Záhada muže, kterého poslal Čchin Š'-chuang, aby našel bylinu nesmrtelnosti

Po nástupu na trůn se Čchin Š'-chuang (259 - 210 př. n. l.) od vlády dozvěděl, že v západních oblastech (dnešní Střední Asie) dochází k podivnému jevu - lidé, kteří náhle zemřeli v zemi Dai Uyen, ožívali poté, co jim ptáci shodili na obličej jakýsi druh trávy.

Čchin Šou-chuang okamžitě poslal někoho, aby přinesl trávu, a zeptal se pana Kuej-kua, mudrce, který žil mnoho let v ústraní. Řekl, že je to Nesmrtelná tráva pocházející z Ču-čou ve Východním moři – Ču-čou byla země, kde podle starověké čínské mytologie žily víly.

Tráva, která roste na polích v Quynhu, se také nazývá Duong Than Chi, její listy připomínají listy lotosového kořene a jediný stonek může zachránit tisíce životů. Když to Qin Shi Huang uslyšel, okamžitě poslal Xu Fua s 3 000 chlapci a dívkami, aby se vydali na loď a hledali ji.

V Záznamech velkého historika, první knize zaznamenávající cestu Xu Fua na Východ, Sima Qian shrnul Xu Fuův život několika krátkými slovy, ale zanechal po sobě záhadu, kterou pozdější generace nikdy nedokázaly vyřešit.

Podle historických záznamů se v 28. roce vlády Čchin Š'-chuanga (219 př. n. l.) „na moři nacházely tři magické hory, a to Penglai, Fangzhang a Yingzhou. Na králův rozkaz Xu Fu vzal tisíce chlapců a dívek na lodích k moři, aby hledali nesmrtelné.“ Kvůli nepřízni osudu se Xu Fu tehdy nesmrtelné nenašel.

Tu Phuc pocházel z Lang Giangu (země v provincii Shanxi v severní Číně). Byl slavným alchymistou dynastie Čchin, znalcem medicíny, astronomie, navigace a mnoha dalších znalostí.

Xu Fu byl muž respektovaný mořem. Vždy byl ochotný pomáhat druhým. Legenda praví, že Xu Fu byl žákem mistra Guigua. Znal umění půstu, čchi-kungu, kultivace nesmrtelnosti a byl zběhlý v bojových uměních.

V 37. roce vlády Čchin Š'-chuanga (210 př. n. l.) dorazil král do Lang Giangu. Xu Fu hlásil, že se tam nachází tráva Penglai, ale v moři se objevili žraloci, takže ji nebylo možné získat. Xu Fu požádal, aby byli vysláni lučištníci, aby žraloky zabili. Čchin Š'-chuang souhlasil. Xu Fu tedy znovu vedl k moři 3 000 chlapců a dívek, stovky lučištníků a obilí. Čchin Š'-chuang zemřel dříve, než se Xu Fu mohl vrátit.

Sima Qian ve svých „Historických záznamech“ nezmiňuje cestu Xu Fua na východ do Japonska ani místo jeho pobytu. Sima Qian se však v „Příběhu Hengshan Huainan“ zmiňuje, že „Xu Fu dosáhl rozlehlých plání Guangze (rozlehlé země), ale král se tam nedostal“. Až v pozdní dynastii Zhou (951–960) mnich Yi Chu z chrámu Kaiyuan (dnešní Che-c'-ťiang, provincie Šan-tung) poprvé odhalil Xu Fuovo místo pobytu v básni.

„Japonsko, známé také jako země Wa, se nachází ve Východním moři. Během dynastie Čchin vstoupil na tuto zemi Xu Fu a 500 chlapců a 500 dívek. Lidé tam jsou stále stejní jako ti v Čchang-anu (hlavním městě dynastie Čchin). Více než 1 600 kilometrů severovýchodně odtud se nachází hora Fudži, přezdívaná Penglaj. Xu Fu zde pobýval a dodnes mají jeho potomci všichni příjmení Čchin.“ Toto je první záznam ve starověké čínské literatuře o Xu Fu a jeho cestě na Východ.

Někteří lidé se domnívají, že báseň vznikla z příběhu, který vyprávěl mistr Hengshun, významný japonský mnich, jenž přišel do Číny. Hengshun byl dobrým přítelem Nghia Soa. Byl mnichem za vlády japonského císaře Daiga a do Číny přišel v roce 927.

Prvním japonským záznamem o cestě Xu Fu na Východ při hledání elixíru nesmrtelnosti jsou „Příběhy minulosti“, které v 11. století editoval Gen Takakuni, japonský královský úředník, ale konkrétně se v nich „Xu Fu odjel do Japonska“ nezmiňuje.

Až v knize „Ortodoxní historie císaře“, kterou sestavil velký ministr Kitahata Oyabo z Jižní dynastie Japonska a která byla vydána v roce 1339, bylo konkrétně zaznamenáno, že „Tu Phuc šel na východ“, jehož cílem byl „most nesmrtelnosti“ v Japonsku.

V knize se píše: „Když Čchin Š'-chuang nastoupil na trůn a chtěl se stát nesmrtelným, požádal Japonsko, aby mu poskytlo elixír nesmrtelnosti. Japonsko toužilo mít starobylou knihu Tří panovníků a pěti císařů a Š'-chuang poslal někoho, aby ji přinesl.“ Toto je poprvé, co Japonsko veřejně uznává legendu o Sü-fu.

Scéna, jak Tu Phuc bere lidi na cestu, aby našli bylinu nesmrtelnosti. (Foto: Sohu) — Scéna, jak Tu Phuc bere lidi na cestu, aby našli bylinu nesmrtelnosti. ( *Foto: Sohu)*

Ve svatyni Jinli v prefektuře Saga v Japonsku jsou uctíváni tři bohové: bůh obilí, bůh vody a Xu Fu. Xu Fu je největší socha. Ve svatyni se také nachází hedvábný obraz „Xu Fuův původ překročení moře“, který je důležitou kulturní památkou města Saga. Obraz je rozdělen do tří částí, z nichž jedna zobrazuje Xu Fuovo vylodění na pevnině. Lidé proto věří, že Saga je místem, kde Xu Fuova skupina lidí vstoupila do Japonska.

V pozdějších letech žil Tu Phuc v ústraní na hoře Kim Lap a říkal si „Starec z hory Bac Son“. Jednoho dne se mu zdálo o prameni čisté, tekoucí vody, který byl vidět až na dno. Následujícího dne nechal lidi kopat. Objevil se horký minerální pramen, který měl léčebné účinky na kožní choroby a popáleniny, a proto se mu od té doby říkalo „Hac linh chi tuyen“ (vílí voda).

Dnes jsou horké prameny v Japonsku oblíbenou turistickou atrakcí. Ve městě Morodomi, které leží mezi prefekturami Saga a Fukuoka, se nachází kamenná deska s vyrytým nápisem „Zde Xu Fu vystoupil z lodi“ a poblíž se nachází „Xu Fuova studna, kde si myl ruce“. V Japonsku existuje mnoho míst, kde je Xu Fu uctíván.

Hong Phuc (podle tajné Číny)

Zdroj