Pokud jste Phonga nikdy neviděli hrát, nemluvili s ním, nemůžete vědět, kdy v něm Vi a Giam vyrostli, zda si Vi a Giam vybrali jeho, nebo on ty sladké a procítěné melodie. Tento mladý muž narozený v 90. letech má nejen hlas sladký jako cukrová třtina, ale je také vášnivým hráčem na monochord; nejen interpretem, ale také organizátorem, scenáristou a textařem všech her Vi a Giama. Ještě překvapivější je, že Le Thanh Phong je vedoucím uměleckého souboru UNESCO Nghe An Folk Songs Art Troupe v Hanoji, organizace spadající pod Vietnamskou asociaci dědictví, která dělá vlny na hudebních pódiích doma i v zahraničí.
Peněženky a kabelky „vštěpují“ lidem štěstí už od dětství.
Le Thanh Phong se narodil v roce 1992 ve městě Vinh v umělecké rodině, kde jeho rodiče, strýcové a tety byli herci, zpěváci a tanečníci. Proto byl Phong od útlého věku prodchnut uměleckým duchem své rodiny, kytarami, bicími a klavíry. Rodiče ho také v raném věku vedli a cvičili v západních hudebních nástrojích.
„Ačkoli moje rodina na tom nebyla moc dobře, moji prarodiče už odjeli do Hanoje , aby mi koupili kytary, na které se budu moci učit hrát. V tomto duchu byli moji rodiče ochotni utratit oproti rodinnému příjmu velkou částku peněz za varhany, kytaru a velmi dobrou bicí soupravu. Doufali jen, že s těmito nástroji budu moci zacházet obratně a s vášní,“ řekl Phong.
Z nějakého důvodu se to však Phongovi nelíbilo, a tak často zkoumal a poslouchal zvuky tradičních národních hudebních nástrojů. V deseti letech trval na tom, aby ho otec nechal naučit se hrát na monochord. Otec to zpočátku nechápal a myslel si, že je syn zvědavý, ale později, když viděl, že chlapec má myšlenky a uši, které jsou na tyto tóny docela citlivé, musel synovi dopřát, i když ho to trochu litovalo. V létě, v den jeho desátých narozenin, vzal Phonga otec studovat do Vietnamsko-německého dětského kulturního domu. Protože však na monochord hrál pouze jeden student, škola nemohla otevřít třídu, a tak musel s těžkým srdcem následovat otce domů. Z lásky k synovi otec stále hledal někoho jiného, kdo by ho mohl naučit hrát na monochord, a naštěstí ho umělec, který hrál na monochord pro soubor White Lotus Cai Luong Troupe a který odešel do důchodu, stále přijal jako studenta. A od té doby byla Phongova cesta k učení se hře na monochord naplněna radostí a planoucí vášní.
Ačkoli byl pohlcen monochordem, Phong si také uvědomil, že má schopnost silně zpívat a cítit tradiční lidovou hudbu. Phong, prodchnutý lidovými písněmi prostřednictvím písní a ukolébavek své matky a babičky od dětství, se do nich zamiloval, aniž by si to uvědomoval. Dokázal zpívat melodie a obtížné pasáže lidových písní se starodávnými texty s nejupřímnějšími a nejčistšími pocity dítěte. Kdekoli se konalo představení, žádal o zpěv lidových písní. Jeho texty byly tak sladké a hluboké, že každý, kdo je slyšel, obdivoval jemnost a schopnost cítit verše vi a giam chlapce, kterému bylo pouhých 8-9 let.
Zlomovým bodem na cestě k lidovým písním Vi a Giam nastal, když byl Phong vybrán školou, aby zpíval sólové písně Vi a Giam na městském festivalu Red Flamboyant. V době soutěže si jeho přátelé vybírali pouze trendy a populární hudbu, zejména korejskou. Proto při shrnutí soutěže pronesl porotce, hudebník Le Ham, projev: „Většinu času v programech účastnících se soutěže tvořily velmi moderní hudební melodie, zřídka jsem viděl písně s lidovými melodiemi nebo lidové písně, jen mladý chlapec jménem Le Thanh Phong zpíval lidové písně velmi dobře a velmi emotivně. Měli byste se od Phonga učit!“ Jednoduchá slova hudebníka Le Hama byla pro Phonga velkým zdrojem motivace po celou dobu jeho pozdější cesty.
Díky jeho úsilí a krásnému image v soutěži navštívil Phonga hudebník Xuan Hoa (v té době slavný hudebník s pozicí zástupce ředitele Vietnamsko-německého kulturního domu, hudebník, který vychoval mnoho mladých talentů v hudební hvězdy), aby ho pozval do uměleckého týmu Blue Bird v kulturním domě. Odtud se Phong mohl ponořit do uměleckého nebe a prožít krásné dny svého dětství s klidnými lidovými melodiemi a monochordem, který miloval. Během těchto dnů mohl Phong zpívat se slavnými zpěváky a zpívat pro prezidenta Tran Duc Luonga na Národní konferenci dobrých dětí strýčka Hoa.
V Phongově době mladí lidé, i když v mládí milovali lidové písně a měli pro ně talent, si v dospělosti často zvolili módnější cestu. Phong ale takový nebyl. Čím byl starší, tím vášnivěji se učil a věnoval lidovým písním své vlasti. Kdykoli se konala nějaká událost, zpíval lidové písně, někdy Xam, někdy Vi, Giam; melodie a nápěvy lidových písní pečlivě vyhledával a s celým srdcem a láskou je předváděl.
Kromě toho, že Thanh Phong dobře zpívá a má od dětství umělecké sklony, je také velmi dobrý v dějepise a v tomto předmětu získal třetí místo v provinční soutěži vynikajících studentů. To je také důvod, proč se později při inscenování her pro soubor lidových písní UNESCO Nghe An vždy zaměřoval na historické prvky. „Zaprvé, aby pomohl mladým lidem a lidem z celé země pochopit, odkud lidové písně pocházejí. Zadruhé, aby prostřednictvím lidových písní vzdělával mladší generaci, aby lépe porozuměla slavným osobnostem a místům, kde vyrůstali,“ řekl Phong.
Phongův způsob šíření peněženky a giam
Když Phong hovořil o založení Národního souboru lidových písní UNESCO v Nghe An, řekl, že je to také otázka osudu. „Když jsem jel do Hanoje studovat na Kulturní univerzitě, protože jsem tolik miloval lidové písně a stýskalo se mi po domově, vždycky jsem chtěl mít prostor, kde bych mohl zpívat lidové písně. Proto jsem shromáždil mladé zpěváky, kteří zpívali lidové písně Nghe s krásnými hlasy a postavami, abych jim zdarma vystoupil pro publikum. Zpívání lidových písní Nghe v srdci hlavního města mělo také uspokojit mou vášeň. Sám Phong ale neočekával, že se klub, který založil, rychle proslaví v celé Hanoji. Herci v klubu byli zváni k vystupování všude a rychle se rozrostl, z pouhých 5-7 členů se do klubu chtělo připojit mnoho mladých lidí, kteří byli profesionálními zpěváky a studenty hudební konzervatoře. Po 10 letech založení se klub vyvinul v UNESCO Nghe Folk Songs Art Troupe, profesionální umělecký soubor s více než 50 umělci a herci. Thanh Phong řekl, že zkušební vystoupení souboru na West Lake přilákala stovky diváků, z nichž mnozí byli dojati, když viděli melodie Vi a Giam zpívané mladými lidmi s nadšením, které v jejich srdcích evokovaly sladké emoce z jejich milované vlasti.“ Nghe An.
Podle Phonga, aby mladí lidé zpívali Vi a Giam a milovali si to, musíme k nim přistupovat přátelsky a vhodným způsobem. Když mladí lidé milují Vi a Giam, tehdy nejúspěšněji šíříme a propagujeme hodnotu dědictví. Díky tomu se mnoho programů a her souboru setkalo s nadšenou odezvou, mělo širokou škálu aktivit a bylo milováno a obdivováno mnoha společensko-politickými organizacemi v zemi i v zahraničí.
Nošení peněženek a peněz přes hranice
V roce 2017 se soubor Nghe An Folk Song UNESCO oficiálně připojil k Vietnamské asociaci kulturního dědictví pod přímým vedením a na rady hudebníka Ho Huu Thoi. Od té doby soubor každoročně pořádá kvalitní hry a představení, která přitahují velké publikum. Mezi ně patří hry „Jaro v regionu Vi a Giam“ v roce 2017 a „Řeka nese lidové písně“ v roce 2019. Kromě toho byl soubor poprvé poctěn pozváním Ministerstva kultury, sportu a cestovního ruchu a Ministerstva zahraničních věcí k vystoupení na Světovém hudebním festivalu v Uzbekistánu v roce 2017 a na Festivalu hudby, módy a kultury řeky Mekong v Yunnanu (Čína) v roce 2019 a byl překvapen, potleskn a chválen přáteli z jiných zemí. „Když přinášíme lidové písně do zahraničí, neseme s sebou ducha zpěvu o naší vlasti se srdcem a duchem lidu Nghe An. Každé vystoupení, každá píseň je pečlivě vybroušena a vážená námi. Proto přichází k publiku s nadšením a dotýká se jeho srdcí.“ Phong pak vyprávěl, jak při vystoupení na festivalu módy a kultury na řece Mekong pečlivě sestříhal hudbu pro vietnamskou módní přehlídku Ao Dai. Když modelky procházely během vystoupení v Ao Dai, Phong také zahrál sladkou a vášnivou píseň „Four Flowers“. Mnoho lidí, kteří si tento prostor užili, se dojalo k slzám. Po skončení přehlídky ho mnoho lidí z kmene Nghe An přišlo najít, drželi ho za ruce a vřele ho objímali, slzy jim stékaly po tvářích, jako by se setkávali s vlastní rodinou a příbuznými, jako by se vraceli do vlasti.
Příběh o zahraničních vystoupeních, který si Phong obzvlášť vážil a cenil si ho jako poklad, se odehrál, když vystoupil ve Francii s vietnamskou delegací s programem „Vi Giam Tinh Que“. Když dorazil na památník prezidenta Ho Či Mina a uviděl jeho portrét, slzy mu tekly proudem. „Ten večer jsem zpíval píseň ‚Vi Giam Tinh Que‘ s texty An Ninha a Hoang Vinha a oči se mi zamlžily. Kupodivu byla v hledišti dojatá i prezidentka Vietnamsko-francouzské asociace přátelství. Vystoupila na pódium, dala mi kytici květin a dlouho mě držela za ruku se slovy, že píseň o vlasti prezidenta Ho Či Mina je opravdu úžasná!!!“
Nedávno, v rámci programu Vietnamský den v Japonsku, na pozvání Ministerstva zahraničních věcí, Phongova skupina provedla velmi speciální vystoupení na Lékařské univerzitě Kjúšú v prefektuře Fukuoka. Tento program uspořádalo vietnamské ministerstvo zahraničních věcí u příležitosti 50. výročí diplomatických vztahů mezi Vietnamem a Japonskem (1973-2023). Prostřednictvím představení různých druhů nehmotného kulturního dědictví Vietnamu program přinesl příběhy o vietnamsko-japonském přátelství a zároveň představil japonské veřejnosti jedinečnou krásu tří regionů Vietnamu.
Díky profesionálně a metodicky zpracovaným vystoupením přinesla show pastvu pro oči. Program tak úspěšně propagoval kulturu, zemi a obyvatele Vietnamu tradičními krásami, jako je zpěv kmene Hue, tanec Cham, lidové písně Vi a Giam nebo starobylá vystoupení Ao Dai.
Aby se oslavilo silné přátelství mezi Vietnamem a Japonskem, pořad „Vůně Vietnamu“ chytře prolíná slavné historické příběhy, jako je milostný příběh princezny Ngoc Hoa a obchodníka Arakiho Sorata nebo přátelství mezi vlasteneckým učencem Phan Boi Chauem a doktorem Asabou Sakitarem. V tomto programu byl Phong zodpovědný za psaní scénáře a režii. Je také tím, kdo hraje roli vlasteneckého učence Phan Boi Chaua v krátké hudební hře o krásném přátelství mezi panem Phanem a doktorem Asabou Sakitarem.
„Když píšu scénu o panu Phanovi, musím vždy zvážit každé gesto, každý tón ve slovech a zpěvu, abych to vytvořil co nejkrásnější, nejjemnější a nejpodobnější. Bez ohledu na to, jak stylizované je, herci musí hrát způsobem, který vyzařuje ducha slavné osobnosti z Nghe An, což je vlastenectví, patriotismus, duch učence a loajalita.“ Phong věří, že Vi a Giam vyrůstali v charakteru Nghe An a z něj vyzařuje duch Nghe An, takže kamkoli jdou, cokoli dělají, Nghe An jsou stále snadno rozpoznatelní díky charakteristickým rysům obsaženým ve verších Vi a Giam o jejich vlasti.
Kromě toho Phong při psaní scénáře k představení ao dai chytře vložil scénu, kde princezna Ngoc Hoa nosí národní kroj ao dai, aby následovala svého manžela zpět do země. Pečlivě také zjistil, že princezna byla první Vietnamkou, která si ao dai přivezla do zahraničí. Proto scéna, kde si princezna obléká tradiční ao dai a odchází, s melodií čtyř květin zní sladce, dojemně a uchvacuje srdce lidí. Phong řekl: „Inscenace Vi a Giam s historickými postavami je pro mě prostorem pro svobodnou tvorbu, protože Vi a Giam představují kulturu a lidi z Nghe An, kteří existují po staletí.“
Po ohromném úspěchu programu „Vůně a krása Vietnamu“ v Japonsku měl Phong mnoho plánů do budoucna. Mladý muž z Nghe An doufá, že se UNESCO Lidové písně Nghe An vyvinou v centrum, které bude vzkvétat nejen ve Vi a Giam, ale i v tradiční hudbě obecně. „Lidové písně Vi a Giam jsou duší souboru, umělců, kteří milují Vi a Giam, takže aby Vi a Giam přetrvaly a dosáhly velkého úspěchu, musíme najít více nových prostor pro vystoupení a šířit je více, aby jim mladí lidé rozuměli a milovali je. A rozvoj souboru v centrum je způsob, jakým se lidové písně mohou vznést,“ sdělil.
Zdroj
![[Foto] Most Binh Trieu 1 byl dokončen, zvýšen o 1,1 m a bude otevřen pro dopravu koncem listopadu.](https://vphoto.vietnam.vn/thumb/1200x675/vietnam/resource/IMAGE/2025/10/2/a6549e2a3b5848a1ba76a1ded6141fae)
Komentář (0)