POZNÁMKA REDAKTORA

Tajfun Yagi zanechal v severních provinciích těžké škody. V této souvislosti se rekonstrukce po povodních stala naléhavým a nezbytným úkolem pro obnovení života a rozvoj místní ekonomiky .

VietNamNet představuje sérii článků s názvem Rekonstrukce po bouřích a povodních , které se zabývají úsilím o překonání následků, pomáhají lidem vrátit se k normálu a zároveň budují pevnější základy pro čelí výzvám spojeným s přírodními katastrofami.

Při pohledu na skupinky studentů, jak si po škole štěbetají a spěchají na hřiště, když v pozdním zářijovém odpoledni vykukovalo podzimní slunce, by jen málokdo čekal, že před více než dvěma týdny byli učitelé a studenti internátní školy Trung Leng Ho (okres Bat Xat, Lao Cai ) svědky děsivé scény, kdy se horské svahy před nimi s ohlušujícím zvukem zřítily.

Dopovědi bouře a povodně stále zůstávají, a to nejen ve vzpomínkách učitelů a studentů, ale i v bílých „škrábanech“ v zeleni hor a lesů nebo v rohu školního stadionu pokrytém kameny, hlínou a kořeny stromů po bleskové povodni.

V neděli odpoledne před povodní přivedl Ly Thi Dua (7. třída) a Ly Thanh Chieu (5. třída) zpět do třídy jejich otec po více než dni stráveném doma se svými rodinami. Ani jeden z nich netušil, že to bude naposledy, co svého otce uvidí. Duin a Chieuův otec, Ly A Giay, starosta vesnice Trung Ho v obci Trung Leng Ho, byl ráno 9. září smeten kameny a hlínou, když pomáhal lidem evakuovat jejich věci ze sesuvu půdy. Až následující den se Dua dozvěděla o svém otci.

„Povodeň smetla tátu a byl pryč,“ Dua se zarazila, když řekla Chieuovi. Chlapec se po slyšení jejích slov rozplakal. Následující den učitelé a rodina našli způsob, jak oba sourozence přivést domů. Cesta ze školy domů byla také erodovaná a pokrytá blátem.

Dua a Chieu jsou dva ze studentů základní a střední školy Trung Leng Ho, jejichž rodiny utrpěly po bouři a povodni těžké ztráty. Ředitel školy pan Tran Xuan Thu uvedl, že kromě studentů, kteří přišli o rodiče, bylo osm studentů, jejichž domy byly zcela zasypány.

Vesničané a učitelé nikdy předtím nebyli svědky tak hrozné přírodní katastrofy. Zem se propadala a ze školy slyšeli hlasitý výbuch jako bomba. Domy byly poškozeny, stromy padaly, nefungoval elektřina a byly ztraceny komunikační linky. Více než 30 učitelů a 176 studentů internátů muselo společně pracovat na uklidnění a zvládnutí situace, zatímco byla škola izolovaná.

z5868566273255_6cbdb12fede674e30a8fe9792016c48a.jpg
Dua a Chieu jsou dva ze studentů základní a střední internátní školy Trung Leng Ho pro etnické menšiny, jejichž rodiny utrpěly po bouři a povodni těžké ztráty.

Paní Trieu Thi Trang, učitelka v 9. třídě, je stále pronásledována křikem svých žáků, když byla svědkem sesuvů půdy před školou. Při přemisťování jejich věcí na bezpečné místo je musela ujišťovat: „Učitelé jsou tady, nebojte se!“

Tu noc celá školní rada a učitelé zůstali vzhůru téměř celou noc. Stále silně pršelo, takže se učitelé museli střídat v hlídání spících studentů.

V následujících dnech byla škola zcela izolovaná. Jídlo nemohlo být doručováno a zásoby potravin se postupně vyčerpávaly, takže každý učitel přispěl svými prostředky na uvaření pro studenty. „Jednoho dne učitelé nasbírali jen 5 zelených dýní. Kuchyně je všechny přinesla, aby uvařila pro více než 170 studentů,“ vzpomínal pan Thu.

Teprve když byla silnice uvolněna a zásobovací týmy mohly dorazit, pan Thu si s úlevou vydechl, protože „se už nemusel příliš starat o to, aby své studenty nakrmil“. Doprava jídla zpět do školy však nebyla snadná. Vzhledem k tomu, že mnoho úseků silnice bylo erodovaných a kluzkých, museli se všichni učitelé brodit blátem a nosit jídlo celé hodiny po cestě, která normálně trvala jen asi 15 minut chůze.

Paní Trangová šla důlkem dopředu, aby zjistila, jestli tam nejsou nějaké hluboké propadliny. Za ní šel zástupce ředitele a několik dalších učitelů s rameny obtěžkanými pytli rýže a brambor.

Problém s potravinami byl vyřešen, ale stále chyběla čistá voda. Ředitel navštívil každou domácnost v okolí školy a požádal o čistou vodu na vaření a každodenní činnosti. Několik dní lidé používali vodu přes den a v noci se učitelé střídali v napouštění nádrže, aby jí studenti mohli spotřebovat další den.

„Během bouře a povodně jsem nemohl na nic moc myslet, prostě jsem se pustil do práce. Nejvyšší prioritou učitelů je nenechat studenty hladovět nebo jim chybět voda pro každodenní potřebu,“ řekl pan Thu. V této době se učitelé stávají nejpevnější oporou pro všechny studenty.

Škola je po povodni stále v chaosu.

Základní a střední škola Trung Leng Ho měla po povodni štěstí, že se nikdo neobjevil, ale toalety, tělocvična a kuchyň byly vážně poškozeny. Kromě zařízení pan Thu hned následující den shromáždil také informace o případech rodin studentů, které utrpěly ztráty a škody. Kdykoli přišli dobrodinci poskytnout pomoc, vždy se nejdříve „ptal“ na tyto studenty.

Škola je po povodni stále v chaosu. Učitel Thu přiznal, že „poslední půlměsíc nebyl lehký“. Naštěstí se ale výuka a učení postupně stabilizují. Po vyučování si učitelé stále nacházejí čas na úklid míst, která lze seškrábat. V oblastech, kde je nahromaděno bahno a nelze ho uklidit lidskou silou, se škola může spolehnout pouze na stroje.

Kromě přestavby školy je prioritou také otázka psychické stability studentů. Mezi 8 studenty, jejichž domy byly povodní smetly, žil v nejvzdálenější vesnici Ly Tien (9. třída). Několik dní po povodni přijel do vesnice Po Ho i Tienův třídní učitel, aby ho povzbudil k návratu do školy. Dům už tam nestál a celá Tienova rodina žila v provizorní chatrči nedaleko od staré čtvrti.

Učitel musel pár dlouho přesvědčovat, než se cítili dobře a nechali své dítě vrátit do školy.

Stejně jako Tienův dům byl i dům Ly A Longa ve vesnici Phin Pao zasypán kameny a zeminou. Jeho pětičlenná rodina dodnes musí dočasně bydlet ve vesnickém smetišti, které je stále ohroženo sesuvy půdy. Long se obává, kde jeho rodiče vezmou peníze na obnovu domu.

Během těchto dnů ve škole byl Long dojat laskavostí učitelů a dobrodinců. „Dostal jsem instantní nudle, školní tašku a peníze. Dám je mamince na stavbu nového domu,“ řekl Long.

IMG_9558.JPG
Kromě obnovy škol je prioritou také otázka psychické stability studentů.

Když nebezpečí pomine a jídlo již nebude naléhavým problémem, v ohromném množství rekonstrukčních prací je pro učitele stále nejvyšší prioritou zajistit, aby studenti mohli chodit do školy s klidem.

Pan Nguyen Duc Vinh, ředitel Střední školy pro etnické menšiny Sang Ma Sao, uvedl, že škola se v posledních dnech snažila získat podporu od mecenášů, a to formou mýdla, šamponu, zubní pasty, zubních kartáčků, umyvadel... pro studenty, aby rodiče cítili bezpečí při překonávání následků bouří a povodní a mohli znovu vybudovat své životy.

Během bouře a povodní sice nebyla zařízení Střední školy pro etnické menšiny Sang Ma Sao příliš poškozena, ale vážně bylo zasaženo asi 60 rodin studentů.

Jakmile déšť ustal a silnice byly dočasně sjízdné, učitelé se snažili pomoci studentům shledat se s jejich rodinami, aby se mohli psychicky stabilizovat po dnech zmatku a úzkosti, když byli svědky eroze internátní školy nebo když slyšeli, že jejich domy byly smeteny nebo poškozeny...

Paní Phung Thi Hoa, zástupkyně ředitele školy, uvedla, že v té době některé studenty vyzvedávaly jejich rodiny, ale mnoho studentů žilo daleko a jejich rodiče byli zaneprázdněni odstraňováním následků povodní, takže někteří učitelé jeli domů na motorkách.

Cesta byla strmá a kluzká, místy blátivá nebo zablokovaná spadlými stromy a valícími se kameny, takže se učitelé několikrát museli střídat v brodění se blátem a tlačení kol. Když byli téměř všichni studenti vyzvednuti nebo odvezeni domů, vrátili se ke svým rodinám i učitelé, s výjimkou jednoho žáka deváté třídy, který musel zůstat, protože jeho dům byl daleko a cesta ještě nebyla volná.

„Když jsem viděla smutný výraz studentky, jako by se každou chvíli rozplakala, mohla jsem ji jen povzbudit: ‚Neboj se, můžeš tu zůstat se mnou. Mám tu všechno, co potřebuješ.‘ Když jsem viděla její smutný výraz a mlčení, zeptala jsem se: ‚Chceš jít domů?‘ Když jsem viděla, jak přikývla a řekla, že její starší sestra bydlí blíž, poslala jsem učitele, aby ji tam odvezl,“ řekla paní Vu Thi Hoa, zástupkyně ředitele školy. Sama ve škole sloužila dva týdny. Když se vše stabilizovalo a studenti se vrátili ke svému běžnému studijnímu režimu, cítila se bezpečně, že se může vrátit ke své rodině do města Lao Cai.

IMG_9964.JPG
Střední škola Sang Ma Sao pro etnické menšiny opět stabilizovala výuku.

Paní Hoa dodala, že po povodních se učitelé střídali v obcích, aby se vrátili k normální výuce a učení, a přecházeli tak cesty náchylné k sesuvům půdy k domovům studentů, aby povzbudili rodiny, aby se jejich děti vrátily do školy a cítily se při ní bezpečně. Zavazadla učitelů obsahovala také základní zásoby a potraviny pro studenty a jejich rodiny.

Když jdou do školy, učitelé se stávají pro studenty oporou. „Kromě učení si učitelé také povídají, sdílejí a starají se o jejich jídlo a spánek, aby se mohli učit s klidem,“ řekl pan Vinh.

Když se kolem poledne ozval jasný sborový zpěv z hudební hodiny v rohu druhého patra a pak se podíval na studenty, jak si na školním dvoře hrají s míčkem a vzájemně se dobírají, ředitel Nguyen Duc Vinh s dojetím řekl: „Vrátil se mír.“ Doufá, že díky úsilí, vřelé lásce a plné péči učitelů nebude žádný student po bouři a povodni nucen opustit školu. Vzdělávání studentů, kteří překonají všechny ztráty, nebude přerušeno. Škola bude výchozím bodem a odrazovým můstkem, který studentům pomůže i nadále dosahovat úspěchů i za hranicemi vesnice.

Okres Bat Xat (Lao Cai) je jednou z lokalit nejvíce poškozených bouřemi a povodněmi. Podle Ministerstva školství a odborné přípravy okresu Bat Xat bylo bouří č. 3 zasaženo 13 ze 60 škol v okrese. Mnoho škol mělo popraskané/zřícené zdi, pokleslé základy, poškozené vodovodní systémy nebo jim hrozilo vysoké riziko sesuvů půdy v důsledku velkých trhlin. Proto bylo mnoho studentů z oblastí ohrožených sesuvy půdy evakuováno, aby byla zajištěna bezpečnost. Po období, kdy školy v okrese nemohly organizovat výuku a učení, se jim doposud podařilo situaci stabilizovat a pokračovat v programu pro nový školní rok.
Zvláštní důvod, proč univerzita zrušila zahajovací ceremoniál Přestože Univerzita sociálních a humanitních věd Vietnamské národní univerzity v Hanoji plánovala zahajovací ceremoniál uspořádat, rozhodla se ceremoniál zrušit a změnit plán, aby přivítala nové studenty ve vhodný čas.