Příjezd do Nguyen Du je velká radost a štěstí.

Po spisovateli Nam Caovi a prezidentu Ho Či Minovi se mi objevilo nové jméno - velký básník Nguyen Du, jako cíl a největší štěstí na konci mé profesní cesty, v průběhu druhého desetiletí 21. století...

Profesor Phong Le. (Foto: Minh Thanh)

Koncem roku 1959, po absolvování Fakulty literatury Hanojské univerzity, ročník 1 (1956-1959), jsem byl přidělen do Ústavu literatury Státního výboru pro vědu . Začátkem roku 1960 mě kritik Hoai Thanh - zástupce ředitele a redakční tajemník Časopisu pro literární studia - pověřil výzkumnou stáží ve Skupině pro moderní vietnamskou literaturu.

Prvním autorem, který mě naprosto uchvátil a inspiroval, byl v roce 1941 Nam Cao, tvůrce románu Chí Phèo. Zanechal po sobě rukopis románu *Sống mòn* (Promarněný život), dokončený v roce 1944, než se vydal do válečné zóny Việt Bắc – „V lese“ – a zemřel během mise v nepřátelskou okupovanou oblast Vojenského regionu 3 v roce 1951 ve věku 35 let.

Od mých prvních dvou článků až po mou první knihu: Nam Cao - Náčrt jeho kariéry a portrétu (Nakladatelství sociálních věd, 1997) a nakonec: Nam Cao - Jeho kariéra a portrét (Nakladatelství informací a komunikace, 2014) uplynulo téměř 55 let od doby, kdy jsem začal sledovat jméno Nam Caa – muže, jehož posláním bylo „slavně završit realistické literární hnutí“. Tedy toho, kdo byl prvním, nebo v popředí, skupiny spisovatelů, kteří vytvořili velkolepou úrodu let 1930-1945. Skupiny zahrnující všechny tři žánry: romantismus, realismus a revoluci, která optimálně naplnila modernizační požadavky kladené na moderní vietnamskou literaturu, s cestou trvající více než 100 let, přes historické milníky let 1930, 1945, 1975... až po roky 1995 a 2000...

Ale pro vietnamskou literaturu, pro vietnamskou literární a akademickou krajinu, vedle požadavku na modernizaci, dosažení vysoké civilizační úrovně a dohonění Západu, existoval další, stejně naléhavý požadavek: požadavek na revoluci, která by osvobodila národ od ztráty jeho země po 80 letech otroctví a tisíci letech stagnace. Tento požadavek byl také velmi brzy zodpovězen jménem průkopníka, tehdejšího vůdce – jehož křestní jméno bylo Nguyen Ai Quoc a později Ho Chi Minh, prostřednictvím cesty přesně 30 let v exilu (1911-1941) a 50 let psaní ve třech jazycích: francouzštině, čínštině a vietnamštině, počínaje „Požadavky annamského lidu“ (1919) přes „Revoluční cestu“ (1927), „Vězeňský deník“ (1943), „Deklaraci nezávislosti“ (1945) až po „Závěť“ (1969). Padesátiletá cesta s literární kariérou, která optimálně uspokojovala požadavky modernizace i revoluce, přičemž Nguyen Ai Quoc a Ho Či Min byli téměř jedinými vůdčími osobnostmi v popředí.

Takže po Nam Caovi, spolu s desítkami dalších významných autorů před rokem 1945, kteří tvořili zlatou generaci od Ngo Tat Toa, Nguyen Cong Hoana, Nguyen Tuana, Vu Trong Phunga... až po Xuan Dieua, To Huua, Che Lan Viena, To Hoaie..., jsem měl až v 70. letech 20. století to štěstí ponořit se do uměleckého světa Nguyen Ai Quoc - Ho Či Minovy poezie a literatury, a to prostřednictvím svého prvního článku: „Ho Či Minova poezie a literatura: Základ a podstata vietnamské socialistické realistické literatury“ v časopise Literature Magazine, číslo 2 - 1977; a poté, o devět let později, své první knihy: „Prezident Ho Či Min a moderní vietnamská literatura“ (Nakladatelství Social Sciences, 1986).

V roce 1990, u příležitosti 100. výročí Ho Či Minova narození, což byl zároveň rok, kdy UNESCO uctilo Ho Či Mina jako světovou kulturní osobnost, jsem byl jako ředitel Ústavu literatury poctěn pozváním k účasti v organizačním výboru pro vzpomínkovou slavnost a vědeckou konferenci o Ho Či Minovi Vietnamského výboru pro společenské vědy; poté jsem byl pověřen úkolem editovat sekci o kulturních osobnostech ve společné práci výboru s názvem: Ho Či Min: Národní hrdina - světová kulturní osobnost (Social Science Publishing House, 1990).

V roce 2000 jsem na základě syntézy výsledků výzkumu více než 20leté literární kariéry Ho Či Minova města vydal knihu s názvem: Nguyen Ai Quoc - Ho Či Min: Cesta poezie a literatury - Cesta národa (nakladatelství Labor, 2000 - nakladatelství People's Police - dotisk, 2006). Cílem této práce bylo představit portrét Ho Či Mina ve dvou rolích: národní hrdina a světová kulturní osobnost; a optimálně splnit dva požadavky modernizace a revolucionizace, které jsou kladeny na moderní vietnamskou literaturu. O dvanáct let později jsem napsal knihu Ho Či Minova poezie a literatura: Věčné hodnoty (nakladatelství Ho Či Minovo město Kultura a umění, 2012); a o sedm let později knihu Půl století Ho Či Minovy poezie a literatury (nakladatelství Information and Communication, 2019). Obě tyto knihy získaly cenu A v kampani za studium a následování ideologie, morálky a stylu Ho Či Mina, kterou v letech 2014 a 2020 pořádalo Ústřední propagandistické oddělení.

Příjezd do Nguyen Du je velká radost a štěstí.

Kniha „Nguyen Du – Ho Či Min a obyvatelé Nghe An“ (Foto: Internet ).

Po Nam Caovi a Ho Či Minově městě se mi vybavilo nové jméno – Nguyen Du, jako cíl a velké štěstí na konci mé profesní cesty v průběhu druhého desetiletí 21. století.

Byla to velmi zvláštní, či spíše vzácná, doba, která se shodovala se dvěma významnými momenty v dějinách národní kultury obecně a pro Nguyen Dua zejména. Jednalo se o 250. výročí Nguyen Duova narození v roce 2015 a 200. výročí jeho úmrtí v roce 2020. Toto období si vyžádalo nebo vytvořilo příležitost k založení profesní asociace s názvem Vietnamská asociace pro studium Nguyen Dua, jejímž cílem bylo zpřístupnit, popularizovat, propagovat a ctít nadčasové humanistické hodnoty Nguyen Dua.

Deset let – od roku 2011 do roku 2020 – jsem se účastnil výkonného výboru Asociace vietnamských studií v zahraničí a byl jsem pověřen pozici stálého viceprezidenta, kde jsem v letech 2011 až 2015 pomáhal prezidentovi Nguyen Van Hoanovi. Poté jsem od roku 2015 – roku, kdy docent Nguyen Van Hoan náhle zemřel – až do roku 2020 převzal odpovědnost prezidenta Asociace. Těchto 10 let bylo pro mě obdobím štěstí, spojeného s kulturním a duchovním dědictvím na vrcholu národních a lidských hodnot jménem Nguyen Du – mužem, kterého lidstvo dvakrát poctilo, v roce 1965 u příležitosti 200. výročí jeho narození a v roce 2015 u příležitosti 250. výročí jeho narození. Kromě této velké cti mám také vřelé štěstí, že jsem skromným potomkem, který sdílí stejnou vlast jako Nguyen Du – zemi Nghe An obecně a Ha Tinh zvláště.

Během 10 let – ve funkci stálého viceprezidenta a prezidenta Asociace pro studium Nguyen Du – jsem spolu s kolegy ve asociaci uskutečnil řadu smysluplných úkolů, které přispěly k objevování, propagaci a uctívání nesmrtelných duchovních hodnot Nguyen Du.

To zahrnuje více než 8 národních konferencí, kde jsem působil jako předseda nebo spolupředseda, a pronesl úvodní a závěrečné poznámky spolu s názvy knih nebo sborníků vydaných bezprostředně po konferencích. Zahrnuje to také dvě soutěže: soutěž „Chvalořeč pro velkého básníka Nguyen Dua“ a „Znalost Příběhu z Kieua čtenáři“ a „Výběr vynikajících knih o Nguyen Duovi a Příběhu z Kieua“ (2011–2022) – to vše s širokým dosahem a nadšenou účastí čtenářů z celé země...

Spolu s organizací a řízením obecných aktivit sdružení, v úzké koordinaci s Lidovým výborem provincie Ha Tinh, rozhlasem Hlas Vietnamu a Vietnamskou asociací spisovatelů, sdružení publikovalo články o Nguyen Duovi, aby rozšířilo a prohloubilo nekonečné hodnoty Nguyen Dua pro jeho vlast, národ a lidstvo, například: „Kdyby existovala Asociace pro studium Kieu...“, „Čtení Nguyen Dua a Nguyen Dua pro život“, „Velký básník Nguyen Du a jeho mistrovské dílo 'Příběh o Kieuovi'“, „Postavení Nguyen Dua pro dnešek i navždy“, „Vzpomínka na Nguyen Dua za tisíc let...“

Vedle článků je uveden název knihy s názvem „Nguyen Du - Ho Či Min a obyvatelé Nghe An“ (vydavatelství Vinh University, 2008), která v roce 2020 získala cenu Nguyen Du za literaturu a umění od Lidového výboru provincie Ha Tinh.

Nejsem, nebo ještě nejsem, odborníkem na Nguyen Dua a středověkou vietnamskou literaturu, ale prostě oddaným Nguyen Dua jako každý jiný vietnamský občan, a proto mohu sledovat jen malé cíle v rámci velkého štěstí, že jsem součástí sboru, orchestru, který ctí Nguyen Dua již více než 10 let, a to během dvou období činnosti Vietnamské asociace pro studium Nguyen Dua. Díky tomu jsem, jakoby náhodou, prošel rušnou, ale zároveň živou a vřelou profesní cestou jako badatel moderní literatury zejména a národní literatury obecně; a také jako syn provincie Nghe An, strávil jsem 18 let v jeho rodišti Ha Tinh a více než 65 let v Thang Long - Hanoji, obojí propojené a dále posílené v závěrečných fázích mého života a profesní cesty.

Tímto článkem bych rád u příležitosti Nového roku 2024 vyjádřil svou vděčnost všem svým mentorům a kolegům za uplynulých 60 let; spolu s mými rodiči, jejichž kořeny sahají do obce Son Tra (dříve Don My), okresu Huong Son, provincie Ha Tinh. A také bych rád vyjádřil svou vděčnost své vlasti, Ha Tinh - jménu, které se mi náhle stalo velmi drahým a vzácným, protože má posvátné místo uctívané celou zemí i světem. To je Tien Dien - Nghi Xuan, rodový domov Nguyen Du - velkého národního básníka, světové kulturní osobnosti.

Profesor Phong Le

Zdroj