Starověký vietnamský Tet v západních záznamech

Leden je měsícem večírků…

V roce 1886 přijel Camille Paris – objevitel svatyně Můj syn – do Van Hoi (město Dieu Tri, okres Tuy Phuoc, provincie Binh Dinh) ve dnech před Tetem. Ve svém díle Voyage d'exploration de Hue en Cochinchine par la Route mandarine (Cestovní deník středního Vietnamu po mandarínské stezce) uvedl, že při této příležitosti „lidé natírali bílou barvou své domy, přemalovali oltáře svých předků, nahradili všechny amulety, talismany, paralelní věty a alegorie ze zlatého papíru, které visely nebo lepily v jejich domech a před dveřmi z loňského Tetu“. Doktor Baurac, když v roce 1894 v Saigonu slavil Tet, ve svém díle La Cochinchine et ses habitants Provinces de l'Ouest (Jižní Vietnam a jeho obyvatelé: Západní provincie) uvedl, že „v době Nového roku (Tetu) se hroby čistily a lidé tam pálili petardy a papírové amulety“.

Učenec prodávající paralelní věty Tet, kolem let 1920 - 1929

Fotografie: Muzeum Quai Branly

Podle knihy Tour d'Asie: Cochinchine - Annam - Tonkin (Kolem Asie: Kočinčína - Střed - Sever) od cestovatele Marcela Monniera je Tet také příležitostí k návštěvě obchodů v Čo Lonu (Jižní Vietnam), který dosud nebyl westernizován a kde „jsou blízko sebe venkovní restaurace, barevné stánky s hedvábím a bavlnou, nespočet barevných luceren, metrové paralelní věty na červeném pozadí se zlatými slovy znamenajícími Štěstí a Dlouhověkost. A z vesnic se lidé hrnou nakupovat. Jsou tu volské povozy, ruční vozíky, lidé chodící se zády ohnutými pod těžkými koši, jsou tam čtyřmístné malabary [skleněné vozíky] pro celou rodinu, tažené hubeným koněm. Poté, co si nakoupili věci, se lidé rozptýlili po všech silnicích, úzkých cestičkách mezi rýžovými poli, zpívali a povídali si celé odpoledne“.

Podle Camille Parisové je v restauracích u příležitosti Tetu velmi živo: lidé pijí čaj, víno, jedí fazole, rýži, sněhobílá rýžová zrna ozdobená kousky vepřového želé nebo rybí omáčky. „Je to opravdu zábavné a zajímavé, děti nosí krásné oblečení, nosí klobouky se širokou krempou, aby se chránily před sluncem. Od dětí až po starší lidi se všichni oblékají jinak než obvykle.“ Francouzský turista jménem Pierre Barrelon, který přijel do Saigonu na začátku 90. let 19. století, poznamenal: „Dětské oblečení je něco, co je obzvláště zajímavé, protože je vždy jednou z nejhojnějších věcí. Každé dítě je nalíčeno a upraveno tak, aby bylo co nejvtipnější.“

Monnier píše, že „domy jsou vyzdobeny; muži a ženy mění své tmavé oblečení za světlé, třešňově zbarvené opasky nebo zelené šály“, „od západu slunce do úsvitu ohňostroje a petardy připomínají mrtvé a vítají nový rok“.

Během oslav svátku Tet v Hue v roce 1886 napsal Dr. Hocquard v knize Une campagne au Tonkin (Kampaň v Tonkinu) : „Neexistuje žádný obchod, žádná zemědělská práce, žádná nucená práce; dospělí i děti budou nosit krásné oblečení“ a „úřady v královském paláci jsou uzavřeny; od 25. prosince přestává dvůr pracovat a žádné dokumenty se nepodepisují a nerazítkují až do 11. ledna následujícího roku“.

Podle Michela Duc Chaigneaua v jeho díle Souvenirs de Hué (Paměti z Hué), vydaném v Paříži v roce 1867, trvá novoroční festival v Hué asi 10 dní, veškerá práce se zastaví před posledními 6–8 dny lunárního roku, aby si lidé mohli odpočinout a pobavit se, a ceremoniály vztyčování vlajky/ražení pečeti a spouštění vlajky/otevření pečeti jsou nepostradatelnými pravidelnými činnostmi.

Pierre Barrelon měl možnost pozorovat první dny Nového roku domorodců a podle něj se během 3 dnů festivalu „domorodci účastní nejbláznivějších večírků. Obchodní aktivity „stagnují“, není jak vydělat na tubu rýže“.

Během tří dnů Tetu „je veškerá práce a veškeré obchodní aktivity pozastaveny; lidé nekonají trhy,“ řekl Dr. Baurac. „V Saigonu i ve vnitrozemských stanicích se Evropané musí před Tetem připravit a zásobit, protože během těchto tří dnů svátku je všude zavřeno.“

Vydělejte peníze pro Tet

Podle Camille Parisové byly dny před Tetem velmi rušné, „lidé pracovali ve dne v noci, protože neměli čas dělat nic jiného. Chudí lidé chtěli vyměnit svůj nábytek, obchodníci prodávající své zboží, pouliční prodejci prodávající petardy, vonné tyčinky, sochy Buddhy, bambusové figuríny zabalené v barevném papíru... Co dalšího? Lidé poráželi prasata, hromadili arekové ořechy a bohatí lidé kupovali látky na výrobu šál a čepic. Potřebovali peníze a něco nového, jinak by museli prodat všechny své staré věci.“

Broskvové květy na ulici během svátku Tet v Hanoji, 2. února 1929

Fotografie: Muzeum Quai Branly

Podle Monnierova pozorování jsou nákupní potřeby Vietnamců v Saigonu následující: „Tet Nguyen Dan se musí slavit slavnostně, lidé uklízejí své domy, zdobí oltáře svých předků květinami a barevným papírem, kupují spoustu ohňostrojů a petard. A do toho se vkládají všechny rodinné úspory.“ Doktor Hocquard napsal, že „ubohí lidé prodají veškerý svůj majetek a půjčí si dost peněz na oslavu Tetu“.

Pierre Barrelon napsal: „Každý se snaží vydělat velkou sumu peněz prodejem nebo zastavárnou čehokoli, co je těžkopádné, protože za každou cenu musí mít peníze, aby si tyto sváteční dny užil.“ Britská turistka Gabrielle M. Vassalová ve svém díle Mes trois ans d'Annam (Tři roky v Annamu) , vydaném v roce 1912, se podělila o svou zkušenost s Tetem v Nha Trangu: „Někteří lidé jdou vymáhat dluhy, jiní hledají něco, co by mohli prodat za peníze.“

Novoroční rituál

Podle záznamů Dr. Bauraca musela na začátku roku, pokud soubor nebyl pozván nikam hrát, i tak sehrát divadelní hru, která zahájila nový rok. Tehdy „lidé žádali bohy, aby jim přidělili hru, která jim vyhovovala. Dělali to takto: dítě, které nebylo schopno úsudku, náhodně vybralo představení z her souboru; poté se zeptali bohů na názor tak, že hodili dvě mince vysoko do vzduchu (xin keo - NV ). Pokud jedna mince padla pannou a jedna ocasem, výsledek byl příznivý. Pokud obě mince po upuštění padla pannou nebo ocasem, začaly znovu. Tomu se říkalo věštění na začátku roku: zjistit, která hra zahájí nový rok věštěním.“

Podle učence Truong Vinh Kya pořádal velitel Levé armády Le Van Duyet každý rok po svátku Tet v Saigonu vojenskou přehlídku – spíše s politickým a náboženským významem než s pověrčivým. Tento obřad měl ukázat sílu proti všem povstaleckým plánům a zničit všechna zlá semena. Slavnostní vyslání vojáků probíhalo následovně: „Těsně před 16. lednem, po půstu, se generální guvernér v ceremoniálním oděvu vydal do chrámu předků, aby se hlásil, poté po třech výstřelech z děl nasedl na nosítka vedená vojáky a následoval je. Generální guvernér byl vyveden z citadely přes Gia Dinh Mon nebo Phan Yen Mon; směrem k Cho Vai a po ulici Mac-Mahon [nyní Nam Ky Khoi Nghia] k dělostřeleckému stanovišti. Tam lidé stříleli z děl, vojáci absolvovali cvičení a testovali slony. Generální guvernér obešel citadelu za ní a do loděnice, zúčastnil se námořního cvičení a poté se vrátil do citadely. Během přehlídky lidé zapalovali děla, aby zahnali zlé duchy žijící v jejich domovech.“

HRANÍ PRO ŠTĚSTÍ

Jedním ze zvyků, kterému cizinci věnují zvláštní pozornost, je hazardní hraní během svátku Tet. Hazardní hry jsou mezi Vietnamci oblíbenou aktivitou, a to nejen pro zábavu, ale také pro modlitbu za štěstí v novém roce. Dr. Baurac píše, že Vietnamci „mladí i staří, bohatí i chudí, se her účastní hlavně v tento poslední den [3.]“.

Michel Duc Chaigneau poznamenal: „Obyvatelé Dang Trongu velmi rádi hrají o peníze, během svátků se do hazardních her oddávají.“ Monnier ve svém cestopise poznamenal, že „oni [Vietnamci] hazardní hry milují; ale jen občas při zvláštních příležitostech – například na Nový rok – svobodně vsadí svůj majetek na hru tří quan [tj. hru třesení kostkami nebo otevírání mísy]. Pokud nemají štěstí, odcházejí s úlevou.“

Kasina vznikala všude, lidé se shromažďovali ve skupinách „v domech, v uličkách, dokonce i na ulicích...“, aby hráli hazardní hry, které mohly trvat celou noc. Kdokoli měl tu smůlu a prohrál všechny peníze, pobíhal a půjčoval si peníze, aby se mohl dál modlit za štěstí, jak uvádí Michel Duc Chaigneau.

Paní Vassalová také vyprávěla o tehdejší populární hazardní hře v Nha Trangu, kterou si rád zahrál každý: „tříkartový poker“. „Lidé dokonce prodávali nové oblečení, aby mohli pokračovat v hazardních hrách“, „takže chudí, zruční a inteligentní řemeslníci zůstali chudí“.

Monnier pozitivně píše, že „jejich krajané jsou vždy plní soucitu a mohou snadno půjčit. Těmto lidem vesnice vezme peníze z vlastních kapes nebo dary, aby pomohla hazardnímu hráči a poskytla mu jídlo a oblečení, za předpokladu, že jim to stejným způsobem vrátí.“

Podle starodávných zvyků praktikují Vietnamci hned od Silvestra (půlnoci prvního dne nového roku) rituály uctívání předků. Ráno prvního dne se koná obětní obřad, kdy se obětují dvě jídla denně až do rána čtvrtého dne, kdy se loučí s Bohem látek, některé rodiny obětují až do sedmého dne.

Kromě bohoslužebného obřadu se koná i silvestrovský obřad, při kterém se mladí lidé dvakrát ukloní starším a na oplátku dostanou peníze pro štěstí. Zvyk vstupovat do domu s představou těžkých a lehkých duchů existuje dodnes, což vede mnoho lidí k tomu, že se první den Nového roku nehrnou do domů jiných lidí ze strachu, že budou obviněni. Na Nový rok se také často staví kůly a sype vápenný prášek, v každém domě se koná banh chung k uctívání Nového roku, zmeškat banh chung je jako zmeškat Nový rok...

V roce 1944 učenec Nguyen Van Vinh jednou vášnivě napsal v indočínském týdeníku, že „nebojkotujte Tet“, ale i starověcí říkali, že „obřad musí být v souladu s dobou“, což znamená, že obřad musí být v souladu s dobou, což je nejdůležitější. Respektování obřadu je správná věc, ale reforma rituálů a zvyků je také otázkou, která se neustále objevuje, zejména v moderním kontextu, co si ponechat, co opustit, co zjednodušit, abychom inovovali a pokročili.

Lunární Nový rok neboli tradiční Tet vietnamského lidu je skvělou událostí, „ukončuje dlouhý nepřetržitý řetězec času a způsobuje, že život lidí a všech věcí se stává rytmičtějším“ (Jean Przyluski), je to příležitost pro lidi, aby odložili stranou své starosti a každodenní starosti, posílali lásku a přání všeho dobrého, sdíleli společně radost, vzpomínali na své předky, odpočívali, bavili se a setkávali se s rodinou a přáteli, odhodili starosti a těžkosti starého roku a společně přivítali dobré věci, které přijdou...

Dá se říci, že západní záznamy o tradičním vietnamském Novém roce nejen přinášejí nové a bohaté perspektivy na tento svátek, ale také ukazují, že pod vlivem francouzské kultury si tradiční Nový rok stále zachovává své základní hodnoty, které odrážejí trvalou vitalitu a odolnost jedinečné národní kultury.

Zdroj: https://thanhnien.vn/tet-viet-xua-qua-ghi-chep-cua-nguoi-phuong-tay-185250106165404594.htm