Lekce 1 - Životodárná krev z vesnice k moři

VHO - Od rybářských vesnic usazených u vln až po tiché osady podél laguny, centrální pobřežní oblast je nejen domovem rybářských komunit po staletí, ale také místem, které uchovává bohatou pokladnici lidové kultury. Ukolébavky, lidové písně, zpěvy lodí, rybářské slavnosti, tkaní sítí, výroba rybí omáčky… tyto zdánlivě jednoduché hodnoty jsou pojítkem mezi lidmi a oceánem, mezi přítomností a původem.

V kontextu silné urbanizace a rozvoje cestovního ruchu však mnoho pobřežních vesnic čelí křižovatce: buď jsou chyceny ve víru modernizace, nebo jsou „zarámovány“ jako kulturní expozice a ztrácejí svou inherentní vitalitu.

Roh pobřežní vesnice v centrálním regionu, nejen místo bydliště, ale také „živoucí muzeum“ mořské kultury

Problém není jen v zachování nehmotného dědictví, ale také v nalezení způsobu, jak propojit kulturu a živobytí komunity, aby tradiční hodnoty nebyly jen „zachovány“, ale také „oživeny“ v srdci nového života.

Ukolébavky a volání ještě neustaly

Centrální region je známý nejen svými krásnými plážemi, ale také zachováním mnoha cenných nehmotných kulturních hodnot obyvatel pobřeží.

Lidové písně z Hue, lidové písně z Quang Namu a Quang Ngai nebo bubnování a lidové písně z lidových festivalů v Da Nangu… se postupně probouzejí a znovu rozdmýchávají v rytmu současného života.

Rituály tradičních festivalů pobřežních lidí nesou hlubokou spiritualitu obyvatel centrální pobřežní oblasti.

Podél pobřeží města Hue se v rybářských vesnicích jako Thuan An, Phu Thuan, Phu Hai... stále uchovávají melodie mai nhi, mai day a ukolébavek.

Paní Tran Thi Phuoc, 73 let, z okrsku Thuan An, se podělila: „Texty písní jsem se naučila od své matky, babičky a teď je předávám i svým vnoučatům ve vesnici. Pokaždé, když je nějaký festival, svatba, když rybáři vyrážejí na moře nebo se modlí za ryby, je příležitost si píseň zazpívat.“

V Da Nangu se v pobřežních lokalitách jako Man Thai, Tho Quang (Son Tra) a Hoa Hiep (Lien Chieu) dochovaly také lidové rituály a představení, jako jsou festivaly Cau Ngu a Ba Trao.

V posledních letech místní kulturní sektor obnovil mnoho aktivit lidového umění spojených s tradičními festivaly a přivedl veslařské týmy k vystoupení na významných akcích, jako je festival Quan The Am a festival radosti Da Nang.

V Quang Ngai bývaly pobřežní vesnice Sa Huynh, Tinh Ky, Tinh Khe… místem, kde se konalo mnoho aktivit, jako je zpěv bai choi, tanec chau van a hat sac bua.

V průběhu let provincie zaregistrovala a zaznamenala mnoho národních nehmotných památek a zorganizovala kurzy lidového umění pro studenty a mladé lidi v komunitě.

Dědictví není jen k vystavení

V kontextu globalizace a rychlé urbanizace čelí zachování nehmotného pobřežního dědictví mnoha obtížím. Mladí lidé se méně zajímají o tradiční kulturu, život komunity se hodně změnil a tým řemeslníků stále více mizí.

Vesla bijí v rytmu s burácejícími bubny na tradičním festivalu závodů lodí, který je dlouholetou kulturní krásou obyvatel Quang Ngai na břehu řeky a pobřeží.

V mnoha lokalitách se však vláda a komunita stávají proaktivnějšími v ochraně kulturního dědictví. Město Hue realizuje projekt „Zachování pobřežních lidových písní“ a buduje komunitní prostory pro vystoupení.

Da Nang každoročně pořádá mnoho soutěží a festivalů pro veslařské a pěvecké týmy; prostřednictvím mimoškolních programů integruje lidovou kulturu do školních aktivit.

Quang Ngai prosazuje model „socializace“ při obnově bai choi, koordinuje spolupráci s výzkumníky a umělci na digitalizaci lidového dědictví a rozvíjí cestovní ruch spojený s kulturními zážitky.

Mnoho kulturních výzkumníků se domnívá, že oživení dědictví musí být propojeno se skutečnými potřebami komunity a vytvářet motivaci pro rozvoj obživy. Kulturu nelze „vystavovat“ jako exempláře v muzeu, ale je třeba ji znovu oživit a stát se součástí každodenního života.

Rybářská vesnice Nam O na ústí řeky Cu De, kde se zachovaly tradiční rybářské vzpomínky obyvatel pobřežní oblasti Da Nangu.

„Aby zpěv Ba Trao přežil, musí existovat interpreti, posluchači a komunitní prostředí, které ho bude podporovat,“ řekl Nguyen Van Lam (Son Tra, Da Nang). „Jsem rád, že Hoi An každý rok zve soubor k vystoupení během Tetu. Turisté to milují a dokonce se ptají, jestli máme nějaké nahrávky nebo knihy, které by si mohli vzít domů.“

Kombinace ochrany přírody s komunitní turistikou a zážitkovými modely turistiky je proveditelným směrem. Když turisté nejen navštíví krásnou krajinu, ale také si užijí zvuky oceánu a žijí v kulturním prostoru pobřežní vesnice, pak se dědictví skutečně vrátí k životu.

Zachování nehmotného kulturního dědictví pobřežních oblastí není jen záležitostí minulosti. Je to závazek vůči budoucím generacím v centrálním regionu, který má nejen slunce, vítr a vlny, ale také ukolébavky, volání, zvuky vzpomínek a identitu.

Tiché oživení dědictví zde otevírá novou cestu – cestu k udržení kultury při životě a obohacení potenciálu udržitelné námořní turistiky.

Zdroj: https://baovanhoa.vn/van-hoa/bai-1-mach-song-tu-lang-ra-khoi-150179.html