Lekce 1 - Záchranné lano z vesnice na otevřené moře

VHO - Od rybářských vesnic uhnízděných u vln až po poklidné osady u lagun, centrální pobřežní oblast není jen domovem staletých rybářských komunit, ale také pramenem bohaté lidové kultury. Ukolébavky, lidové písně, rybářské slavnosti, tkaní sítí, výroba rybí omáčky... tyto zdánlivě jednoduché hodnoty jsou těmi samými nitkami, které spojují lidi s mořem, přítomnost s jejich kořeny.

Uprostřed rychlé urbanizace a rozvoje cestovního ruchu však mnoho pobřežních vesnic čelí křižovatce: buď je strhne vír modernizace, nebo budou „uvězněny“ jako pouhé kulturní exponáty a ztratí svou inherentní vitalitu.

Roh pobřežní vesnice ve středním Vietnamu, nejen místo bydliště, ale také „živoucí muzeum“ námořní kultury.

Výzvou není jen zachovat nehmotné dědictví, ale také najít způsoby, jak propojit kulturu a živobytí komunity, aby tradiční hodnoty nebyly jen „zachovány“, ale také „oživeny“ v kontextu moderního života.

Ukolébavky a lidové písně ještě nevymizely.

Střední Vietnam je známý nejen svými krásnými plážemi, ale také zachováním mnoha cenných nehmotných kulturních hodnot pobřežních obyvatel.

Tradiční lidové písně z Hue, lidové divadlo Bài Chòi z Quang Nam a Quang Ngai a bubnování a zpěv lidových písní Bả Trạo na lidových festivalech v Da Nangu se v současném životě postupně oživují a znovu rozdmýchávají.

Rituály tradičních festivalů pobřežních lidí odrážejí hlubokou duchovní víru obyvatel centrální pobřežní oblasti.

Podél pobřeží města Hue se v rybářských vesnicích jako Thuan An, Phu Thuan a Phu Hai stále zachovávají tradiční lidové písně jako „mai nhi“, „mai day“ a ukolébavky.

Paní Tran Thi Phuoc, 73 let, která žije v okrese Thuan An, se podělila: „Lidové písně jsem se naučila od své matky a babičky a teď je předávám svým vnoučatům ve vesnici. Pokaždé, když je nějaký festival, svatba nebo když rybáři vyrazí na moře nebo se modlí za dobrý úlovek, máme možnost si tyto lidové písně zazpívat.“

V Da Nangu se v pobřežních lokalitách jako Man Thai, Tho Quang (Son Tra) a Hoa Hiep (Lien Chieu) také zachovávají lidové rituály a představení, jako je Rybářský festival a festival Ba Trao.

V posledních letech místní odbor kultury oživil mnoho aktivit lidového umění spojených s tradičními festivaly a vyslal tradiční taneční soubory, aby vystoupily na významných akcích, jako je festival Quan The Am a festival zábavy Da Nang.

V Quang Ngai byly pobřežní vesnice jako Sa Huynh, Tinh Ky a Tinh Khe kdysi místem pro mnoho tradičních lidových pěveckých vystoupení, včetně zpěvu Bai Choi, tance Chau Van a zpěvu Sac Bua.

V průběhu let provincie zaregistrovala a zdokumentovala mnoho národních nehmotných kulturních památek a zorganizovala kurzy lidového umění pro studenty a mladé lidi v komunitě.

Dědictví není jen k vystavení.

V kontextu globalizace a rychlé urbanizace čelí zachování nehmotného pobřežního dědictví řadě výzev. Mladí lidé projevují malý zájem o tradiční kulturu, komunitní život prochází významnými změnami a počet kvalifikovaných řemeslníků se snižuje.

Rytmická vesla a živé bubnování tradičního festivalu závodů lodí vytvářejí pro obyvatele Quang Ngai na břehu řeky a pobřeží dlouhodobou kulturní krásu.

V mnoha lokalitách se však vláda a komunita začínají aktivněji angažovat v ochraně kulturního dědictví. Město Hue realizuje projekt „Zachování lidových písní pobřežní oblasti“, v rámci kterého buduje komunitní prostory pro vystoupení.

Da Nang každoročně pořádá mnoho soutěží a festivalů tradičních lidových zpěvních skupin a integruje lidovou kulturu do školních aktivit prostřednictvím mimoškolních programů.

Quang Ngai prosazuje model „socializace“ při restaurování Bài Chòi (tradiční vietnamské lidové hry), spolupracuje s výzkumníky a umělci na digitalizaci lidového dědictví a rozvoji cestovního ruchu spojeného s kulturními zážitky.

Mnoho kulturních badatelů tvrdí, že oživení dědictví musí být propojeno s praktickými potřebami komunity a vytvářet pobídky pro rozvoj obživy. Kulturu nelze jednoduše „vystavovat“ jako muzejní exponát; místo toho je třeba ji znovu oživit a stát se součástí každodenního života.

Rybářská vesnice Nam O, která se nachází u ústí řeky Cu De, uchovává vzpomínky na tradiční rybářské praktiky obyvatel pobřežní oblasti Da Nangu.

„Aby tradiční zpěv Bả Trạo přežil, musí existovat interpreti, posluchači a podpůrné komunitní prostředí,“ sdělil pan Nguyen Van Lam (Son Tra, Da Nang). „Jsem rád, že Hoi An každý rok zve soubor k vystoupení během Tetu (lunárního Nového roku). Turisté to milují; dokonce se ptají, jestli máme nahrávky nebo knihy, které by si mohli vzít domů.“

Kombinace ochrany přírody s modely komunitní a zážitkové turistiky je životaschopným přístupem. Když turisté nejen navštíví krásnou scenérii, ale také si užijí zvuky moře a zažijí kulturní atmosféru pobřežní vesnice, dědictví skutečně ožije.

Zachování nehmotného kulturního dědictví pobřežních oblastí není jen záležitostí minulosti. Je to závazek vůči budoucím generacím ohledně Středního Vietnamu, který není jen o slunci, větru a mořských vlnách, ale také o ukolébavkách, lidových písních, zvucích vzpomínek a identitě.

Tiché oživení těchto památek otevírá novou kapitolu – cestu k udržení kulturního ohně a obohacení potenciálu udržitelného pobřežního cestovního ruchu.

Zdroj: https://baovanhoa.vn/van-hoa/bai-1-mach-song-tu-lang-ra-khoi-150179.html