 |
| Ruské noviny Novorossijsk Raboči otiskly článek s názvem „Rusové a Vietnamci – věčné přátelství“. (Snímek obrazovky) |
V článku si autorka Maria Ananyeva klade otázku: Co spojuje vietnamskou ženu jménem Luna Thu (Luna v ruštině znamená Měsíc) s přístavním městem Novorossijsk (Krasnodarský kraj, Rusko)? Přestože je město Novorossijsk vzdálené tisíce kilometrů, stále existují lidé, kteří si na město Novorossijsk vždycky vzpomenou a jsou hrdí na své přátelství s Ruskem.
19. května 1968 vyplula z přístavu Novorossijsk loď „Berezovka“ s humanitární pomocí ze Sovětského svazu do Vietnamu. Dorazila na ni tisíce darů od sovětských teenagerů pro vietnamské studenty. Při stejné příležitosti Novorossijsk uspořádal přehlídku napříč Svazem za účasti mládežnických delegátů z 15 sovětských republik. Tuto událost zaznamenaly 21. května 1968 noviny Pionýrská pravda .
Uplynulo více než 50 let, ale pro paní Lunu Thu, které je nyní 65 let a žije v Hanoji , jsou vzpomínky na tyto události stále živé. Jasně si pamatuje, jak jako sedmiletá dívka v dětské uniformě držela vlajku a přinášela dárky od dětí z Novorossijska, které se účastnily přehlídky, a mávala na rozloučenou, když loď opouštěla molo.
Zázračně, i když žije tisíce kilometrů od Krasnodaru, Luna Thu se stále dojímá, když vzpomíná na události, které se odehrály před téměř 60 lety. Vřele zdraví obyvatele Novorossijska a sdílí, že uchovat si v duši „kousek Ruska“ pro ni vždycky mělo velký význam.
Příběh sovětsko-vietnamského přátelství znovu oživila místní historička Natalya Konopleva z vesnice Betta. Vyprávěla, že v roce 1958 se v hostinci Betta ubytovala skupina vietnamských studentů z vojenských akademií v Moskvě a Leningradu. Od té doby se hlouběji zabývá touto zvláštní dovolenou a přátelstvím, které mezi nimi vzniklo.
Paní Natalya zaslala dopisy vietnamskému velvyslanectví, vojenskému archivu v Podolsku a Vojenské inženýrské akademii v Kujbyševu s žádostí o pomoc při hledání svědků z tohoto období.
Konzulární oddělení vietnamského velvyslanectví v Moskvě reagovalo jako první a slíbilo pomoc při pátrání. Informace a fotografie, které shromáždila paní Natalya ze skupiny „Podél Kavkazu“ o lodi Berezovka, která v roce 1968 opustila přístav Novorossijsk, byly zveřejněny na řadě ruských webových stránek ve Vietnamu. Výsledky se dostavily krátce poté.
Paní Natalia měla nyní možnost hovořit s paní Lunou Thu – Hanojkou, která přijela do Novorossijsku v roce 1968 se svým otcem, panem Le Trangem, který byl tehdy poradcem velvyslanectví Vietnamské demokratické republiky v Sovětském svazu. Na zbývající černobílé fotografii je malá holčička s bílou mašlí, tulící se k otci, s velkým parníkem v pozadí, paní Luna Thu.
 |
| Malá Luna Thu (s bílou mašlí) přijela do Novorossijska v roce 1968 se svým otcem. (Zdroj: Novorossijské noviny Raboči) |
Paní Luna Thu mluví velmi dobře rusky a je členkou Birch Clubu v Hanoji, který spojuje lidi milující ruskou kulturu, hudbu a jazyk. V jejích vzpomínkách je Rusko jako druhá vlast, spojená s břízami, ruskými melodiemi a dětskými hračkami. Když vyrůstala, v práci ji kolegové často oslovovali láskyplným jménem Nga, konverzovala rusky a stala se kulturním mostem.
„Bylo úžasné vidět tu fotku a článek. Zvolala jsem: ‚Tohle je můj otec, tohle je můj otec!‘ Požádala jsem Vietnamsko-ruskou asociaci přátelství, aby vám od mé rodiny vyjádřila poděkování. Po téměř 60 letech jsem konečně našla fotku svého otce, ten pocit se těžko popisuje. Nedokázala jsem zadržet slzy, protože mi vždycky moc chybí. Můj otec nás opustil před dvěma lety,“ lapala po dechu paní Luna Thu, když se s paní Natalií Konoplevovou podělila o své zážitky.
Práce pana Le Tranga je dlouhodobě úzce spjata se Sovětským svazem – v letech 1960 až 1981 pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí, kde působil jako vedoucí tiskového a informačního oddělení, evropského oddělení a oddělení Sovětského svazu na vietnamském ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1966 až 1969 byl ministrem-radcem na vietnamském velvyslanectví v Moskvě. Paní Luna Thu uvedla, že když její otec pracoval v Sovětském svazu, její rodina tam s ním žila. Navštěvovala školu v Moskvě a na svá školní léta stále vzpomíná s mnoha vřelými emocemi.
„Přinesla jsi mi teplé slunce mého dětství,“ řekla paní Luna Thu dojatě paní Natalii.
Řekla, že je ochotna jet do Ruska, aby se s paní Natalií osobně setkala a znovu navštívila Novorossijsk. Její matka, paní Nguyen Phuong Tram, však byla stará a potřebovala neustálou péči, takže nemohla zůstat pryč dlouho.
„Moje jméno znamená ‚Podzimní měsíc‘. Rodiče mi dali toto jméno, protože jsem se narodila uprostřed podzimu, přímo u příležitosti Svátku středu podzimu,“ vysvětlila Vietnamka. „Pracuji v Hlasu Vietnamu , ruském rozhlasovém vysílání.“
Luna Thu si nesla lásku k Rusku celým životem. Její mladší sestra se narodila v roce 1968 v Moskvě a jmenuje se Nga, což znamená „Rusko“.
 |
| Holčička Luna Thu (na pódiu, bílé šaty) na rozlučkovém ceremoniálu se sovětskou lodí, která v roce 1968 opouštěla přístav Novorossijsk a vezla pomoc Vietnamu. (Zdroj: Noviny Novorossijsk Raboči) |
Letos si připomínáme 75. výročí navázání diplomatických vztahů mezi Ruskem a Vietnamem a zveřejnění tohoto příběhu má zvláštní význam. „Jako místní historička považuji tento výzkum za velmi důležitý. Doufám, že prostřednictvím výzkumu probudím v srdcích lidí krásné emoce,“ řekla paní Natalya. Vyjádřila přání najít děti, které se 19. května 1968 v Novorossijsku zúčastnily Všesvazové přehlídky, aby mohly znovu vyprávět své vzpomínky na tato léta.
Zvláštní je, že po všech těch letech si paní Luna Thu stále uchovává plyšového králíka, kterého dostala na letišti v Krasnodaru, když přistálo letadlo s vietnamskou delegací, i když mu upadly uši a oči má stále šmouhy od modré barvy.
V dopise editorovi paní Luna Thu napsala:
„V Hanoji je teď půlnoc. Jako obvykle jsem si před spaním zkontroloval telefon a s velkou radostí jsem si přečetl návrh vašeho článku, který obsahoval spoustu věcí o mně a mé rodině. Upřímně řečeno, byl jsem hluboce dojat a nedokázal jsem zadržet slzy.“
Děkuji vám, že jste mi dali příležitost vrátit se do minulosti, znovu prožít atmosféru starého Sovětského svazu – kde byli lidé laskaví, vřelí a přátelství upřímné. Stále hluboce vzpomínám na léta lpění na zemi bříz, kde jsem čtyři roky žil. Píšu tyto řádky se zadrhnutým hlasem.
Včera měl Čeburaška narozeniny (malá, laskavá kreslená postavička, kterou sovětské děti tolik milovaly). Ve Vietnamu žila pětašedesátiletá „holka“ jménem Luna, která si znovu zazpívala píseň o Čeburaškovi se stejnými pocity jako předtím .
Luna čtv ".
Je vidět, že přátelství mezi národy, zejména mezi Ruskem a Vietnamem, není psáno jen historií solidarity v boji za nezávislost, ale také prostým každodenním příběhem, dopisy, dárky a vzpomínkami z dětství. Pro paní Lunu Thu, pro tisíce vietnamských dětí, je rok 1968 posvátnou vzpomínkou na sovětsko-vietnamské přátelství, trvající napříč časem.
V roce 1966 nastoupila Ta Thu Hang (narozená v roce 1960) a její rodiče (Le Trang, známá také jako Ta Quang Thuat a Nguyen Phuong Tram) do vlaku do Sovětského svazu, kde byl pan Le Trang přidělen jako poradce na vietnamském velvyslanectví v Moskvě. Ta Thu Hang studovala ruštinu na Specializovaném gymnáziu jazyků, katedra ruštiny, Hanojské univerzity cizích jazyků. Po absolutoriu pracovala více než rok v novinách Vietnam News News a poté až do odchodu do důchodu v ruském rozhlasovém oddělení Hlasu Vietnamu . |
Zdroj: https://baoquocte.vn/nguoi-nga-va-nguoi-viet-huu-nghi-muon-doi-329263.html
Komentář (0)