Macecha, která milovala nevlastní dítě svého manžela polovinu svého života, plakala v den, kdy dostala „sladké ovoce“.

Jeho rodiče se rozvedli, když byl malý. Trpěl depresemi a žil bezstarostným životem. Od prvního dne, kdy se nastěhoval ke své nevlastní matce, se naučil bát „slz“ lásky.

Macecha ovlivňuje nevlastní děti

Během dnů, kdy pracoval daleko od domova, trápil Nguyen Quoc Vuong (narozený v roce 1990 z okresu An Lao, Binh Dinh) stesk po domově. Nejvíce mu chyběla matka, která s ním nebyla pokrevně spřízněná, ale milovala ho víc než vlastního syna.

Pan Vuong už asi 10 let nazývá svou nevlastní matku „Matko Thanh“ (paní Nguyen Kim Thanh z Binh Dinh). Předtím svou nevlastní matku nenáviděl, i když mu nikdy nic neudělala.

Pan Vuong a Thanhova matka na výletě do Lam Dong . Foto: NVCC

Jeho biologičtí rodiče se rozvedli, když bylo Vuongovi 5 let. Znal důvod, proč se jeho rodiče od sebe odešli. To ho pronásledovalo celé dětství.

Pan Vuong žil se svou matkou a občas navštěvoval svého otce. Když byl v 8. třídě, jeho otec žil s nevlastní matkou více než 5 let. Jeho nevlastní matka měla syna, mladšího než pan Vuong. Její první manžel zemřel na následky vážné nemoci.

Také v 8. třídě byl Vuong zlobivý a bil ho jeho biologická matka. Utekl z domova, aby žil se svým otcem a nevlastní matkou.

Jeho nevlastní matka učila literaturu ve škole, kde Vuong studoval. Když žili spolu, byl tvrdohlavý a odmítal matce říkat, oslovoval ji jen „teto“, stejně jako ve škole. Byl zlobivý a šibalský a nevlastní matka ho nebila ani nehubovala, ale i tak ji nenáviděl.

Ve škole byla paní Thanh dobrou učitelkou, zatímco Vuong byl problémový student. Byl zlomyslný a zanedbával studium. Tajně prosila a naléhala na své kolegy, aby jí odpustili a pomohli Vuongovi. Když přišla domů, neřekla mu to, jen tam sama seděla a plakala.

Ať už má dům cokoli dobrého, chutného jídla, paní Thanh vždycky dává více nevlastnímu synovi svého manžela a radí svému biologickému synovi, aby byl tolerantnější.

Když pan Vuong vyrostl, jeho otec mu vyprávěl o věcech, které jeho nevlastní matka tajně dělala. Postupně si uvědomoval, že ho nevlastní matka nenarodila, ale péče, kterou mu věnovala, byla stejně úžasná jako nebe a oceán.

Z bezohledného člověka byl Vuong jeho nevlastní matkou proměněn v emocionálního a zodpovědného mladého muže.

Milujte jako pokrevní příbuzní

Pan Vuong se oženil a jeho nevlastní matka si všude půjčovala peníze na organizaci svatby. Na svatbu bylo pozváno mnoho hostů a proběhla plná slavnost. Během obřadu předků pan Vuong slavnostně přivedl svou ženu, aby paní Thanh pozdravila.

Dojal ho to a poprvé oslovil paní Thanhovou „mami“. Paní Thanhová se rozplakala a objala pana Vuonga a jeho ženu.

Později byla svatba syna paní Thanh co nejjednodušší. Bylo tam jen pár stolů a málo hostů. Povzbuzovala svého syna: „Pan Vuong pozval na svou svatbu mnoho hostů. Už tě na svou pozvat nebudu, je to otrava.“

Paní Thanh miluje oba své syny. Foto: NVCC

Nevlastní syn paní Thanh byl laskavý, miloval a respektoval pana Vuonga, jako by to byl jeho vlastní bratr. Od dětství až do dospělosti se nikdy nesrovnával se svým nevlastním bratrem. Jeho žena následovala příklad svého manžela a žila v harmonii se svým bratrem a jeho ženou.

Manželka pana Vuonga porodila dvě děti, chlapce a dívku. O každé vnouče se starala paní Thanh.

Když byl jeho syn miminko, často plakal a dobře spal, jen když ležel vedle paní Thanh. Proto, když mu bylo 18 měsíců, šel spát k babičce a zůstal s ní, dokud nevyrostl. Kamkoli šla, následoval ji. Měla málo peněz a vždycky mu kupovala svačiny.

Kdykoli se její vnuk choval rozmazleně a řekl, že má zuby stejné jako ona, babička Thanh ho láskyplně vynadala: „Já jsem neporodila tvého otce, tak proč vypadáš jako on?“ Když to malý chlapec uslyšel, zakňoural: „Nevadí, já jsem neporodila tvého otce, ale porodila jsem tebe.“ Pak se babička a vnouče objali a zasmáli se.

Vuong se s tím trápí už od dětství a nikdy se ničeho nebál, ale slzy Thanhovy matky jsou výjimkou. Pokaždé, když Thanh zavolá: „Vuongu, pojď sem, mami,“ zbledne strachy. Nebojí se, že ho bude kárat, ale obává se, že její přílišný pláč neprospívá jejímu zdraví.

Někdy, když seděl a přemýšlel, pan Vuong mlaskal jazykem. Nevěděl, co by se stalo s jeho rodinou, kdyby se neobjevila Thanhova matka.

Pan Vuong pracoval daleko a paní Thanh se stala duchovní oporou pro jeho ženu a děti. Pokaždé, když přišel domů na návštěvu, využil příležitosti, objal paní Thanh a choval se rozmazleně. V těchto chvílích jeho srdce naplňovaly nepopsatelné emoce.

Zdroj: https://giadinh.suckhoedoisong.vn/nua-doi-yeu-thuong-con-rieng-cua-chong-me-ke-khoc-nuc-no-ngay-nhan-qua-ngot-172250318142607484.htm