Hoang Cam, básník duše venkova - duše vietnamského lidu

V poezii Hoang Cama není vlast jen názvem místa, geografickým prostorem, ale hlubokou vzpomínkou, kulturním a duchovním symbolem, místem obsahujícím národní identitu a historickou bolest.

Hoang Cam, básník duše venkova - duše vietnamského lidu - Foto 1.

Básník Hoang Cam

Foto: Dokument

To je jasně ukázáno v básni Na druhé straně řeky Duong (1948), typické básni z doby odbojové války proti Francouzům. Báseň je voláním, ozvěnou, pláčem syna daleko od domova, který je svědkem toho, jak je jeho vlast Kinh Bac okupována nepřítelem, jak je zorávána a ničena válkou: Můj drahý! Proč jsi smutný?/Vezmu tě zpět k řece Duong/Za starých časů byl písek plochý a bílý/Řeka Duong odtéká/Jiskřivý potok/Ležící bokem v dlouhé odbojové válce/Na druhé straně řeky Duong/Naše vlast má voňavou lepkavou rýži/Obrazy kuřat a prasat od Dong Ho svěžími a jasnými liniemi/Národní barva jasně září na papíře… Můj drahý! Nepřítel vypálil mou vesnici/Tolik osad a táborů je pustých/Cesty jsou holé od bambusových trsů

Řeka Duong teče rudou vodou…“.

Byla to vlast rozervaná bombami a kulkami, ale v básníkově paměti byla stále plná poezie, snů a lidových barev. Tato vzpomínka vytvořila přízračný a bolestný venkov, zároveň kulturní lítost i touhu zachovat národní duši uprostřed války. To odlišovalo Hoang Cama od ostatních v období poezie, která se tíhla k epice a politickému jazyku.

Po válce, kdy se země procházela procesem obnovy, Hoang Cam pokračoval ve své básnické cestě mistrovským dílem Ve Kinh Bac . Sbírka básní byla napsána v letech 1959–1960, ale kvůli zvláštním historickým okolnostem byla vydána až v 90. letech 20. století. Sbírka básní je dlouhou básní mysli, kde se vlast Kinh Bac jeví jako tajemný pohádkový svět , nesoucí otisk lidové kultury, zvyků, svátků, víry a posedlosti válkou a odloučením. V tomto prostoru Hoang Camova poezie nevypráví příběhy lineárně, ale láká čtenáře do útržků času a neskutečného prostoru, kde se vzpomínky, sny, realita a národní kultura prolínají jako překrývající se vlny poezie.

Jeden z Hoang Camových vynikajících přínosů moderní poezii spočívá v aspektu umělecké poetiky. Je to vzácný vietnamský básník, který dokáže „znárodnit“ moderní básnické formy a obnovit lidové materiály, aniž by upadl do stereotypu ilustrace.

POHLED NA INOVACE V POEZII

Několik měsíců před Hoang Camovou smrtí jsem měl to štěstí setkat se s ním a pohovořit si s ním o poezii.

Jak hodnotíte první skupinu inovativních básníků vaší generace, jako jsou Tran Dan, Le Dat, Hoang Cam, Dang Dinh Hung a Duong Tuong?

Nás pět jsme nebyli jen skupinou podobně smýšlejících básníků, ale také velmi blízkým přátelstvím. Četli jsme si navzájem všechny nově napsané básně, aniž bychom před sebou cokoli skrývali, to vše pro poezii. Protože jsme byli blízcí přátelé, chápali jsme, co nám ten druhý chtěl svými básněmi říct, věci, kterým jiní někdy nerozuměli ani necítili.

Jak hodnotíte básnické inovace básníků Tran Dana, Le Data a své vlastní?

Tran Dan byl, co se týče básnických inovací, stejně významný jako hora Thai Son a měl mnoho přínosů pro moderní poezii. Tran Dan měl v úmyslu inovovat poezii a zkoumal a zvažoval každé slovo. Tran Dan tiše a vytrvale inovoval poezii tak, aby se každá báseň lišila od té předchozí jiným způsobem. Tran Dan inovoval hned od doby odboje, když napsal dlouhou báseň Viet Bac . Pan Tran Dan se rozhodl pohřbít „Novou předválečnou poezii“. Ve skutečnosti „Nová předválečná poezie“ také významně přispěla k vietnamské poezii, ale pokud ji budeme stále dokola opakovat, stane se nudnou. Proto musel Tran Dan inovovat.

Dá se říci, že Le Dat je „statečný“ básník. Pokud dokáže do své poezie vnést něco nového, ignoruje veřejné mínění a to je jedna z Le Datových silných stránek.

Píšu básně instinktivně a nemám v úmyslu nic dělat. Nikdy nerad teoretizuji o poezii, prostě píšu básně. Sbírku básní Kinh Bac mnoho lidí chválilo a já se za to stydím.

Jaká je podle vás inovativní poezie dnešní mladé generace?

Existují dva problémy: Za prvé, někteří mladí básníci se snaží působit inovativně, ale jejich básně nejsou zapamatovatelné a nedají se číst. Za druhé, někteří našli nový způsob vyjádření a použitá slova jsou také nová. Inovativní poezie však neznamená psát libovolně a nahodile. Podle mého názoru existují jen dobré a špatné básně. Poezie vždy vychází z emocí spíše než z rozumu a není jiná cesta. Mladí básníci se dnes musí vyvarovat „předstírání“ v inovování poezie. Protože poezie sama v sobě nese ducha inovace a to je přirozený zákon, musí se inovovat i sama. (pokračování bude)

Básník Hoang Cam, jehož rodné jméno je Bui Tang Viet, se narodil v roce 1922 v Thuan Thanh v provincii Bac Ninh. Do Viet Minh vstoupil v roce 1944 a v roce 2007 mu byla udělena Státní cena za literaturu a umění. Zemřel v roce 2010 v Hanoji . Vydal téměř 20 děl, včetně povídek, románů, básní, her, přeložených básní a narativních básní. Mezi nimi jsou slavné básnické sbírky: Ben kia song duong, Ve kinh bac, Tieng hat quan ho, la dieu bong, mua Thuan Thanh, Men da vang, 99 tinh khuc...

Zdroj: https://thanhnien.vn/hoang-cam-nha-tho-cua-hon-que-hon-nguoi-viet-185250820201856814.htm