Delegáti vyjádřili obavy ohledně bezpečnosti informací bankovních klientů.

Během plenární diskuse v zasedací síni o návrhu zákona o úvěrových institucích (ve znění pozdějších předpisů) odpoledne 10. června delegát Truong Trong Nghia (z delegace Ho Či Minova Města) uvedl, že podle mezinárodní praxe mají některé profese přísně chráněny informace o zákaznících ústavou a zákonem, včetně bankovnictví, lékařství a práva.

„Bankovní tajemství, stejně jako jiná tajemství, spadají do kategorie osobních tajemství, rodinných tajemství a soukromých informací. Ochrana tajemství soukromého života, osobních tajemství a rodinných tajemství je lidským právem uznaným v mezinárodních úmluvách, jejichž je Vietnam signatářem,“ řekl pan Nghia.

Podle pana Nghii článek 14 odstavec 3 návrhu zákona stanoví, že úvěrové instituce a pobočky zahraničních bank nesmí poskytovat informace o klientech úvěrových institucí, bank nebo poboček zahraničních bank, s výjimkou případů, kdy si to vyžádají příslušné státní orgány v souladu se zákonem a se souhlasem klienta.

Článek 21 Ústavy z roku 2013 mezitím stanoví, že každý má nedotknutelné právo na soukromí, osobní tajemství a rodinné tajemství. Informace o tajemstvích soukromého života a rodinných tajemstvích jsou chráněny zákonem a článek 14 Ústavy z roku 2013 stanoví, že lidská a občanská práva mohou být zákonem omezena pouze v případech, kdy je to nezbytné pro obranu státu, národní bezpečnost a společenský řád a bezpečnost.

Delegát Truong Trong Nghia (Foto: Quochoi.vn).

Delegáti argumentovali, že současná ustanovení článku 14 návrhu zákona omezují lidské právo na ochranu informací, protože ustanovení vyžadující poskytování informací podle vládních nařízení nebo zákonů je nedostatečné.

Pan Nghia navrhl, aby návrh zákona změnil článek 14 tak, aby informace o zákaznících byly poskytovány pouze v souladu se zákonem o úvěrových institucích a souvisejícími zákony, nikoli podle zákona.

Vyhláška č. 117 o informační bezpečnosti stanoví, že informace o zákaznících mohou být poskytovány pouze v souladu se specifickými ustanoveními zákona, zákona nebo usnesení Národního shromáždění . Navrhl zahrnout toto ustanovení do článku 14 zákona o úvěrových institucích.

Druhým bodem, který delegáti vznesli, bylo, že informace by měly být vyžadovány pouze od zákazníků zapojených do probíhajícího vyšetřování a že požadované informace musí být pro vyšetřování nezbytné.

„Je nemožné, aby najednou dorazil oficiální dokument s žádostí o informace o zákazníkovi,“ zpochybnil pan Nghia.

Vyhláška 117 rozšiřuje okruh subjektů povinných poskytovat informace o členy vládních inspekčních týmů, auditorských týmů, vyšetřovacích orgánů na úrovni okresů a celních orgánů.

„Podle mých výpočtů mají desetitisíce lidí právo požadovat informace o zákaznících. Proto navrhujeme přepracovat zákon tak, jak je navrženo, a pokud bude zahrnut, měly by být specifikovány subjekty oprávněné tyto informace požadovat,“ uvedl.

Pan Nghia dále argumentoval, že v případě takových osob by měl být k podpisu žádosti oprávněn pouze vedoucí nebo zástupce vedoucího organizace a že by se toto oprávnění nemělo vztahovat na ostatní členy delegace.

Delegát Vu Thi Lien Huong (Foto: Quochoi.vn).

Delegát Vu Thi Lien Huong (delegace Quang Ngai) souhlasil s návrhem delegáta Truong Trong Nghia a navrhl doplnit do článku 14 odstavce 3 případ poskytování informací o zákazníkovi nebo jednání v souladu se zákonem.

„Například v případech, kdy klient zemře nebo ztratí způsobilost k právním úkonům, mohou jeho dědicové požadovat informace, nebo může zákon bankám uložit povinnost předkládat pravidelné zprávy. Proto navrhuji, aby návrh zákona jasně specifikoval, které případy umožňují poskytování informací o klientovi,“ komentovala zástupkyně.

V předchozím komentáři navrhl delegát Pham Van Thinh (delegace Bac Giang) doplnit do kapitoly IV o činnosti úvěrových institucí a poboček zahraničních bank bod 8, který upravuje systémy informací o zákaznících. Cílem je zajistit důvěrnost systémů informací o zákaznících a zároveň vytvořit standardizovanou informační strukturu propojenou s identifikačním číslem občana a daňovým kódem organizací a jednotlivců.

Podle pana Thinha je to proto, aby úřady mohly v případě potřeby vyhledat všechny účty organizace nebo občana a také získat údaje o transakcích na platebních účtech všech organizací a jednotlivců v ekonomice.

Tato část musí také přísně regulovat odpovědnosti úvěrových institucí, organizací a jednotlivců, kteří si otevírají účty, aby byla zajištěna legitimita těchto účtů, protože nedostatek legitimity by byl významným faktorem motivujícím k nelegálním aktivitám organizací a jednotlivců .

Zdroj: https://www.nguoiduatin.vn/dai-bieu-dat-van-de-bao-mat-thong-tin-khach-hang-cua-ngan-hang-a612029.html