Tajfun Yagi zanechal v severních provinciích rozsáhlé škody. V této souvislosti se rekonstrukce po tajfunu stala naléhavým a nezbytným úkolem pro obnovení místních životů a hospodářského rozvoje.
VietNamNet představuje sérii článků na téma „Rekonstrukce po bouřích a povodních“, které se věnují úsilí o překonání následků, návratu k normálu a vybudování silnějších základů pro čele výzev přírodních katastrof.
Když pozdě zářijové odpoledne sledovali skupinky studentů, jak po škole nadšeně spěchají na hřiště, zatímco se z nich prodírá podzimní slunce, jen málokdo by si pomyslel, že jen o něco více než dva týdny dříve byli učitelé a studenti polointernátní základní a střední školy Trung Leng Ho (okres Bat Xat, provincie Lao Cai ) svědky děsivé scény, kdy se hory před nimi s ohlušujícím zvukem zřítily.
Následky bouře a povodně stále přetrvávají nejen ve vzpomínkách učitelů a studentů, ale také v ostrých bílých „jizvách“ uprostřed zeleně hor a lesů nebo v rohu školního sportovního hřiště pokrytého sutinami, kameny a pařezy po bleskové povodni.
V neděli odpoledne před povodní přivedl Ly Thi Dua (7. třída) a Ly Thanh Chieu (5. třída) zpět do školy jejich otec poté, co s rodinou strávili více než den. Ani jedna ze sester netušila, že to bude naposledy, co svého otce uvidí. Jejich otec, Ly A Giay, starosta osady Trung Ho v obci Trung Leng Ho, byl ráno 9. září smeten sesuvem půdy, když pomáhal obyvatelům s odvozem jejich věcí ze zasažené oblasti. Až následující den se Dua dozvěděla o svém otci.
„Povodeň smetla tátu, už ho nevidíme,“ řekla Dùa Chiùuovi s tlumeným výrazem. Když chlapec uslyšel její slova, rozplakal se. Následující den si oba sourozence domů přivezli učitelé a rodina. Cesta ze školy domů byla také zablokována sesuvy půdy a pokryta blátem.
Dua a Chieu jsou dva ze studentů polointernátní základní a střední školy Trung Leng Ho, jejichž rodiny utrpěly po bouři a povodních těžké ztráty. Podle ředitele školy, pana Tran Xuan Thua, kromě studentů, kteří přišli o rodiče, bylo povodněmi zcela zasypáno domy dalších osmi studentů.
Vesničané a učitelé nikdy předtím nebyli svědky tak ničivé přírodní katastrofy. Zem se sesypala a ze školy bylo slyšet zvuky explozí připomínající bomby. Domy byly poškozeny, stromy padaly, vypadl proud a byla ztracena komunikace. Více než 30 učitelů a 176 studentů internátů muselo najít způsoby, jak se s situací vyrovnat a zůstat v klidu, zatímco byla škola izolována.
Paní Trieu Thi Trang, učitelka deváté třídy, je stále pronásledována křikem svých žáků, kteří byli svědky hroucení hor před školou. Při přemisťování věcí na bezpečné místo musela děti ujišťovat: „Učitelé jsou tady, nebojte se!“
Tu noc zůstalo celé vedení školy a učitelé vzhůru téměř celou noc. Stále silně pršelo, takže se učitelé museli střídat v hlídání studentů, když spali.
V následujících dnech byla škola zcela izolovaná. Jídlo se do ní nedostalo a zásoby jídla se zmenšovaly. Každý učitel přispěl, co mohl, aby zajistil dostatek jídla pro studenty. „Jednoho dne se učitelům podařilo nasbírat jen pět zelených dýní. Kuchařský personál je všechny použil k uvaření jídla pro více než 170 studentů,“ vzpomínal pan Thu.
Teprve když byly silnice vyčištěny a zásobovací konvoje mohly dorazit do školy, si pan Thu s úlevou vydechl: „Už se tolik nestaral o to, jak nakrmit studenty.“ Doprava jídla zpět do školy však nebyla snadná. Mnoho úseků silnic bylo zablokováno sesuvy půdy a kluzké, takže se všichni učitelé museli brodit bahnem a nosit jídlo celé hodiny po cestě, která obvykle trvá jen asi 15 minut chůze.
Paní Trangová opatrně kráčela a strkala hůlku dopředu, aby zkontrolovala, zda se tam nenacházejí hluboká, bahnitá místa. Za ní šli zástupce ředitele a několik dalších učitelů s rameny obtíženými pytli rýže a brambor.
Problém s potravinami byl vyřešen, ale čistá voda zůstala problémem. Ředitel navštívil každou domácnost v okolí školy a požádal o čistou vodu na vaření a každodenní potřebu. Obyvatelé několik dní používali vodu přes den a v noci se učitelé střídali v pumpování vody do nádrží, aby je naplnili, a zajistili tak dostatek vody pro studenty na další den.
„Během bouře a povodní jsme nemohli myslet na nic jiného; prostě jsme se ponořili do práce. Nejvyšší prioritou učitelů bylo zajistit, aby studenti nehladověli nebo neměli nedostatek vody,“ řekl pan Thu. Právě v této době se učitelé stali pro všechny své studenty nejsilnější oporou.
 |  |
 |  |
Internátní základní a střední škola etnické menšiny Trung Leng Ho se po povodni naštěstí vyhnula žádným obětem, ale toalety, sportovní hřiště a kuchyň byly vážně poškozeny. Kromě poškozených zařízení pan Thu hned následující den shromáždil informace o rodinách studentů, kteří utrpěli ztráty a škody. Kdykoli přišli dobrodinci, aby poskytli pomoc, vždy nejprve požádal o dary pro tyto studenty.
Škola je po povodních stále v chaosu. Učitel Thu uznává, že „poslední dva týdny nebyly vším, jen ne lehké“. Naštěstí se ale výuka a učení postupně vracejí do normálu. Mimo vyučovací dobu učitelé stále uklízejí prostory, které lze vydrhnout. V oblastech, kde se hromadí bahno a nelze ho ručně odstranit, se škola může spolehnout pouze na stroje.
Kromě přestavby školy je prioritou také zajištění psychické pohody studentů. Mezi osmi studenty, jejichž domy byly zničeny povodní, žije Ly Tien (9. třída) v nejvzdálenější vesnici. Několik dní po povodni dokonce přijela do vesnice Po Ho Tienina třídní učitelka, aby ji povzbudila k návratu do školy. Poté, co Tienova rodina přišla o dům, žije v současné době v provizorním přístřešku nedaleko od svého starého domova.
Učitel je musel dlouho přesvědčovat, než se oba rodiče cítili dobře a dovolili svému dítěti vrátit se do školy.
Stejně jako Tienův dům byl i dům Ly A Longa ve vesnici Phin Pao pohřben pod kameny a hlínou. Dodnes celá jeho pětičlenná rodina stále žije v provizorním domě na odpadky ve vesnici – na místě, které je stále ohroženo sesuvy půdy. Long si dělá starosti, kde jeho rodiče vezmou peníze na rekonstrukci domu.
Během posledních několika dnů ve škole byl Long hluboce dojat laskavostí svých učitelů a mecenášů. „Dostal jsem instantní nudle, školní tašku a dokonce i peníze. Dám je matce na rekonstrukci našeho domu,“ řekl Long.
Jakmile nebezpečí pominula a jídlo již nebylo naléhavým problémem, uprostřed ohromujícího úkolu rekonstrukce zůstalo pro učitele nejvyšší prioritou zajistit, aby se studenti mohli vrátit do školy s klidem v duši.
Pan Nguyen Duc Vinh, ředitel etnické internátní základní školy Sang Ma Sao, uvedl, že škola se v posledních dnech snažila získat podporu od mecenášů a poskytla studentům věci, jako je mýdlo, šampon, zubní pasta, zubní kartáčky, umyvadla atd., což pomohlo rodičům cítit se bezpečně při překonávání následků bouře a povodní a při obnově jejich životů.
Během bouře a povodní sice nebyla zařízení internátní základní školy Sang Ma Sao Ethnic vážně poškozena, ale rodiny přibližně 60 studentů byly silně postiženy.
Jakmile déšť ustal a silnice byly dočasně sjízdné, učitelé se snažili pomoci studentům znovu se setkat s rodinami, aby se jim po dnech zmatku a úzkosti, které strávili svědky sesuvu půdy v internátní škole nebo zjištění, že jejich domy byly smeteny nebo poškozeny, podařilo stabilizovat emoce.
Podle paní Phung Thi Hoa, zástupkyně ředitele školy, některé studenty vyzvedly jejich rodiny, ale mnoho dalších žilo daleko a jejich rodiče byli zaneprázdněni odstraňováním následků povodní, takže někteří učitelé použili k odvozu studentů domů motorky.
Silnice byla v některých úsecích strmá a kluzká, jinde blátivá nebo zablokovaná spadlými stromy a kameny, takže se učitelé museli střídat v brodění se blátem a několikrát tlačit auto. Když byli téměř všichni žáci vyzvednuti nebo odvezeni domů, i učitelé se vydali domů ke svým rodinám, s výjimkou jedné žákyně 9. třídy, která musela zůstat, protože její domov byl daleko a silnice byla stále neprůjezdná.
„Když jsem viděla smutný výraz studentky, jako by se měla rozplakat, mohla jsem ji jen povzbudit: ‚Neboj se, zůstaň tu se mnou, můžeš použít, co mám.‘ Když jsem ji viděla tak smutnou a tichou, zeptala jsem se: ‚Chceš jít domů, že?‘ Když přikývla a řekla, že má starší sestru, která bydlí blíž, poslala jsem učitele, aby ji tam vzal,“ vyprávěla paní Vu Thi Hoa, zástupkyně ředitele školy. Sama ve škole zůstala dva týdny v kuse a teprve když se situace dočasně stabilizovala a studenti se vrátili ke svému běžnému studijnímu režimu, cítila se dostatečně ulevená, aby se mohla vrátit ke své rodině do města Lao Cai.
Paní Hoa dodala, že po povodních se učitelé střídali v cestě do jednotlivých vesnic, aby se vrátili k normální výuce a učení, a přecházeli silnice s mnoha sesuvy půdy, aby se dostali k domovům studentů. Tím povzbuzovali rodiny, aby nechaly své děti vrátit se do školy a cítily se při návratu do školy bezpečně. Učitelské potřeby zahrnovaly také základní potřeby a potraviny pro studenty a jejich rodiny.
Jakmile děti nastoupí do školy, učitelé se pro ně stávají oporou. „Kromě výuky gramotnosti s nimi učitelé také mluví, sdílejí své myšlenky a starají se o jejich jídlo a spánek, aby se děti mohly soustředit na studium,“ řekl pan Vinh.
Kolem poledne, když ředitel Nguyen Duc Vinh slyšel jasné, veselé zvuky sborového zpěvu z hudební třídy v rohu druhého patra a sledoval, jak si studenti hravě dobírají při hře hacky sack na školním dvoře, dojal ho myšlenka: „Mír se vrátil.“ Doufal, že díky úsilí, vřelé lásce a komplexní péči učitelů nebude žádný student nucen po bouři a povodních opustit školu. Překonáním všech ztrát nebude vzdělávání studentů přerušeno. Škola bude výchozím bodem a odrazovým můstkem, který studentům pomůže pokračovat v jejich cestě za hranicemi jejich vesnic.
Zdroj: https://vietnamnet.vn/thay-loi-bun-2-tieng-vac-khoai-gao-ve-truong-co-thuc-dem-canh-cho-tro-ngu-2326614.html
Komentář (0)