Jaro a řeky se ozývá v písni

Milník č. 18 (2) Ka Lang (okres Muong Te, provincie Lai Chau ).

Řeka se vlévá do písně

Nevím, kolik řek jsem navštívil a každá z nich zanechává nostalgickou vůni v radostných ročních obdobích vítajících slunce. Každá řeka má svou vlastní krásu, svou věčnou vitalitu, která ji vryje do toku času. Umělci, inspirovaní řekou, ji ztvárnili do písní.

V každé z těchto písní rezonuje každá řeka mnoha krásnými obrazy. Rudá řeka, rudá od naplavenin, nesla mnoho tužeb a existuje mnoho písní: „Posílám tě na konec Rudé řeky“ od Duong Soai, hudba Thuan Yen; „Nesmírná 1. část Rudé řeky“ od Pho Duc Phuonga; „Improvizace Rudé řeky“ od Tran Tiena; Do Nhuan psal o řece Thao - části Rudé řeky protékající Phu Tho v písni „Gu Kich Song Thao“…

Pokud jde o řeku Lo, Van Cao má „Epos o řece Lo“, který je považován za nesmrtelné dílo s hrdinským, uhlazeným a romantickým tónem. Nebo píseň „Řeka Lo v poslední odpoledne roku“ od Minh Quanga. Řeka Ma a hrdinská země Thanh Hoa obecně byly vždy předmětem zvláštní pozornosti mnoha slavných hudebníků. Hudebník Xuan Giao složil píseň „Hello Heroic Ma River“.

Píseň je hrdinská, plná hrdosti na řeku s dětmi vlasti, které neochvějně bojovaly proti nepříteli: „Stín mostu Ham Rong stojí vysoko / Odráží nesmírně plynoucí řeku Ma / Ach, má milovaná vlast / Voda řeky se ozývá hrdinskými písněmi“. Hudebník Phan Lac Hoa, inspirovaný také řekou Ma, má „Milostnou píseň o řece Ma“, hudebník Huy Thuc „Vrať se podle lidové písně řeky Ma“ a hudebník Bui Duc Hanh „Milostnou píseň severozápadu“...

Voňavá řeka je jednou z řek s největším množstvím poezie a hudby. Mezi ně patří „Na Voňavé řece“, „Binh - Tri - Thien Khoi Lua“ od Nguyen Van Thuonga; „Tieng Song Huong“ od Pham Dinh Chuonga; „Tieng Song poslaný k Voňavé řece“ od Tran Huu Phapa…

Řeka Vam Co Dong je spojena s mnoha slavnými písněmi, kromě písně „Vam Co Dong“ od Truong Quang Luc, nastavené na báseň Hoai Vu, jsou zde také „Len Ngan“ od Hoang Vieta, „Anh o dau song, em cuoi song“ (hudba od Phan Huynh Dieu, nastavená na Hoai Vung, píseň od Hoai Vung, v. „Anh lai ve ben song Vam Co“ od Luu Cau, „Vam Co thuong nho“ od Duy Ho…

Píseň „Vam Co Dong“ hovoří o srdcích dětí jihovýchodní oblasti, které neochvějně odolávají francouzskému kolonialismu a poté americkému imperialismu: „Zde je Vam Co Dong, zde je Vam Co Dong / Jsme odhodláni udržet si každou loď, každou síť, každý trám / Každý člověk píše historii / A řeka je chladná po celý rok…“.

Básník Do Anh Vu se podělil: „Život se všemi svými problémy prostě plyne dál a řeky stále neúnavně a vytrvale tečou. Poezie a hudba hovoří o řekách, ale ve skutečnosti také o lidském osudu, osudu národa s mnoha historickými vzestupy a pády. Návrat k řekám bude někdy vzácným duchovním lékem, který smyje všechny naše zármutky.“

Řeka nás vrátí k klidné jasnosti s mnoha sny o dětství. Protože „V srdci každého je jeho vlastní řeka / Mé srdce je vždy připoutáno k řece mého dětství / Řeka, ve které jsem se koupal, řeka, o které jsem zpíval / Řeka mi dala hlubokou lásku k mé vlasti / Řeka je jako ten člověk, někdy šťastná, někdy smutná, někdy žárlivá, jen dětská láska ji dokáže vidět / Ach, papírové lodičky, kam se poděly roky dětství a nechaly mě samotného, ​​abych po nich teď chyběl (Návrat k řece mého dětství - hudba a text: Hoang Hiep).

Krása horního toku řeky Ma.

Emoce tam, kde řeky tečou do Vietnamu

Mezi tisíci řekami se do Vietnamu vlévají i řeky ze zahraničí. Řeka Da je divoká řeka, která se již dlouho stala „řekou energie“.

Tam, kde se řeka Da vlévá do Vietnamu u milníku 18 (2), v obci Ka Lang (okres Muong Te, provincie Lai Chau), vytvořila příroda malebnou krajinu. Cesta do Keng Mo, které je vzdálené téměř 300 kilometrů od centra provincie Lai Chau, trvá téměř 2 dny. Abyste se sem dostali, musíte překonat mlhavé hory, projít oblačnými průsmyky, překonat silnice vedoucí přes útesy a silnice vinoucí se pod korunami starých lesů.

Podél trasy z Thu Lum, Ka Lang, Pac Ma a Ta Ba dolů po řece Da v Muong Te se nyní nachází mnoho vesnic lidu La Hu, jedné z mála etnických skupin, které byly oživeny díky společnému úsilí a příspěvkům lidí z celé země. Od roku 2009 zahájila pohraniční stráž práci na oživení lidu La Hu tím, že shromažďuje finanční prostředky na zakládání vesnic, stavbu domů vděčnosti, chodí do lesa, aby přesvědčila lidi La Hu, aby opustili své chatrče a vrátili se do svých vesnic, a učí je pěstovat rýži a chovat zvířata.

Zvláštní je i místo, kde se Rudá řeka vlévá do Vietnamu. Je to vesnice Lung Po v obci A Mu Sung (Bat Xat, Lao Cai). Nejen proto, že je to místo, kde básník Duong Soai napsal pro hudebníka Thuan Yena píseň „Gui em o cuoi song Hong“, která je po mnoho let hluboce zakořeněna v podvědomí milovníků hudby, ale také proto, že je to řeka, která přinesla velké duchovní i materiální hodnoty.

Lung Po v místním jazyce znamená dračí hlava. Odtud se potok Lung Po vlévá do Rudé řeky a tvoří krásné říční soutok. Rudá řeka je také známá jako Matka řeky. Z dračí hlavy Lung Po se zdá, že řeka stříká z dračí tlamy, takže po generace voda vášnivě proudí jako lyrická píseň a ukládá naplaveniny pro voňavou rýži na polích, květiny kvetoucí na kopcích a úrodu v deltě. Před rokem 2008 bylo nutné k cestě do Lung Po projít mnoha náročnými etapami, protože cesta byla obtížná. Nyní je cesta snazší a přitahuje velké množství turistů, zejména batůžkářů.

Pan Ma Seo Pao – který s členy své rodiny tvrdě pracoval na zlepšení půdy, sázení stromů, pěstování plodin a vytváření vitality pro Lung Po. Nyní kukuřice, maniok, rýže, mango, cukrová třtina, banány, skořice, jackfruit... přispěly k větší prosperitě života v pohraniční oblasti.

Pan Pao se svěřil: „My, lidé, spolu s pohraniční stráží chráníme bezpečnost hranic, nepraktikujeme nelegální náboženství a plníme všechny úkoly stanovené stranou a státem. Z pustiny se Lung Po stala první novou venkovskou vesnicí v obci A Mu Sung.“

Řeka Ma se stala legendou v poezii, když si podmanila drsnou povahu obyvatel západního regionu Thanh Hoa. „Baťůžkáři“ stále věří, že řeka Ma je ​​řeka s hravým a romantickým charakterem. Také proto, že řeka pramení v divoké horské oblasti okresu Tuan Giao (Dien Bien) a vine se pod lesními korunami okresu Song Ma (Son La).

Řeka se nestane stálým proudem, ale stáčí se do Laosu, „snoubí se“ s řekami Nam Et a Nam Kan v Laosu a poté se vrací do Vietnamu v obci Ten Tan (okres Muong Lat, Thanh Hoa). Na řece Ma se z generace na generaci předávají nespočetné příběhy, skutečných i nadpřirozených.

Lidé v okrese Muong Lat si stále vyprávějí příběh matky, která pracovala jako vorařka a ztratila své dítě. Hledala ho po mnoho období květu, dokud jí vlasy nezšedivěly, ale stále ho nemohla najít. Jednoho dne, ve stáří, se opřela o skálu u řeky a to místo se proměnilo v peřej. Řeka Ma je ​​divoká, s mnoha peřejemi a vodopády, ale stále přináší vodu, která vyživuje bambusový les a lidi, kudy protéká.

Mnoho řek stále denně teče do vlasti. Na hranicích vlasti, na horním toku řeky, kvete jaro, život je krásný, úroda se zelená. Jsou tam vojáci, kteří považují „stanici za domov, hranici za vlast“ a pevně chrání suverenitu a územní celistvost Vietnamu. Jsou to oni, kdo přispívají k utváření země, takže spolu s proudy řek je život vždy naplněn písněmi.

Zdroj: https://daidoanket.vn/mua-xuan-va-nhung-dong-song-vang-trong-cau-hat-10273219.html