Tři zahraniční spisovatelé šíří vietnamštinu

Joe Ruelle, Marko Nikolic a Jesse Peterson pocházejí z dalekých zemí, ale rozhodli se zůstat blízko Vietnamu a píší ve vietnamštině. Vietnamština pro ně není jen komunikačním nástrojem, ale také kreativním způsobem, jak vyprávět, pochopit a žít s vietnamskou kulturou. Nejenže vyprávějí životní příběhy, ale také proměňují jazyk v rytmus, který doprovází jejich kulturu, lidi a srdce.

Koncem první dekády 21. století se blogování stalo vietnamským online životem šílenstvím, kde lidé sdíleli, pozorovali a vyprávěli příběhy z každodenního života. Během té doby se kanadský chlapec, narozený v roce 1978 ve Vancouveru, stal vzácným fenoménem: Joe Ruelle - Vietnamci ho často žertem nazývají „Dau Tay“. Vietnamsky mluví a píše plynně, s humorem, někdy i „podivněji“ než rodilí mluvčí.

Poté, co absolvoval studium divadelního umění na Acadia University, přišel Joe v roce 2004 do Vietnamu, kde dělal výzkum pro UNICEF a absolvoval kurz vietnamštiny na Fakultě jazyků Univerzity sociálních a humanitních věd (Vietnamská národní univerzita v Hanoji). Díky svému přirozenému talentu pro jazyky začal blogovat ve vietnamštině – z osobních textů, a rychle upoutal pozornost online komunity a tisku.

Dvě knihy „Jsem Dau“ a „Proti proudu“ od Joea Ruelleho.

V roce 2007 Joe vydal sbírku svých nejlepších blogových příspěvků „I am Dau“, která se okamžitě dostala na seznam bestsellerů. V roce 2012 vydal sbírku „Ngược tương vún t“, sbírku téměř 70 článků psaných a publikovaných po mnoho let, z nichž mnohé Joe upravoval a zdokonaloval z hlediska gramatiky, což odráží jeho stále sofistikovanější vietnamštinu. Na rozdíl od obvyklých sbírek nejsou články uspořádány podle času nebo tématu, ale podle pocitu: „Trochu naštvaný, trochu šťastný, trochu lítostivý, velmi zvědavý, chci se vyjádřit…“, čímž vytváří velmi „jahodový“ styl.

Joeovy články jsou humorné i sofistikované a vyjadřují hluboký vhled do lidí, krajiny, společenských vztahů a rodin Vietnamu, zejména do života v Hanoji . Vysvětluje název „Nguoc chiu vuon vut“: „Tento název jsem si vybral ze dvou důvodů. Druhotným důvodem je, že když se někteří obyvatelé Západu loučí se svou vlastí a přijíždějí do Vietnamu, je to nečekaný směr, takže musíme reagovat rychle a snažit se udržet tempo, aniž bychom způsobili kulturní nehodu. Hlavním důvodem je, že slovo ‚vung vut‘ zní hezky.“

Během svých nejlepších let se Joe objevoval také v televizi, moderoval pořady, účastnil se zábavních show a hrál ve filmech, čímž se stal stejně slavným jako kterýkoli jiný zpěvák nebo herec ve Vietnamu. Nejenže je známý svým psaním, ale je také skutečným technologickým expertem. Začátkem roku 2020 si vietnamská technologická komunita uvědomila, že bývalý „Strawberry“ se nyní objevuje jako expert Googlu v Asii se sídlem v Singapuru. Vysvětlil:

„V oblasti technologií pracuji už dlouho. Například značku Coc Coc jsem vymyslel v roce 2007, když jsem byl konzultantem pro ten tým. Do Googlu jsem nastoupil v roce 2015, pracovní prostředí bylo skvělé a později se vrátím do Vietnamu, abych tam založil startup. Zkušenosti z Googlu budou velmi užitečné pro ty, kteří chtějí podnikat v oblasti technologií.“

Joe Ruelle (uprostřed) v současné době pracuje v technologickém průmyslu.

Po Joe Ruelleovi se dalším fenoménem stal Jesse Peterson - kanadský spisovatel, který žije ve Vietnamu již více než deset let. V listopadu 2023 na knižní ulici v Ho Či Minově městě uvedl na trh svou třetí knihu napsanou výhradně ve vietnamštině: „Tragikomedie - Barvy, které tvoří život“, satirickou sbírku příběhů, která vznikala v letech 2019 až 2022 a navazuje na dvě předchozí díla.

Jesse je známý svými satirickými společenskými komentáři a skeči v pořadech Tuoi Tre Cuoi a VnExpress, stejně jako svou rolí moderátora pouličních food show. Narodil se v Kanadě a za svůj trvalý domov si vybral Vietnam kvůli lásce k lidem, kultuře a vášni pro zážitky. „Dnes se Vietnam stal jednou z nejteplejších destinací na světě,“ řekl.

Jesse má humorný přístup k životu, ale za smíchem se skrývají hluboké postřehy. Pozoruje a zaznamenává každý malý detail v každodenním životě, od kaváren na chodníku, hanojských ulic až po aktivity mladých lidí a pracujících, aby zprostředkoval realistický pohled. Jesse zdůrazňuje: „Dokud se dokážeme smát vlastní absurditě a pak i nepříjemným věcem ve společnosti, stále máme sílu překonat těžké časy.“

Pan Jesse Peterson, autor sbírky satirických povídek „Tragikomedie – Barvy, které tvoří život“.

Na více než 500 stranách knihy „Tragikomedie – Barvy, které tvoří život“ Jesse kombinuje své vlastní zkušenosti, od výuky, psaní, překládání, stand-up komedie, moderování, natáčení dokumentárních filmů až po reklamy, aby vytvořil příběhy, které jsou satirické i hluboké zároveň. Věří: „V životě nebude chybět tragédie. Pak se zrodila komedie, která tragédii ulevila, aby se každý mohl uvolnit. Tragédie není nic jiného než neocenitelné lekce, když z ní vystoupíme. Pokud je komedie založená na tragédii dovedně zahraná a napsaná, může se stát „hitem“, žít věčně a přinášet dlouhotrvající a nekonečný smích.“

Jesse se také zajímá o závažná společenská témata. V rozhovoru ze září 2025 se podělil o to, že překládá knihu Cesta do budoucnosti, která se zabývá současným bojem proti korupci, což je téma, kterého se dříve dotýkal jen zřídka.

Jesse v současné době žije v Ho Či Minově Městě a nadále píše knihy a články výhradně ve vietnamštině. Je jedním z mála zahraničních autorů, kteří skutečně „žijí s vietnamštinou“ a proměňují jazyk v jemný nástroj vyjádření rozmanitých zkušeností, od vtipných a humorných až po životní lekce a dovednosti. Podle Jesseho jsou pozitivní a optimistický přístup, schopnost integrace a duch učení důležitými faktory pro to, aby se mladí lidé, zejména zahraniční autori, mohli rozvíjet v novém prostředí.

Více než 300 stran knihy „Katedrální ulice“ není jen příběhem o Hanoji, ale také literární cestou a životní zkušeností Marka Nikoliće – prvního Srba, který napsal román ve vietnamštině. Mnoho kritiků vysoce oceňuje Markovo porozumění a bohatou slovní zásobu, protože zahrnuje mnoho idiomů a přísloví a zároveň živě odráží místní život a kulturu. Známé památky, jako je Katedrální ulice, kavárny a uličky, se jeví realisticky, což pomáhá hanojským čtenářům cítit se blízké a zároveň pochopit shon a rozmanitou psychologii zde žijící zahraniční komunity.

Román „Katedrální ulice“ od srbského spisovatele Marka Nikolića.

Marko uvedl, že navštívil více než 70 zemí a naučil se 10 jazyků, ale teprve když přišel do Vietnamu, našel mnoho důvodů, proč v této zemi zůstat a žít. Vysvětlil: „Všude je mnoho problémů, Vietnam je stejný, ale já jsem se rozhodl zůstat kvůli naší kompatibilitě. Země ve tvaru písmene S je dostatečně vhodná z hlediska jazyka, kultury a života, abych chtěl zůstat. Kdybych se přestěhoval do jiné země, musel bych začít znovu, což je velmi únavné.“

Marko dříve ve své práci učil francouzštinu v Evropě, ale nyní učí angličtinu v centrech ve Vietnamu, zejména pro děti a mládež. Poznamenal: výuka cizích jazyků se ve Vietnamu silně rozvíjí, studenti hodně investují a otevírá se mnoho center, na rozdíl od Evropy, kde je angličtina populární a jen málo lidí se ji potřebuje učit.

Podle Marka je učení se vietnamštiny náročné i zajímavé: „Vietnamská gramatika je docela jednoduchá, ale slovní zásoba je velmi rozsáhlá a rozmanitá a musíte vědět, jak ji správně používat a vyslovovat. Povaha vietnamštiny se velmi liší od angličtiny, ale rád se učím a zkoumám, takže s tím nemám žádné potíže.“ Adaptace na kulturu je také snadná díky mým předchozím zkušenostem s cestováním po mnoha zemích. Sdílí: „Jízda na motorce uprostřed přeplněných ulic, hluk... Cítím se normálně. Nejtěžší je drsné klima, ale docela dobře se adaptuji na kulturu a společnost.“

Marko také vyjádřil překvapení nad některými vietnamskými zvyky: Zápaďané neuctívají své předky, takže nechápal, proč je na oltáři tolik jídla a ovoce, ale přesto je přijímal a respektoval. Kolektivní a komunitní duch ve Vietnamu shledal velmi silným, odlišným od individualistické kultury Evropy.

Spisovatel Marko Nikolic (uprostřed) za román „Katedrální ulice“ byl na slavnostním předávání cen Bui Xuan Phai oceněn cenou „Dílo“ – Z lásky k Hanoji.

Pokud jde o román „Cathedral Street“, Marko zdůraznil, že sláva není cílem: „Vím, že jsem prvním cizincem, který napsal vietnamský román, ale být jen prvním nestačí. Pokud je kniha jen ‚odpad‘, čtenáři budou zklamáni. Naštěstí mnoho lidí knihu hodnotilo velmi dobře a kvůli jejímu atraktivnímu obsahu ji přečetli naplno.“

Po více než 10 letech života ve Vietnamu má Marko pocit, že dospěl. „Když jsem přišel do Vietnamu, byl jsem naivní a nezralý, ale teď jsem nashromáždil zkušenosti, nebojím se médií, rozhovorů a spousty nových věcí.“

Spisovatel Marko Nikolic na cestě za dobytím vrcholu Fansipan

Ačkoli každý z nich má svou vlastní cestu, společným bodem Joea Ruelleho, Marka Nikolice a Jesseho Petersona je, že nejen píší ve vietnamštině, ale také přispívají k šíření vietnamštiny za její hranice. Z jejich osobních stránek do mezinárodních čtenářských komunit se jejich příběhy a střípky vietnamské kultury prostřednictvím jejich „velmi západních“ perspektiv přirozeně šíří a přitahují pozornost a sdílejí mnoho Vietnamců. Ukazují, že vietnamština je dostatečně atraktivní na to, aby se stala kreativním jazykem pro lidi z jiných zemí – a prostřednictvím svých vlastních stylů každý z nich tiše působí jako ambasador krásy dnešní Vietnamštiny.

Článek: Phan Anh

Design: Mai Anh

Phan Anh

Zdroj: https://thoidai.com.vn/ba-cay-but-nuoc-ngoai-lan-toa-tieng-viet-218262.html