Záludná formulace: Co znamená slovo „královská rodina“?

V dnešní době mnoho lidí ví, že licenční poplatky jsou „peníze vyplácené autorům kulturních, uměleckých a vědeckých děl, která jsou publikována nebo použita“ (Vietnamese Dictionary, Hoang Phe, šéfredaktor, 1988, s. 754). V minulosti byl však původní význam tohoto slova zcela jiný.

Slovo „tantiémy“ je čínsko-vietnamské slovo, které je složeninou dvou slov: rent (润) a pen (笔).

Nhuận (润) patří k vodnímu radikálu, má zvukový tvar ( Luc Thu ) a jeho původní význam je „dešťová voda stéká dolů a vyživuje všechny věci“ ( Thuyet Van ). V jazyce Quang Nha znamená nhuận „namočit, zmáčet“ ( Nhuyên, tí da ); a v jazyce Dich. He Tu znamená nhuận „zvlhčit větrem a deštěm“ ( Nhuyên chi di phong vũ ).

Znak „Bit“ (笔) patří k bambusovému radikálu a je složen z ideogramů ( Šest knih ). Tento znak se poprvé objevil v knize Věštecké kosti a jeho původní význam je „psát nástrojem vyrobeným z bambusových trubek a zvířecích chlupů“, tedy „mao bi “ (štětec) ( Rituální záznamy. Rituální píseň ). Později se význam slova „Bit “ rozšířil a označuje „díla jako kaligrafie, obrazy, básně a eseje psané nebo kreslené perem“ ( Bao Phac Tu. Bien Van od Ge Honga); „prózu“ ( Du Tuong Dong Vuong Luan Van Thu ); „pracovní štětcem“ ( Grafika od Cai Nguyen Boi).

Termín „licenční poplatky“ pochází z anekdoty v Zhengyiho biografii dynastie Sui (svazek 38), která vypráví o tom, jak poté, co císař Wen ze Sui obnovil Zhengyiho titul, vysocí úředníci požadovali odškodnění za Zhengyiho díla s odvoláním na „pero bylo suché“. To dalo vzniknout rčení „namočit pero“.

V dávných dobách si učenci a úředníci cenili šlechty a neradi se zmiňovali o penězích. V případě potřeby nazývali peníze „a do vat“ (阿堵物), což znamená „tato věc, která překáží“. „A do vat“ je fráze používaná k označení peněz, pocházející z příběhu Wang Yana z dynastie Jin. Později bylo toto slovo nahrazeno termínem „královská hodnost“.

Podle encyklopedie Baidu se slovo „royalty“ (润笔) původně vztahovalo na „proces namáčení štětin štětce v čisté vodě před použitím za účelem změkčení a absorbování inkoustu“ a později se vyvinulo v elegantní termín označující materiální nebo peněžní odměnu autorům poezie, kaligrafie a malby.

V dávných dobách, aby si literáti vydělali honoráře, často skládali dokumenty pro královský dvůr, psali narozeninové pozdravy pro živé nebo psali epitafy pro zesnulé. Han Yu byl velmi slavný autor epitafů, často psal pro vysoce postavené úředníky s textem „cena jednoho slova je vysoká jako hora zlata“ ( cena jednoho slova je vysoká jako hora zlata ). Du Mu, autor knihy Vi Dan Giang Tay di ai bi (Stéla lásky, kterou zanechal Vi Dan Giang Tay), obdržel 300 rolí hedvábí...

V knize Su Shi Loai Uyen z dynastie Song se nachází pasáž, která říká, že císař Tchaj-cung z dynastie Song zřídil zvláštní fond zvaný „královské peníze“ (润笔钱), který se používal k odměňování literátů na císařském dvoře.

Obecně se licenční poplatky ve starověku vyplácely v mnoha formách, včetně zlata, stříbra, obilí, zboží a látek. Někteří básníci rádi dostávali zvláštní odměny, například Wang Xizhi rád dostával jako licenční poplatky husy, Li Bai si vyžádal víno a Su Dongpo s radostí přijal skopové maso.

Říká se, že nejlépe placeným dílem v historii je báseň „Changmen Fu“ od Simy Xiangru ze Západní dynastie Chan. Císařovna Chen zaplatila za tuto 633slovnou báseň 100 kg zlata.

Za dynastií Ming a Čching se „licenční poplatky“ plně etablovaly, a to zejména v peněžním vyjádření.

V naší zemi se slovo „royalty“ objevilo nejpozději v 19. století a bylo zaznamenáno v knize Dictionnaire annamite-français od Jeana Boneta, vydané v roce 1899 (str. 48).

Zdroj: https://thanhnien.vn/lat-leo-chu-nghia-nhuan-but-nghia-la-gi-185250912203215207.htm