Vietnam nemá skutečnou výzkumnou univerzitu.

Jak uvedl Thanh Nien , současný stav sítě univerzitního vzdělávání je nerovnoměrně rozvinutý; počet univerzit je velký, ale obecně slabý.

Podle ministerstva školství a odborné přípravy je jedním z důvodů této situace nejen příliš nízká investice do vysokoškolského vzdělávání, ale také absence klasifikace vysokých škol, která by pomohla orientovat klíčové investice. V systému neexistuje jednota mezi školami, pokud jde o poslání, povahu, zaměření, stratifikaci, názvy, a mnoho škol je jednooborových. Struktura současného systému vysokoškolského vzdělávání je velmi složitá s mnoha propojenými modely: existují univerzity, existují univerzity; existují vynikající univerzity, klíčové univerzity, „normální“ univerzity...

Financování vědeckého výzkumu přidělované univerzitám je stále nízké.

C DOSAŽENO NA ZÁKLADĚ MEZINÁRODNÍCH MĚŘENÍ A STANDARDŮ

Pokud jde o mechanismus řízení, v současné době existují 2 národní univerzity pod správní pravomocí (personálně a finančně) Úřadu vlády , ale z hlediska odbornosti stále spadají pod správní pravomoc Ministerstva školství a odborné přípravy. Ministerstvu školství a odborné přípravy spadá 45 univerzit a regionálních univerzit, zatímco zbývající univerzity spadají pod správní pravomoc ministerstev nebo lidových výborů provincií/měst.

Přestože existuje univerzitní systém s rozmanitými modely a mechanismy řízení, v současné době ve Vietnamu neexistuje žádná skutečná výzkumná univerzita založená na mezinárodních standardech a kritériích. Výzkumné aktivity i státní rozpočet na výzkum jsou stále financovány převážně z výzkumných ústavů nezávislých na univerzitách. Vietnam také nemá univerzitu aplikovaných věd ve smyslu a standardech uznávaných světem. Kromě toho existuje příliš mnoho monooborových univerzit s malým počtem zaměstnanců a studentů, které čelí mnoha obtížím v konkurenci v éře technologické revoluce 4.0 a mezinárodní integrace v interdisciplinárním a multidisciplinárním trendu.

V žádné vysoké škole pojmenování zatím neodpovídá mezinárodním standardům (ve škole je institut, v institutu je škola, v „univerzitě“ je „univerzita“...). Tyto problémy existují, protože neexistují žádná kritéria ani standardy pro standardní univerzitu, žádný směr a žádná přísná státní správa.

ROZSAH MAGISTERSKÉHO A DOKTORSKÉHO PŘÍPRAVY JE PŘÍLIŠ MALÝ

Během posledního desetiletí dramaticky vzrostl rozsah vzdělávání v celém systému, ale pouze na univerzitní úrovni. Ve školním roce 2021–2022 má země více než 2,1 milionu univerzitních studentů, zatímco v roce 2009 to bylo více než 1,2 milionu. Postgraduální vzdělávání (magisterské, doktorské) se v posledních letech snížilo. V současné době má země přibližně 122 000 postgraduálních studentů, z nichž téměř 11 700 je doktorandů a téměř 110 000 je studentů magisterského a magisterského studia v různých oborech.

Pokud se tato čísla o postgraduálním vzdělávání přepočítají na poměr k počtu obyvatel, Vietnam je méně než 1/3 ve srovnání s Malajsií a Thajskem, pouze 1/2 ve srovnání se Singapurem a Filipínami, což je přibližně 1/9krát více než průměrná úroveň členských zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Ve srovnání s celkovou škálou vzdělávání 3 úrovní vysokoškolského vzdělání (bakalářský, magisterský a doktorský a ekvivalentní tituly) tvoří škála vzdělávání na magisterské úrovni přibližně 5 %, zatímco škála vzdělávání na doktorské úrovni nedosáhla ani 0,6 %. V Malajsii je tento podíl 10,9 %, respektive 7 %, v Singapuru 9,5 % a 2,2 %, v zemích se středními příjmy je to v průměru 10,7 %, respektive 1,3 % a v zemích OECD 22 %, respektive 4 %.

Podle ministerstva školství a odborné přípravy je nejen rozsah vzdělávání příliš malý, ale doktorské vzdělávání je v současné době velmi roztříštěné, nepříliš efektivní a nesplňuje požadavky na vyváženost a synchronizaci se socioekonomickým rozvojem.

V současné době má celá země přibližně 122 000 postgraduálních studentů, včetně téměř 11 700 doktorandů a téměř 110 000 postgraduálních studentů v různých oborech.

FINANCOVÁNÍ VĚDECKÉHO VÝZKUMU JE PŘÍLIŠ NÍZKÉ, NEPŘIMĚŘENÉ PŘIDĚLENÍ

Investice do vysokého školství jsou příliš nízké, což je problém, na který se upozorňuje již několik let. Podle údajů Ministerstva financí se odhaduje, že výdaje státního rozpočtu na vysoké školství v roce 2020 dosáhnou pouze 0,27 % HDP a skutečné výdaje dosáhnou pouze 0,18 % HDP (a budou tvořit pouze 4,6 % státního rozpočtu vynakládaného na vzdělávání).

Problém však není jen v nízkých výdajích, ale také v nepřiměřeném mechanismu vynakládání prostředků. Většina rozpočtu na vědecký výzkum (NCKH) je alokována podnikům a tempo růstu výdajů této podnikatelské skupiny je také rychlejší než u jiných skupin, jako jsou organizace pro vědecký výzkum a technologický rozvoj, univerzity a akademie. Hlavní lidské zdroje pro provádění vědeckovýzkumných a technologických aktivit jsou zároveň soustředěny ve vysokých školách. Konkrétně vysoké školy dostávají na vědecký výzkum a technologický rozvoj přibližně 1 000–2 200 miliard VND ročně, zatímco podnikatelský sektor dostává investice ve výši více než 23 000 miliard VND ročně.

Pro vysokoškolské instituce spadající pod Ministerstvo školství a odborné přípravy je průměrný rozpočet obvykle 400 miliard VND/rok a od roku 2011 do roku 2016 se téměř nezměnil, což je ve srovnání s celkovým státním rozpočtem na vědu a techniku ​​(V&T) velmi nízká částka; průměrné výdaje na V&T na jednoho lektora jsou 10–30krát nižší než průměr univerzit v regionu jihovýchodní Asie. Celkový rozpočet přidělený akademiím a výzkumným ústavům/centrům, ačkoli je vyšší, není efektivní, protože je přidělen více než 600 výzkumným ústavům řízeným různými ministerstvy.

Mechanismus financování výzkumu je založen na historické alokaci, nikoli na výstupní výkonnosti, a přímo neslouží vědeckovýzkumným aktivitám (většina nákladů je použita na výplaty zaměstnanců). Nízká úroveň investic, přidělovaná bez systému a bez jasného souboru kritérií, způsobuje, že konečné financování vědy a techniky, které vysoké školy dostávají, je příliš nízké, nestačí k podpoře kapacit a výkonnosti a neodráží a není v souladu s prioritami rozvoje vědy a techniky v dané lokalitě i v celé zemi.

Dalším jasným projevem iracionality je, že mechanismus výdajů nekoreluje s lidskými zdroji pro výzkum a vývoj. V současné době jsou vysoce kvalifikované lidské zdroje pro výzkum a vývoj soustředěny na univerzitách, které tvoří 50 % celkového počtu výzkumných a vývojových pracovníků v zemi, z nichž 69 % má doktorské a magisterské tituly. Více než 60 % státního rozpočtu na výzkum a vývoj je však alokováno státním výzkumným ústavům, zatímco univerzity dostávají pouze asi 13 %. Vzhledem k tomu, že celkové veřejné výdaje na výzkum a vývoj tvoří pouze asi 0,41 % HDP, dostávají univerzity na výzkumné programy méně než 0,05 % HDP.

„Celkový rozpočet na realizaci vědeckotechnických témat/projektů pro všechny univerzity je stále příliš malý a nedokáže dosáhnout průlomu. Proto je potřeba mechanismus pro přerozdělení rozpočtů na vědu a techniku ​​mezi vysoké školy a řešení pro dosažení průlomu, v nichž plánování pro vysoké školy pomůže vybudovat a zavést rozumné, cílené a klíčové mechanismy alokace výdajů v souladu se strukturou oborů na základě provozní efektivity,“ navrhlo ministerstvo školství a odborné přípravy.

Potřeba klasifikovat univerzity pro klíčové investice

V návrhu plánu sítě vysokých škol na období 2021–2030 s vizí do roku 2050 si Ministerstvo školství a odborné přípravy stanovilo cíl rozšíření rozsahu a zlepšení kvality vzdělávání, v rámci kterého se míra postgraduálních studentů zvyšuje v průměru o 2 % ročně. Ministerstvo školství a odborné přípravy očekává, že do roku 2030 celkový rozsah vzdělávání dosáhne 3 milionů osob. Jen počet postgraduálních studentů dosáhne 250 000 osob, z čehož počet doktorandů bude činit nejméně 10 %. Řešením tohoto cíle je zaměřit se na investice do klíčových vysokých škol s cílem zvýšit rozsah postgraduálního vzdělávání spojeného s rozvojem vědy a techniky a podpořit inovace, zejména doktorské vzdělávání na klíčových národních a průmyslově zaměřených vysokých školách.

Řešením pro mobilizaci a alokaci investic je investovat převážně ze státního rozpočtu do rozšiřování a modernizace klíčových národních vysokoškolských zařízení dle regionálních a mezinárodních standardů, s nejvyšší prioritou pro národní univerzity a do rozvoje klíčových oborů a sektorů.

V trendu autonomie univerzit a reformy veřejných investic musí mít stát efektivní investiční mechanismus a určovat investiční strategii ze státního rozpočtu. K tomu je nutná klasifikace vysokých škol v systému jako základ pro klíčové investice státu.

Zdrojový odkaz: https://thanhnien.vn/viet-nam-chua-co-truong-dai-hoc-nghien-cuu-dung-nghia-18524011923023328.htm