hanoji mluví o svátku Tet, většina lidí si vybaví broskvové a broskvové zahrady zasazené v srdci hlavního města, které předvádějí své barvy a šíří svou vůni.

Navštivte řemeslnou vesnici Son Dong a sledujte, jak „potomci“ řemeslníků vdechují život dřevu

Řemeslná vesnice Son Dong (Hoai Duc, Hanoj) se formovala a rozvíjela již více než 1000 let. Dodnes mnoho mladých generací ve vesnici udržuje a rozvíjí podstatu výroby dřevěných soch.

Řemeslná vesnice Son Dong se formovala a rozvíjela více než 1000 let. Během feudálního období žila v řemeslné vesnici stovky lidí, kterým byl udělen titul průmyslového barona (nyní nazývaného řemeslníci).

Tisíc let staré fyzické otisky Thang Long-Hanoi nesou stopy talentovaných rukou řemeslníků ze Son Dong, jako například Chrám literatury, Khue Van Cac, Chrám Ngoc Son,...

V řemeslné vesnici dodnes žije mnoho mladých lidí, kteří pokračují ve stopách svých předků a udržují a rozvíjejí řemeslo výroby dřevěných soch.

Pan Nguyen Dang Dai, syn řemeslníka Nguyen Dang Haca, je s „hudbou“ řemeslné vesnice spjat již více než 20 let. Od dětství zná klapot dlát.

Po mnoha letech pilného naslouchání otcovým pokynům ohledně „držení za ruku“ má nyní vlastní dílnu, kde vyrábí dřevěné sochy Buddhy.

Po mnoha dnech a nocích tvrdé práce v dřevařské dílně vytvořila další generace řemeslníků sofistikované vzory.

Ve stejném věku jako pan Dai z vesnice Son Dong pokračuje v díle svých předchůdců, které „vdechuje duši dřevu“, i pan Phan Van Anh, synovec řemeslníka Phan Van Anha.

Oči oddané profesi a pečlivé ruce jsou vždy hned vedle dřeva a vůně barvy na sochách Buddhy.

Sladké ovoce, které řemeslníci ze Son Dong sklízejí po dnech a nocích tvrdé práce v truhlářské dílně, je pověstí, která se šíří po celé zemi. Když se řeknou dřevěné sochy Buddhy, lidé si okamžitě vybaví Son Dong.

Řemeslníci z vesnice Son Dong vytvořili svými talentovanými rukama mnoho uměleckých děl, která vyžadují vysokou propracovanost, jako například sochu Buddhy s tisíci rukama a očima, sochu pana Dobrého, pana Zlého...

Za uměleckými díly „potomků“ řemeslné vesnice je cítit slaná chuť potu, kteří vytrvale kráčejí po cestě, kterou jejich předchůdci tvrdě vybudovali.

Klapání dlát v Son Dong se stále ozývá, ale ne od starých rukou. Je to zvuk mladistvé energie, signál zachování tradičního řemesla pro další generaci.

Navštivte „unikátní“ řemeslnou vesnici ve Vietnamu se 400 lety slávy

Kieu Ky (Gia Lam, Hanoj) je známá jako „unikátní“ řemeslná vesnice, protože žádný jiný průmysl nedokáže vyrobit 1 tael zlata roztlučený do 980 listů o ploše větší než 1 metr čtvereční.

Řemeslník Nguyen Van Hiep pochází z Kieu Ky (Gia Lam, Hanoj) a řemeslu výroby zlatých listů se věnuje již více než 40 let. Jeho rodina má pětigenerační tradici tohoto „jedinečného“ řemesla.

Pravidelné údery kladiva z pevných, ale extrémně pečlivých rukou Kieu Ky dokáží vytlouct tenký tael zlata do zlatého plátku o ploše větší než 1 metr čtvereční. Aby se získal 1 kilogram zlata, musí dělník nepřetržitě bušit asi 1 hodinu.

Tento krok vyžaduje trpělivost, zlato musí být roztlučeno tence a rovnoměrně bez trhání a při byť jen malé neopatrnosti vám kladívko narazí na prst.

Čtyřcm dlouhý lakmusový papírek je vyroben z tenkého a odolného papíru dó, který je mnohokrát „protřepán“ domácím inkoustem vyrobeným ze speciálního druhu sazí smíchaného s buvolím lepidlem, čímž vzniká odolný lakmusový papírek.

Kieu Ky je známá jako „unikátní“ řemeslná vesnice, protože žádný jiný průmysl nedokáže z jediného taelu zlata vyrobit 980 listů o ploše větší než 1 metr čtvereční.

Kroky stohování zlata v rámci přípravy na drcení listů a výrobu starého zlata vyžadují velkou trpělivost a pečlivost.

Kroky „prořezávání linie“ a „zlatění“ u rodiny řemeslníka Nguyen Van Hiepa. Tento krok se musí provádět v uzavřené místnosti, není povolen ventilátor, protože zlato je po hnětení velmi tenké a i lehký vítr může zlaté plátky odfouknout.

Podle starověké legendy bylo řemeslné umění obyvatel Kieu Ky vynikající a sloužilo k architektonickým dílům králů, chrámů, pagod a svatyní v hlavním městě.

Zlaté lotosové listy v Kieu Ky i dnes slouží mnoha vysoce estetickým projektům po celé zemi.

Sochy Buddhy jsou nádherně zlacené.

Pozlacené výrobky v chrámu předků jsou připomínkou úcty k tradičnímu povolání, které zanechali naši předkové.

Mladý umělec Dang Van Hau vypráví lidové příběhy pomocí zvířátek z těsta

Řemeslník Dang Van Hau používá k tvorbě svých děl tradiční materiály a místo pouhých rustikálních hraček vytváří figurky, které „vyprávějí příběhy“.

Řemeslník Dang Van Hau (narozen v roce 1988) se narodil v rodině tradiční řemeslné vesnice Xuan La (Phu Xuyen, Hanoj), kde se řemeslu výroby figurek to he věnuje již mnoho generací. Výrobou figurek to he se zabývá již od dětství.

Cesta za zachováním tradičního řemesla výroby hliněných figurek řemeslníka Dang Van Haua narazila na mnoho obtíží, ale vždycky najde způsob, jak je překonat. Vyzkoumal nový druh prášku, který lze skladovat po mnoho let, a obnovil tradiční techniku výroby figurek, kterou předávali jeho předkové, zejména figurky Chim Co z vesnice Xuan La.

Díky svým šikovným rukám a nadšení řemeslník Dang Van Hau nejen udržuje oheň v chodu a předává svou vášeň pro tradiční řemeslo mladým lidem, ale také zvyšuje hodnotu tradičních výrobků v dnešním moderním životě.

V současné době se mladá osminásobná řemeslnice kromě zachování tradiční výroby těstových kuliček jako lidové hračky zaměřuje spíše na sady výrobků s lidovými příběhy.

Inspirován lidovými malbami Dong Hoa znovu vytvořil příběh „Myší svatba“. Vždy věřil, že každé jeho dílo musí nést kulturní příběh.

Nebo sada figurek „Průvod luceren uprostřed podzimu“ živě připomíná staré slavnosti uprostřed podzimu na severním venkově.

Toto dílo také v roce 2023 získalo zvláštní cenu v soutěži řemeslných výrobků města Hanoje.

Dračí dílo je vyrobeno ve dvou stylech: drak dynastie Ly a drak dynastie Nguyen.

Po více než 20 letech práce s barevným práškem se mnoho studentů vzdělávalo a stalo se zručnými řemeslníky, ale jeho největší radostí je asi to, že i jeho syn, který chodí do 8. třídy, je nadšený hliněnými figurkami.

Dang Nhat Minh (14 let) se začal řemeslu učit od svého otce před 2 lety a nyní si může své vlastní výrobky vyrábět sám.

Zručné, pečlivé ruce vytvářejí figurky ve svém vlastním stylu.

Ačkoliv výrobky nejsou tak „sofistikované“ jako od řemeslníka Dang Van Haua, Minh jasně ukazuje tvar výrobku s naivitou dětské hračky.

Řemeslník s téměř 80letou vášní pro lucerny pro podzimní festival

Zasloužilý řemeslník Nguyen Van Quyen (narozen v roce 1939) má téměř 80 let zkušeností s výrobou luceren a stále neúnavně pracuje dnem i nocí a vdechuje život lidovým hračkám prodchnutým tradiční kulturou.

Pan Nguyen Van Quyen, jediný zbývající řemeslník ve vesnici Dan Vien (Cao Vien, Thanh Oai, Hanoj), má téměř 80 let zkušeností s výrobou tradičních luceren.

Řemeslník Nguyen Van Quyen je ve svých 85 letech stále hbitý. Pan Quyen vyprávěl, že když byl dítě, každý rok o svátcích středu podzimu starší členové rodiny vyráběli lucerny, se kterými si mohly hrát děti a vnoučata.

„Asi před 60 lety byly lucerny ve venkovských oblastech velmi oblíbené. Nyní, když trh zaplavuje mnoho zahraničních hraček, lucerny zejména a lidové hračky obecně postupně mizí a hraje si s nimi jen málo lidí,“ řekl pan Quyen.

S touhou zachovat tradiční kulturní prvky podzimního svátku však stále pilně vdechuje život bambusovým tyčinkám a voskovému papíru, aby z nich vytvořil lucerny.

Každý rok o svátcích uprostřed podzimu má pan Quyen a jeho žena plné ruce práce s lucernami.

Aby byla lucerna hotová, musí projít mnoha fázemi, každá fáze je velmi propracovaná, pečlivá a vyžaduje od tvůrce trpělivost.

Vysušené bambusové tyče budou upevněny do šestiúhelníkového tvaru a vytvoří rám lampy.

Pro vytvoření estetiky bude vnější strana rámu lampy pokryta malými dekorativními motivy, které pomohou lampě vypadat živěji a poutavěji.

Tělo lampy bude potaženo voskovaným papírem nebo hedvábným papírem, aby se při zapálení svíčky uvnitř vytiskl „stínový vzor“.

Tradiční lucerny, ačkoli vypadají jednoduše, v sobě nesou kulturní hodnoty.

Obrazy „armád“ běžících ve světlech jsou často spojovány s rýžovou civilizací našich předků.

Mohly by to být obrazy učenců, farmářů, řemeslníků, obchodníků, rybářů nebo pastevců.

Přestože moderní hračky zaujímají velký podíl na trhu, lidové hračky se stále těší pozornosti mladých lidí kvůli kulturním hodnotám, které obsahují.

Bambusové vážky Thach Xa – unikátní dar z vietnamského venkova

Obyvatelé vesnice Thach Xa (Thach That, Hanoj) šikovnýma a zručnýma rukama vytvořili bambusové vážky, které se staly oblíbeným dárkem pro místní obyvatele.

Na úpatí pagody Tay Phuong vytvořili obyvatelé Thach Xa z bambusu vážky – jednoduché, známé a atraktivní.

Nikdo si přesně nepamatuje, kdy se bambusová vážka „narodila“, ale již více než 20 let řemeslníci denně pracují s bambusem, lepidlem a barvou, aby vytvořili tento jednoduchý rustikální dárek.

Pan Nguyen Van Khan a jeho žena Nguyen Thi Chi (Thach Xa, Thach That, Hanoj) každý den tvrdě pracují na bambusových stoncích a vytvářejí křídla vážkám.

Pan Khan uvedl, že výroba bambusových vážek vyžaduje pečlivou pozornost věnovanou každému detailu, aby byl hotový výrobek krásný a vyvážený, a vážka tak mohla „přistát“ kdekoli.

Od procesu holení, výroby křídel až po vrtání malých otvorů o velikosti párátka, kterými se křídla vážky připevní k tělu, vše musí být provedeno pečlivě a dovedně, aby se po dokončení vytvořila rovnováha.