Pět her z vesnice Vien Khe – starobylé vesnice v provincii Thanh Hoa – je národním nehmotným kulturním dědictvím.

Pět písní Vien Khe ve starobylé vesnici Vien Khe, obec Dong Anh, okres Dong Son (Thanh Hoa), se vyznačují zemědělskou kulturou delty řeky Ma s jednoduchými, autentickými texty, které vytvářely generace otců a dědečků během výrobního procesu a které byly opatrovány, vybírány a předávány dodnes.

Pětidílná hra Vien Khe, známá také jako lidová píseň a tanec Dong Anh, je systém představení doprovázených lidovými písněmi, které se převážně šíří ve vesnici Vien Khe v obci Dong Anh v okrese Dong Son v provincii Thanh Hoa a odrážejí každodenní život, myšlenky a pocity starověkých zemědělců.

Mladé dívky předvádějí tanec luceren ve Vien Khe - slavné starobylé vesnici v obci Dong Anh, okres Dong Son (provincie Thanh Hoa).

Původní pětidílné představení Vien Khe mělo 5 her, ale později, kvůli kulturní asimilaci, měla lidová písňová a taneční vystoupení Dong Anh až 12 her, například: Tanec s lampami, Tien Cuoi (nebo Tien Phuong), To Vu, Buben a dřevěný zvon, Thiep, Van Vuong (nebo Hum Play), Thuy (nebo Thuy Phuong), Leo Day, Siamská hra (nebo Chiem Thanh/Sim Thanh), Ha Lan (nebo Hoa Lang), Tu Huan (nebo Luc Hon Nhung), Ngo Quoc. Kromě toho se v Dong Anh konaly i další hry, například Dai Thanh Play, Nu Quan Play... Legenda praví, že nejstarší syn císaře (Thai Thu) Le Ngoc, jménem Lang Dai Vuong, byl zakladatelem her a představení. Legenda praví, že Lang Dai Vuong chodil do vesnic a osad, aby se s lidmi bavil, odtud se tance učily a popularizovaly mezi všemi (od 5. do 7. století). Podle místních starších obyvatel pocházejí tance a písně, které se dochovaly dodnes, z 11. století za dynastie Ly, ale nebyly uváděny do podoby představení a lidé je zpívají pouze při těžké práci na polích nebo v jarních dnech, kdy jezdí na slavnosti. Na konci 14. a začátku 15. století žil v obci Thach Khe muž jménem Nguyen Mong Tuan, který na konci dynastie Tran složil doktorskou zkoušku. Během návštěvy svého rodného města viděl několik velmi pěkných tanců a písní, a tak on a jeho spoluvesničané složili 12 tanců a písní.

Uvedení hry Tien Cuoi v rámci pěti her Vien Khe ve starobylé vesnici Vien Khe, obec Dong Anh, okres Dong Son (Thanh Hoa).

Od té doby, v letech Krysy, Koně, Kočky a Kohouta v meziplodinovém cyklu, pořádaly vesnice Tuan Hoa, Thach Khe a Quang Chieu (nyní obce Dong Anh, Dong Thinh a Dong Khe, okres Dong Son, provincie Thanh Hoa) představení a bodovaly, aby se mohly utkat na festivalu Nghe Sam ve vesnici Vien Khe ve velkém měřítku, což přitahovalo velké množství lidí z regionu k účasti, pravidelně každé tři roky v letech Draka, Psa, Vola a Kozy. Obsahem představení jsou texty písní doprovázené tanci, které tvoří jedinečnou a velmi specifickou lidovou melodii obyvatel delty řeky Ma. Konkrétněji, ve srovnání s jinými formami lidových představení, mají lidové písně a tance Dong Anh scénáře a příběhy, které jsou obsahově poměrně bohaté. Mezi těmito představeními Lamp Dance relativně plně sbližuje podstatu lidových písní a tanců Dong Anh. Protože Dong Anh je místem pro pěstování rýže za mokra, aby se vytvořila příjemná nálada, nadšení pro výrobu a předávání zkušeností, lidé vytvořili písně a zpěvy spojené s každou zemědělskou výrobní činností, od doby setí rýže až po sklizeň a poté i volno. Nebo výrobní zkušenost „držet hrst plev a vyhodit ji, plevy se rozdrtí na popel, maso se rozdrtí na šunku, fazole se rozdrtí na sójovou omáčku“ a efektivní sezónní zemědělství „stíny rotující lampy blikají, hluboká pole se používají k pěstování rýže, mělká pole k výrobě barev“. Lampa v představení je předmětem spojovaným se starověkými zemědělskými obyvateli, lidé ji zahrnují do tanců jako symbol změny času v roce, symbol světla, které přináší plodnost a růst všem věcem a obsahuje touhu po prosperujícím a šťastném životě lidí. Dívky ve věku osmnácti a dvaceti let, svobodné, nosí na hlavě lampy s ladnými pohyby těla, ale nesmí lampu nechat spadnout ani upadnout. Proto jsou technické požadavky velmi náročné. Možná právě kvůli své kráse, jednoduchosti a významu se tanec luceren hojně provádí a předává se z generace na generaci.

Osvědčení o zařazení pětičlenného tance Vien Khe na seznam národního nehmotného kulturního dědictví.

Nejenže odráží proces a zkušenosti zemědělské výroby, ale také přání a touhy lidí, jako je modlitba za déšť, modlitba za sluneční svit, boj proti přírodě, přírodním katastrofám, epidemiím, divokým zvířatům s cílem chránit zemědělskou produkci a udržovat růst a rozvoj lidí a zvířat, jsou také kreativně vyjádřeny lidmi živě, realisticky, životně blízkými divadelními hrami: Van Vuong, Tro Thuy, Trong Mo, Tien Cuoi... Postupem času systém představení postupně zanikal, zejména od konce odbojové války proti francouzskému kolonialismu až do doby před rokem 1975, kdy byla válka nelítostná, život byl těžký a lidé ve vesnicích obce Dong Anh již neměli čas organizovat festivaly a hrát lidové písně a tance své vlasti. Od roku 1975 se země sjednotila, materiální a duchovní život lidí se postupně zlepšoval a nastolila se potřeba kulturních a duchovních aktivit lidí ve vesnicích a obcích. Otázka zachování a udržování duchovních hodnot zanechaných našimi předky se stala důležitým obsahem místního ekonomického rozvoje. Do roku 2000 Vietnamský národní hudební institut a Ministerstvo kultury, sportu a cestovního ruchu provincie Thanh Hoa shromáždily, prozkoumaly a zrestaurovaly 11 představení.

Taneční představení Vien Khe Lantern na historickém místě Lam Kinh, rodišti pozdější dynastie Le v okrese Tho Xuan v provincii Thanh Hoa.

V roce 2014 vydala provincie Thanh Hoa rozhodnutí schvalující plán na vytvoření vědecké dokumentace typického nehmotného kulturního dědictví provincie Thanh Hoa, včetně lidových písní a tanců Dong Anh, které byly zařazeny na seznam národního nehmotného kulturního dědictví. V roce 2017 bylo pětičlenné představení Vien Khe uznáno Ministerstvem kultury, sportu a cestovního ruchu za národní nehmotné kulturní dědictví. Zdroj: https://danviet.vn/ngu-tro-dan-ca-dong-anh-o-thanh-hoa-la-cac-tro-gi-ma-duoc-cong-nhan-di-san-phi-vat-the-quoc-gia-20241216112206856.htm