Lepkavá rýže se sladkou polévkou, autentický hanojský styl.
Červenec je obzvláště výjimečný kvůli festivalu Vu Lan a festivalu duchů (oběti zbloudilým duším). Během tohoto období synovské zbožnosti mnoho rodin připravuje vegetariánská jídla a zdržuje se zabíjení zvířat.
Novinář Vinh Quyen – jeden z administrátorů skupiny „Hanojské staré chutě a chutě“ (s více než 15 000 členy) – vypráví, že po hostině je dezertem vždy lepkavá rýže se sladkou polévkou (sladká polévka s květem areky). Kombinace těchto dvou pokrmů je skutečně důmyslná a je jednou z unikátních charakteristik Hanoje.
Lepkavá rýže se sladkou polévkou je pokrm specifický pro Hanoj.
Paní Quyenová řekla, že miska sladké polévky vypadala rustikálně a jednoduše, ale zároveň sofistikovaně.
Ale ukázalo se, že to není tak jednoduché. Posledních pár dní jezdila na motorce do slavných cukráren v Hanoji a hledala ten sladký dezert, na který si vzpomněla, ale bez úspěchu. Žena z Hanoje se tedy zabývala kuchyní, vzpomínala na staré časy a snažila se znovu najít recept.
Dříve její babička dělávala sladkou polévku z krystalového nebo kamenného cukru.
Při přidávání tapiokového škrobu míchejte jedním směrem, dokud se voda nestane čirou. Přidejte jen tolik fazolí, protože lidé v Hanoji dávají přednost svačinám, ne plnění žaludku.
Kulinářský expert Nguyen Phuong Hai dodal: má babičku, která je „příliš vybíravá“. Za starých časů se na kamenném cukru často lepily vlákna nebo špína, takže ho při vaření filtrovala přes plátýnko. Totéž platilo pro manipulaci s tapiokovým škrobem a květy pomela.
Jakmile bylo všechno připravené, nařídila svým vnoučatům: „Lehce posypte mungo fazolemi.“ Sladký rýžový nákyp, který si Hai pamatovala, rozhodně neobsahoval vanilku ani strouhaný kokos jako teď. Každá příchuť byla odlišná.
Paní Vu Thi Tuyet Nhung, autorka knižní série „Hanoj: Starověké chutě a vůně“, vypráví příběh, který by se snad dal považovat za „objev“.
Při přípravě tohoto pokrmu používá ctihodný Dam Anh z pagody Phung Thanh prášek z vodních kaštanů s příměsí květů pomela nebo jasmínu. Prášek se jemně filtruje a směs se důkladně promíchá, aby zůstala hustá a lepkavá až do druhého dne, na rozdíl od kašovité konzistence dezertů prodávaných v obchodech.
Pokud jde o lepkavou rýži s mungo fazolemi, Hai vzpomněla, že v minulosti si lidé v Hanoji často volil lepkavou rýži odrůdy „quyet“ nebo „cai hoa vang“ a zelené mungo fazole (druh malých, voňavých a chutných mungo fazolí se zeleným vnitřkem). Na každý kilogram rýže použili asi 300 gramů mungo fazolí. Nhung, netrpělivá, tento pokrm vařila jen zřídka a nechala ho zcela na své mladší sestře.
Zleva doprava: expert Nguyen Phuong Hai, novinář Vinh Quyen, autor Tuyet Nhung
Když už mluvíme o mistru Dam Anhovi, dal by se nazvat „vrcholem kung-fu“. Nhung vyprávěl, že lepkavá rýže, kterou uvařil, byla měkká, pružná a nadýchaná jako mladá včela a voňavá od samotné rýže až po vrstvu mungo fazolí, která ji pokrývala.
Jednou se s námi podělila o své „tajemství“ výroby lahodné lepkavé rýže. Nejprve je třeba rýži prosít, aby se odstranila malá zrna, a tak se rovnoměrně uvařila, a zabránit tak tomu, aby se některá zrna uvařila dříve než jiná.
Poté rýži promyjte a namočte přes noc. Mungo fazole důkladně promyjte, ale nenamáčejte je příliš dlouho. Na každý kilogram rýže přidejte 150 gramů galangalu; 3/4 nakrájejte na plátky a přidejte k lepkavé rýži a zbytek rozdrťte, aby se získala šťáva.
Po prvním napaření lepkavé rýže ji vyjměte, posypte zbývajícím kokosovým mlékem, nechte 5 minut odstát, poté ji rozložte, nechte vychladnout a znovu napařte. Pokud lepkavou rýži napaříte jen jednou, nikdy nebude lahodná.
Lepkavá rýže s mungo fazolemi a sladkou polévkou se připravuje z jednoduchých a nenáročných surovin. Díky způsobu vaření a štědrosti obyvatel Hanoje se z ní stává vzácný, jedinečný a čistý pokrm. Při konzumaci cítíte měkkost zrn lepkavé rýže, oříškovou chuť mungo fazolí v kombinaci s delikátním vzhledem sladké polévky.
Ne každý umí připravit lahodnou lepkavou rýži s mungo fazolemi - Foto: BUI THUY
Starší lidé tomu často říkají lepkavá rýže s pastou z fazolí mungo a sladká polévka, ale někteří tomu také říkají lepkavá rýže s pastou z fazolí mungo a sladká polévka ve tvaru květu areky. V kuchyni uměli naši předkové velmi dobře používat obraznost k snadnému popisu věcí. Například krájení na tužky, krájení na proužky, krájení na vonné tyčinky, krájení na šachové figurky... Říká se tomu sladká polévka z květu areky, protože kousky fazolí mungo plovoucí v misce připomínají květy areky padající na zahradě.
Expert Nguyen Phuong Hai
Je v tom cítit národní duch.
Rodinný dům spisovatele Le Phuong Liena býval na ulici Hang Dau. Ze všech každoročních rituálů si paní Lien nejvíce vzpomíná na Festival hladových duchů v červenci. Vzpomíná také na Festival hladových duchů z let 1944-1945, kdy její matka uvařila velký hrnec rýžové kaše a vynesla ji do ulic, aby se hladoví najedli.
V červenci je lepkavá rýže se sladkou polévkou pro Hanojce nepostradatelným pokrmem - Foto: D.DUNG
Později, pokaždé, když si paní Phuong Lien přečetla Nguyen Duovu „Chvalořeč deseti kategoriím bytostí“ : „V sedmém měsíci déšť padá nepřetržitě, studený vítr mrazí až na kost...“, zaplavily ji vzpomínky na dětství.
V mé mysli se tiše vynořil pocit soucitu i vřelosti zároveň.
Pan Hai se podělil o něco velmi zvláštního ohledně Festivalu duchů. Když naši lidé obětují jídlo zesnulým, nikdy ho nenechávají ve velkých, celých kusech; vše se nakrájí na malé kousky a rozdělí na menší porce.
V obavě, že by nějací mocní duchové mohli ukrást všechno jídlo slabším, museli si ho rozdělit tak, aby každý měl svůj podíl a cítil se „v teple“ alespoň na ten den.
Když jsem byl dítě, s rodinou jsme si sedávali, skládali papírové oblečení a pak si ho rovnoměrně rozdělovali. Ke každé sadě dávali zlaté papírové peníze. Papírové oblečení bylo obyčejně bílé, bez jakýchkoli složitých vzorů nebo zdobení. Byla to velká zábava a vyvolávalo to hezké vzpomínky.
Dva posvátné obřady v životě člověka během července - měsíce, který se zdá být ponurý a nešťastný, ale nakonec se ukáže být překvapivě vřelý a lidský.
Tam, vedle upřímné úcty k předkům, lze také spatřit duši a charakter mírumilovného, štědrého a tolerantního národa.
Vietnamské kulturní cítění, interpretované jemně, bez bombastických prohlášení a předávané z generace na generaci, snad nikdy nepřestalo být podmanivé. Proto je červenec o to krásnější.
Zdroj: https://tuoitre.vn/xoi-vo-che-duong-goi-mua-vu-lan-ve-20240813100548928.htm
Komentář (0)