Vietnamská literatura po roce 1975: Využití „ohně“ lidstva k rozdmýchání touhy po inovacích

Když se literatura dokáže obnovovat a zároveň si zachovat své národní jádro, když spisovatelé mají víru a vůli tvořit, když čtenáři znovu naleznou své emoce, tehdy vietnamská literatura skutečně zažívá obrození.

To komentoval předseda Vietnamské asociace spisovatelů Nguyen Quang Thieu na konferenci „Vietnamská literatura po roce 1975: Úspěchy, problémy a perspektivy“, která se konala 6. října v Hanoji .

Uklidnit poválečné rány

Básník Nguyen Quang Thieu, předseda Vietnamské asociace spisovatelů, se ohlíží za vývojem vietnamské literatury za poslední půlstoletí a uvedl, že vietnamská literatura zaznamenala mnoho vynikajících úspěchů jak v tvůrčí, tak v kritické teorii: rozmanitost žánrů a obsahu; národní povědomí a humanistické aspirace; integrační myšlení a zralost uměleckého týmu.

Scéna z konference. (Foto: Minh Thu/Vietnam+)

Podle předsedy Vietnamské asociace spisovatelů prošla vietnamská literatura od roku 1975 do současnosti mimořádně důležitými etapami.

První fáze proběhla po roce 1975, kdy byla země sjednocena, vzhled, úroveň a portrét vietnamské literatury se lišily, včetně literatury ze severních a jižních provincií a zámořské literatury.

Důležitým obdobím vietnamské literatury po roce 1975 je období obnovy. Toto období se vyznačuje mnoha směry, školami a novými uměleckými estetikami ve všech žánrech, v literatuře, poezii, kritické teorii i v překladu. Přeložená literatura je mimořádně důležitou součástí, má velký vliv na tvorbu vietnamské literatury a přispívá k rozmanitosti směrů, struktur a žánrů v její tvorbě.

Pohled na literaturu před rokem 1975 v obou regionech s objektivnějším historickým duchem pomohl doplnit mapu literárních dějin a pomoci další generaci získat komplexnější pohled na tradice a zapomenuté hodnoty. Spolu s tím se regionální literatura, literatura etnických menšin, dětská literatura... těší stále většímu zájmu a šíří se díky rostoucí síti nakladatelství, knihoven a knihkupectví.

„Po roce 1975 nám realita života v zemi otevřela bohatý a rozmanitý obraz od procesu obnovy a industrializace až po ožehavá témata, jako je korupce, krize důvěry, změny životního prostředí... což je zdroj živého materiálu pro uměleckou tvorbu,“ řekl pan Nguyen Quang Thieu.

Workshop pomáhá příští generaci získat komplexnější pohled na tradice a zapomenuté hodnoty. (Foto: Minh Thu/Vietnam+)

Vietnamská literatura má však stále svá omezení: nerovnoměrnou kvalitu, nedostatek silné kritiky, obsah někdy nedokáže zdůraznit národní identitu a modernitu a tržní mechanismy a podpůrné politiky stále vykazují mnoho nedostatků. Tyto výzvy vyžadují inovace od spisovatelů, čtenářů a agentur pro kulturní management.

Pan Thieu poukázal na to, že největší překážkou literatury jsou samotní spisovatelé. Mnoho spisovatelů se stále bojí změn, jsou spokojení ve své komfortní zóně, postrádají odhodlání a kritiku.

Podle něj může vietnamská literatura dosáhnout průlomu pouze tehdy, když se každý spisovatel odváží projevit odvahu, odváží se jít až na samý konec kreativity, překoná vyšlapané cesty a vytvoří díla s dojemnou silou a hlubokou ideologickou hodnotou.

Spisovatel, plukovník Nguyen Binh Phuong, šéfredaktor časopisu Armádní literatura. (Foto: Přispěvatel/Vietnam+)

Podle spisovatele, plukovníka Nguyen Binh Phuonga, šéfredaktora časopisu Armádní literatura, literatura za posledních 50 let z hlediska lidskosti dobře naplnila své poslání a povinnost. Literatura zobrazovala situaci národa a také osudy lidských bytostí v bouřlivém proudu historického vývoje, a to i v době míru . Literatura také odvážně rozebírala nejpalčivější problémy společnosti, „zaplátala“ poválečné rány a vytvořila si vlastní kulturní rysy.

Naopak existují striktní názory, že naše literatura v uplynulých 50 letech neplnila svou funkci při vytváření humánního a dobrého duchovního života pro společnost. Neupozornila včas na lži společnosti a lidí, stejně jako na lži v oblasti morálky, ideálů a důstojnosti.

Pokud jde o umění, literatura za posledních 50 let byla skutečně bohatá, rozmanitá a dokonce odvážná. Literatura si ve srovnání s předchozími obdobími vytvořila své vlastní jedinečné rysy a zároveň vytvořila velkou skupinu autorů s mnoha díly. Literatura také změřila hloubku duše moderního Vietnamce. Existují však i názory, že literatura je stále především obecným proudem stejným směrem. Existuje málo rozmanitých hlasů, málo hnutí drastickěji a důkladněji hledajících; chybí hodnotná díla života a dokonce i autori, kteří by dokázali přinést vietnamskou literaturu světu a postavit se na roveň světu.

Výchova generace mladých spisovatelů

Na konferenci vedli delegáti mnoho otevřených diskusí, komentovali dosažené úspěchy a navrhovali řešení pro rozvoj vietnamské literatury.

Profesor Phong Le se domnívá, že vietnamskou literaturu po 50 letech čeká generační přechod. Hlavní silou v dnešním spisovatelském týmu proto musí být generace narozená kolem roku 1990. Tato generace téměř nepodléhá žádnému tlaku tradice ani historie, ale pouze největšímu a jedinému tlaku, kterým je tlak doby.

Věřil, že „pouze mladá generace, která je zároveň produktem okolností i jejich subjektem, může přivést literární život k revolučnímu zlomu.“

Profesor Phong Le, bývalý šéfredaktor časopisu Literature Magazine. (Foto: Přispěvatel/Vietnam+)

Předseda Vietnamské asociace spisovatelů Nguyen Quang Thieu uvedl, že vstupujeme do nové éry, éry umělé inteligence a digitálních technologií. Nyní existují důkazy o tom, že některá díla do určité míry využívají umělou inteligenci.

Podle předsedy Nguyen Quang Thieu je však nejdůležitější zbraní v boji proti zásahům umělé inteligence a robotů do literární tvorby, když spisovatelé píší s vlastní kreativitou, názory, emocemi a inteligencí.

„Pokud dovolíme umělé inteligenci nahradit spisovatele, znamená to, že jsme skoncovali s literaturou, skoncovali s literaturou v její podstatě,“ prohlásil básník Nguyen Quang Thieu.

V kontextu silného posunu v kultuře čtení a životních hodnotách si proto vietnamská literatura musí udržet vnitřní plamen – autentický, kreativní a lidský, aby i nadále otevírala, vedla a živila duše Vietnamců v nové éře.

„Když se literatura dokáže obnovovat a zároveň si zachovat své národní jádro, když spisovatelé mají víru a vůli tvořit, když čtenáři znovu naleznou hluboké emoce a empatii, tehdy vietnamská literatura skutečně zažívá obrození a směřuje k novému rozměru: modernímu, humánnímu, prodchnutému identitou a integrací,“ řekl pan Thieu.

(Vietnam+)

Zdroj: https://www.vietnamplus.vn/van-hoc-viet-nam-sau-1975-dung-ngon-lua-nhan-van-thoi-bung-khat-vong-doi-moi-post1068446.vnp