Cao Bang je domovem osmi etnických skupin: Tay, Nung, Mong, Dao, Kinh, Lo Lo, San Chi a Hoa... Každá etnická skupina má svou vlastní jedinečnou kulturu, která vytváří pulzující tapiserii rozmanitých kultur. Příroda dala Cao Bangu majestátní i poetickou krajinu, která podmaňuje srdce lidí. Tato okouzlující země je zdrojem mnoha okouzlujících lidových písní plných upřímných emocí a hluboké náklonnosti.
Námluvné písně etnické skupiny Nung An. Foto: Archivní materiál.
Etnické skupiny Tay a Nung jsou si zásadně podobné ve svých jazycích, písních a lidových melodiích, jako jsou sli, luon, nang oi, phong slu... Sdílejí také některá společná přísloví a lidová rčení. A proto jsem jako dítě byl svědkem toho, jak se mladí muži a ženy z obou etnických skupin vzájemně ovlivňovali a poznávali prostřednictvím námluv. Námluvy se nehrály jen pro volný čas; konaly se také během festivalů, svátků, cest na pole, trhy a svateb, aby se rodině poblahopřálo k přivítání nové nevěsty a mladému páru popřálo mnoho štěstí na celý život.
Zároveň, aby se zachovaly a podpořily kulturní hodnoty, ministerstva, agentury a obce často pořádají soutěže v lidových písních a námluvách, čímž přispívají k podpoře kulturního a uměleckého hnutí, vlastenecké soutěže na všech úrovních a v všech sektorech a posilují sílu velké jednoty etnických skupin v oblasti. Když sedím a píšu tento článek, stále slyším slabou melodii písně bývalého studenta, zhudebněné z básně učitele Hoang Thi Khuyena:
„Zvu vás do Cao Bangu,“
Abychom společně obdivovali květiny na vrcholu hory.
Ponořte se do okouzlujících melodií lidových písní.
„Můj drahý, už se těším, až se vrátíš domů.“
Možná nikdy nezapomenu na ty tiché noci, tržní dny nebo práci na polích... kdy jsem slyšel zvuky lidových písní a tichý zpěv mladých mužů a žen. Pokaždé moje matka zamumlala: „Další mladý muž z jiné vesnice se přišel dvořit dívce z naší vesnice,“ pak si poslechla každý řádek písně a poznamenala: „Tento mladý muž mluví dobře, obratně a hluboce.“ Moje matka byla v mládí proslulá svým vynikajícím lidovým zpěvem a mnoho lidí ji obdivovalo, takže se k ní často chodilo ptát na radu mnoho žen. V té době mi bylo asi 10 let a nechápal jsem význam písní, ale byl jsem zvědavý a shledával jsem to zajímavým, takže jsem často běžel tam, odkud se zpěv ozýval, abych viděl, kteří mladí muži a ženy se dvoří. V tlumeném měsíčním světle seděly některé ženy na podlaze a zpívaly si tiše, zatímco jiní muži seděli na cestě a zpívali nahoru, jejich hlasy byly sladké, vášnivé a vyjadřovaly touhu a lásku mladých mužů a žen.
Jednou, když jsem se vracel z trhu Nặm Nhũng a procházel Kéo Yên, uchvátil mě zpěv mužů a žen vracejících se z trhu. Jejich hlasy se ozývaly horami a lesy a zněly mi v mysli, když se rozcházeli a vraceli do svých vesnic. Jednou jsem přemýšlel o mužské písni: „Ta pole jsou tak zelená a bujná, už je někdo sklidil?“ Později, jak jsem stárnul, jsem ji chápal jako způsob, jak se nenápadně vzájemně poznávat prostřednictvím zpěvu.
Krása námluv kmene Tay a Nung z Cao Bang spočívá v tom, že se zpívají při jakékoli příležitosti. Mohou se hrát v noci, když mladí muži jdou do vesnice najít dívky, se kterými by se seznámili, na svatbách, festivalech, trzích nebo na kolaudačních večírcích... Kdykoli se koná příležitost, kde jsou přítomni mladí muži a ženy, písně se zpívají. Prostory pro představení jsou také velmi rozmanité a nejsou fixní na žádné jedno místo. Mohou se zpívat při práci na polích, na kopcích, při loučení, u krbu, na verandě nebo na podlaze...
Milostné písně nejsou předem napsané ani připravené písně, ale spíše texty přizpůsobené kontextu, slovům a emocím druhé osoby. Protože výměna je okamžitá, vyžaduje, aby muži i ženy reagovali flexibilně a obratně, vedli konverzaci a vytvářeli harmonické spojení. Prostřednictvím písní a svých reakcí si muži vzájemně rozumí a dozvídají se o charakteru toho druhého.
Námluvné písně etnických skupin Tay a Nung, stejně jako lidové písně Quan Ho z nížin, také používají mnoho metafor, přirovnání a analogií. Často přirovnávají věci k předmětům, krajině, zvířatům a dokonce i k víře horských lidí. Texty vyjadřují hlubokou úroveň emocí a zkušená volba slov uchvacuje srdce posluchače a nechává ho odejít. Čím později je noc, tím dojemnější je zpěv a tím více jsou city pohlceny sladkým hlasem. Mnoho párů našlo lásku a vzalo se díky těmto námluvným písním.
„Tělo je pevně svázáno se slaným bjoocem a snovým bjoocem.“
Listy jsou rozházené, listy jsou naléhavě trhány.
Diep can gan pat nam tem phieng
"Diếp can gặn pia liềng vằng lậc"
Pandemický:
Jste jako květy švestky, květy meruňky.
Milovat se navzájem není o lehkovážném flirtování.
Milujte se navzájem jako miska s vodou, která je odtlačována pryč.
Milují se jako ryby přehánějící se dlouhou řekou.
Lidé z kmene Nung obvykle častěji zpívají milostné písně ve stylu luon a sli, zatímco lidé zpívají luon i nang oi, zřídka sli. Ačkoli se melodie sli, luon a nang oi liší a každý styl má svůj vlastní jedinečný způsob zpěvu, všechny mají společný rys: jemné, srdečné a hluboce dojemné, snadno se dotýkají srdce posluchače.
Lidé z kmene Tay a Nung ve východní oblasti mají trochu odlišný způsob zpěvu námluvných písní ve srovnání s jinými regiony. Ačkoli jsou melodie písní sli a luon téměř stejné, způsob, jakým píseň mezi mužem a ženou začíná vždy verši: „Můj drahý, na obloze je zlatý mrak...“ nebo „Má lásko, na obloze je růžový mrak,“ a poté následující verše začínají vyjadřovat jejich city. V námluvných písních lidí Tay a Nung vždy mluví první muž, který se ujímá iniciativy k zahájení konverzace a vyzývá ženu k odpovědi.
Píseň začíná nejistým dotazem mladého muže v prostředí mezi vesnicí a trhem, zalitém jasným slunečním světlem, které jako by sdílelo jeho radost z pohledu na krásnou, dobře oblečenou dívku přicházející na trh. Za starých časů mladí muži a ženy chodili na trh nejen nakupovat a prodávat, ale také se setkávat, hrát na flétny, zpívat lidové písně a navzájem se poznávat. Mladý muž v této písni dívce upřímně chválí, projevuje jí úctu a obdiv, a tak si od samého začátku získává její srdce, protože pro dívku je největším štěstím být chválena za svou krásu a píli.
Dívka, která již projevovala o chlapce určitý zájem, nenápadně naznačila svůj svobodný status a hravě naznačila, že mu otevírá dveře, aby se k ní mohl přiblížit. Chlapec byl stejně zručný, zároveň odhalil svůj svobodný status a zároveň vylíčil své okolnosti, aby vyvolal soucit. Milostná píseň nám připomíná lidový verš: „Moje žena je stále svobodná, moje stará matka je stále svobodná.“ Chlapec v tomto lidovém verši je podobný chlapci v této milostné písni, ale jeho situace je ještě žalostnější, protože je sirotek žijící sám. Roztomilým aspektem je, že dívce přímo nevyznává lásku, ale místo toho ji žádá, aby jí svěřila. Tento přístup je okouzlující i chytrý, nenápadně zkoumá její city a zároveň minimalizuje bolest, pokud by mu to neopětovala.
Prostřednictvím těchto písní o námluvách můžeme vidět bohaté duše a hluboké emoce etnických skupin Tay a Nung z provincie Cao Bang a Vietnamců obecně. Texty jsou jemné, nenápadně zkoušejí city druhé osoby, což je velmi známý způsob vyjadřování náklonnosti ve starověkém Vietnamu. Vedle toho vidíme také odvahu, kuráž projevovat city a obratný způsob, jakým dívka vede chlapce k překonání jeho plachosti a rozpaků a k vyjádření svých citů.
Závěrečné sloky jsou zároveň vyjádřením lásky, posvátným slibem a touhou po štěstí, kterou sdílí nespočet párů. Zpěv, který je zároveň výzvou a odpovědí, vytváří harmonické spojení, jako by se oba vedli stejným směrem, jeden otevíral druhému cestu k vyjádření svých citů, což vedlo k naplňujícímu konci. Milostné písně vždy obsahují ty nejkrásnější a nejsmysluplnější texty; ne všechny milostné příběhy však mají šťastný konec. Existuje mnoho důvodů, proč mladí muži a ženy nemohou být spolu, jejich cesty se rozcházejí a zanechávají je s přetrvávající bolestí a neúplnými lítostmi.
Nezáleží na tom, kolik let uplyne, nezáleží na tom, jak se společnost změnila s potřebami mladší generace užívat si hudbu a vyjadřovat emoce a jak se skutečně integrovala do světa, někde na večírcích nebo na pódiu, zvuky zpěvu sli a luong se stále linou, stále sladké a dojemné.
Když tohle píšu, vybavuje se mi profesor Pham Long, lektor na katedře literatury Pedagogické univerzity Thai Nguyen , který po příjezdu do Cao Bangu napsal: „Melodiční zvuk něčího hlasu se v údolí nese / Jako by se neúmyslně loučil.“
Melodie řeky jako by brzdily kroky turistů přijíždějících do Cao Bangu, ponořovaly je do milostných písní dívek etnického původu Tay nebo Nung a zapomínaly, zda přicházejí nebo odcházejí: „Najednou zapomínají, zda přicházejí nebo odcházejí / Protože Cao Bang jim navždy zůstane v srdcích.“
Věřím, že city učitele mluví za mnoho lidí, kteří přicházejí do Cao Bangu, místa s okouzlujícími milostnými písněmi, které uchvacují srdce. A také věřím, že učitele uchvátil vznešený hlas dívky z údolí Cao Bangu, hlas, který vzbudil emoce starého učitele a vrátil ho do jeho dvacátých let. Zpěv, texty, jsou duší člověka, jednoduchou, ale hluboce smysluplnou vlastností; velmi něžnou a jemnou, ale ne bez odvahy.
Noviny Hoang Hien/Cao Bang
Zdroj: https://baophutho.vn/hat-giao-duyen-net-dep-cua-dan-toc-tay-nung-221264.htm
Komentář (0)