Lepkavá rýže Phu Thuong připomíná staré časy

Profese výroby lepkavé rýže v Phu Thuong je uznávána jako národní nehmotné kulturní dědictví.

Lepkavá rýže se prodává na mnoha místech po celé zemi, ale pouze lepkavá rýže Phu Thuong má „jméno“ a je zapamatovatelná.

Lepkavá rýže Phu Thuong se právě stala národním nehmotným kulturním dědictvím. Lidé ve starobylé vesnici Ke Ga – nyní vesnici Phu Thuong v Tay Ho v Hanoji – mají z toho velkou radost.

Lepkavá rýže každý den, ale nikdy se neomrzí

Paní Mai Thi Thanh (59 let) - členka výkonného výboru sdružení vesnice lepkavé rýže Phu Thuong - přijala zprávu s velkým dojetím.

Paní Thanh pochází z jiné vesnice a přišla sem, aby se stala snachou. Každé ráno vidí svou tchyni, jak nese košík lepkavé rýže, kterou prodává po celém Hanoji.

Paní Mai Thi Thanh uvedla, že v Phu Thuong se lepkavá rýže vaří na jednom nebo dvou ohních v závislosti na každé rodině - Foto: DAU DUNG

Vdala se začátkem roku 1988 a v polovině téhož roku, po dvou školeních vedených tchyní, se paní Thanh připojila k výrobcům lepkavé rýže z Phu Thuong, kteří ji prodávali do ulic. V tomto oboru se pohybuje již 36 let.

Paní Thanh řekla, že v té době mnoho lidí nejelo lepkavou rýži. Starší z vesnice Ga nosili lepkavou rýži na prodej každý den, maximálně jen asi deset kilogramů.

Teď… se to najednou „nafouklo“. Celá vesnice má asi 600 domácností, které vyrábějí lepkavou rýži a prodávají ji v maloobchodě i velkoobchodě.

Za běžných dnů malé rodiny zkonzumují 10–20 kg rýže denně, velké rodiny 50–60 kg. O svátcích, Tet, bohoslužbách Tao Quan nebo při úplňku a prvním dni v měsíci malé rodiny zkonzumují tunu rýže, velké rodiny… nespočet.

Vesnice Phu Thuong v průměru spotřebuje denně desítky tun rýže.

Dříve naši prarodiče vařili lepkavou rýži jen s fazolemi a arašídy. Teprve později jsme měli lepkavou rýži s mungo fazolemi a lámanou lepkavou rýži.

V posledních 8 letech se objevily i jiné druhy pětibarevné lepkavé rýže. V poslední době se obyvatelé Phu Thuongu řídili trendem výroby květinové lepkavé rýže, kapří lepkavé rýže a dokonce i čokoládové lepkavé rýže.

Lepkavá rýže Phu Thuong se rozšířila nejen v Hanoji, ale i do dalších oblastí země. A snad jen obyvatelé vesnice Phu Thuong, kteří přijeli do Ho Či Minova Města, se po vesnickém jídle stýskají natolik, že si nechali postavit ceduli a otevřeli malý obchod s lepkavou rýží Phu Thuong, aby utišili svou touhu.

Čerstvě uvařené fazole se vydlabou a vloží do cedníku, aby okapaly - Foto: DAU DUNG

Paní Cong Thi My, 67 let, vysvětluje, proč lidé v Phu Thuong často používají k vaření lepkavé rýže lepkavou rýži nebo lepkavou rýži se žlutými květy.

Z těchto dvou druhů je žlutá lepkavá rýže dražší, takže když si ji zákazník objedná, obyvatelé Phu Thuong používají tento druh.

Většinou se používá sametová lepkavá rýže, druh lepkavé rýže, díky které zrnka lepkavé rýže po uvaření dosáhnou správné úrovně kyprosti, kulatosti a lesku. A jen s touto sametovou lepkavou rýží je lepkavá rýže Phu Thuong „velmi“ Phu Thuong.

Paní My je známá tím, že ve vesnici Phu Thuong vyrábí lepkavou rýži. Množství oleje a fazolí musí být správné a také množství soli musí být správné, aby lepkavá rýže byla nadýchaná, nezkazila se a stále voňavá.

Řekla, že tady má každá rodina své vlastní tajemství a ne každý obyvatel Phu Thuongu vaří lahodnou lepkavou rýži.

Aby člověk měl lahodnou lepkavou rýži, musí mít nějaké dovednosti. Někdy čas lidi naučí, jak si „zvyknout“, kolik rýže je dost, kolik tepla je dost, kolik soli posypat, aby se dosáhlo správné chuti, jak dlouho máčet novou a starou rýži, aby se dosáhlo správné chuti. Ale těmto věcem je těžké porozumět, i když to říkáme, lidé to nemusí být schopni napodobit. Musíme se spolehnout na rčení „naši předkové nám to říkali“.

„Ale známky dobré lepkavé rýže nejsou těžké,“ řekla paní Thanh. „Od rána do odpoledne je lepkavá rýže stále měkká a žvýkavá, zrnka nejsou rozbitá ani lepkavá a jsou stále houbovitá, pak je dobrá.“ Lepkavá rýže, která není dostatečně uvařená, bude do poledne tvrdá.

Přestože obyvatelé Phu Thuongu vaří lepkavou rýži každý den, nikdy se jí neomrzí. Ráno si stejně musí udělat hrst lepkavé rýže, aby se zasytili.

Paní Thanh vyprávěla příběh své tchyně, která byla ve věku přes 90 let slabá a upoutaná na lůžko v domě. Zvenku ucítila vůni vařené lepkavé rýže. Křičela a projevovala nostalgii za dobami, kdy nosila lepkavou rýži na prodej.

Obyvatelé Phu Thuongu často používají k vaření lepkavé rýže sametovou lepkavou rýži nebo lepkavou rýži se žlutými květy - Foto: DAU DUNG

Pocit lepkavé rýže a posvátný obřad lidského života

V minulosti byla vesnice Ga rýžovou a květinovou vesnicí, obklopenou mnoha rýžovými poli.

Podle paní My tehdy neexistovaly budíky, starší lidé se jen dívali na měsíc a hvězdy nad hlavou, aby uhodli čas, a pak tato rodina zavolala druhou rodinu, aby se probudila a uvařila lepkavou rýži.

Když se paní Myová probudila, zavolala dceři, aby se probudila a hlídala kuchyň, zatímco ona myla rýži a míchala do ní sůl. Tehdy se lepkavá rýže vařila se slámou, takže paní Myová musela být neustále ve službě.

Dcera, která ještě pořádně nespala, byla vzbudena uprostřed dne. Bylo jí tehdy něco přes šedesát.

Když paní Myová vyprávěla starý příběh, oči jí náhle zrudly, protože se jí stýskalo po matce a dětství stráveném v poklidné vesnici. Svou práci tak milovala, že se o ni stále snažila.

Lepkavá rýže Phu Thuong s lepkavou rýží a fazolemi, lepkavá rýže s ovocem gac, lepkavá rýže s xeo (bez zelených fazolí)... zůstává měkká a žvýkavá od rána do odpoledne - Foto: DAU DUNG

Výzkumník Phan Cam Thuong kdysi v jedné ze svých knih napsal, že Vietnamci pocházejí z kmene Muongů, a to prostřednictvím nejméně dvou zvyků, včetně používání lepkavé rýže jako obětiny, která měla připomínat jejich kořeny konzumace rýže z hor, než se dozvěděli o rostlině rýže Cham, která byla odvozena od kmene Champa...

Lidé Muongové také pořádají v desátém lunárním měsíci Svátek nové rýže, který se slaví dodnes.

Je to přesně jako příběh, který vyprávěla paní Cong Thi My. Kromě tradičního lednového festivalu měli starověcí lidé z vesnice Ga zvyk obětovat novou rýži v desátém lunárním měsíci po sklizni rýže.

Každá rodina dříve nabízela lepkavou rýži, vařené kuře a sladkou polévku. Mnoho rodin už na to zapomnělo, ale ona si stále pamatuje říjen, své vlastní období sklizně rýže.

Nikdo neví, kdy se v Ke Ga začalo s řemeslem výroby lepkavé rýže. Známe jen starou píseň, která se dodnes traduje: „Vesnice Ga má banyán / Má chladnou řeku ke koupání, má řemeslo výroby lepkavé rýže.“ Každý region, který má na začátku slovo „Ke“, je velmi starý.

Lidé z Phu Thuongu se na sebe dívali, učili se jeden od druhého, jak připravit lahodnou lepkavou rýži, a pak ji nosili všude. Jedna generace následovala druhou, každá generace byla „silnější“ než ta předchozí, a tak se zachovaly a uchovaly jedinečné rysy vesnice.

Aniž by museli žít v 36 ulicích oblasti West Lake, mohou si obyvatelé Ke Ga stále psát vlastní „pouliční legendu“ své vesnice s typicky vietnamským nádechem lepkavé rýže.

Zdroj: https://tuoitre.vn/xoi-phu-thuong-goi-ngay-xua-quay-ve-20240302092711643.htm