Pole divoké zeleniny ve Vietnamu, využijte příležitosti a natrhejte si hrst divoké zeleniny, chyťte pár desítek krabů a uvařte si z nich lahodnou polévku.

Teď pokaždé, když se vrátím do svého rodného města a vidím domy, rybníky, řeky a pole, cítím, jak se mi v srdci roste smutek z té změny.

Ne kvůli přírodním změnám, jako je rozšíření korun stromů, stárnutí domu, zbarvení květin v zahradě... ale kvůli devastaci způsobené lidskou ničivou činností.

Ještě před půl stoletím se každý večer celá vesnice ozývala zpěvem ptáků. Stejně jako ráno, když jsme se probudili, se každá zahrada a břehy rybníků naplnily ptačím zpěvem.

Pak přišla období kobylek létajících po polích, pak noci sklizně, vodní brouci spatřili světla a houfně se vraceli na verandu, pak první deštivé letní noci, žáby kvákaly jako bubny na polích blízkých i vzdálených, seděly ve vodě v řadách delších než auta během dopravní špičky v Hanoji , pak se někde podél rybníka linula vonná vůně cibetek...

A po každém dešti divoce rostou divoké rostliny na říčních náspech, polních náspech, kolem bažin, rybníků, podél silnic, v rozích zahrad, podél zdí domů... Jsou sny, kde vidím rostliny rostoucí a pokrývající mě a ptáky a hmyz, jak na mě přistávají.

Ale za pouhých pár let mě opustila nádherná a nádherná příroda, ve které jsem žil. Zase jsem míval noční můry, ležel jsem na rozpálených skalách a nebe nade mnou bylo jako neomítnutý strop. Ve svém zármutku nad světem chlorofylu, zvířat a hmyzu jsem si vzpomněl na období divoké zeleniny v mé vesnici.

Pokaždé, když si vzpomenu na přírodu těch vzdálených let, vidím kolem sebe bujně rostoucí a emocemi naplněné listy batátů, fazolové listy, malabarský špenát, listy vông, listy jahodníku, fíkové listy, bobkové listy, pupeny guavy, bambusové výhonky, listy chilli, šrucha, špenát, vodní špenát, vodní mimóza, kyselý tamarind, čínský pelyněk, bílý vietnamský koriandr, červený vietnamský koriandr, bílý jasmín, mincovní tráva, mladé rýžové pupeny, mladé rýžové pupeny, banánové stonky, kořeny banánů, květy banánů, dužina papáji, vodní špenát, bramborové listy, výhonky tykve, mladé listy tykve, výhonky tykve, mladé listy tykve, listy tykve, polyscias fruticosa, stonky brambor skvrnitý, listy manioku, pelyněk, fíky, listy kurkumy, listy galangalu, kořeny lotosu, výhonky lotosu, stonky lotosu, lotosové pupeny, lotosové pupeny...

Výhonky sladkých brambor.

Všechno, co jsem právě zmínil, jsou věci, které jsem jedl v dětství, když jsem žil ve své vesnici, a které si dodnes pamatuji. Obvykle si farmáři během pracovního dne udělali čas na to, aby si natrhali hrst divoké zeleniny a chytili několik desítek krabů, a v poledne si dali misku vynikající polévky.

Kdykoli měl někdo v rodině problémy se spaním, moje matka trhala a drtila listy stromu vông a vařila je s mušlemi nebo kraby. Listy vông jsou bohaté a sladké. Polévka z listů vông, stejně jako polévka z listů moruše, je skutečným sedativem. Každý zná morušovník, ale ne každý zná strom vông.

Strom vông je poměrně velký strom. Plody vôngu jsou podobné rýži, ale jsou větší a delší. Na některých místech se mu také říká bavlník, protože když je plod zralý, čtyři segmenty se rozdělí jako u rýže a uvnitř se vejde hrst bavlny. Když fouká vítr, bavlna z vôngu létá po celé vesnici.

Jednou ze zelenin, která se skvěle hodí do krabí polévky, je malabarský špenát. Malabarský špenát roste na polích.

Tvar rostliny malabarského špenátu je podobný rostlině tamarind. Čím hlubší je voda na poli, tím déle malabarský špenát roste. Malabarský špenát omyjte, nakrájejte na dva kusy dlouhé jako prst, namočte ho do sójové omáčky a snězte s krabí polévkou vařenou s fermentovanou rýží. Můžete ho sníst celý košík, aniž byste se nudili. V mé vesnici roste hodně stromů vong, takže ženy často používají květy stromů k vycpávání polštářů.

V každé vesnici rostou divoké fíkovníky. Ptáci jedí zralé fíky a vyhazují je. V jejich trusu jsou stále fíková semínka, takže rostou mladé fíkovníky. Fíky milují vodu, proto často rostou poblíž rybníků a bažin.

Fíky se často používají k solení, vaření a dušení ryb. Muži ve vesnici sbírají fíkové listy, když jedí salát. Ale když ženy rodí, jejich rodiny sbírají a blanšírují fíkové listy, aby je mohly jíst a produkovat mléko. Když prasnice rodí a nemají mléko, lidé také sbírají fíkové listy, aby je nakrmili. Existují lepkavé fíky a obyčejné fíky. Lepkavé fíky jsou měkčí a sladší.

Nedávno jsem viděl dokument stanice CBS o fíkovnících v Africe a fíkovníky nazvali královnou lesa. Děti v naší vesnici se často toulají kolem rybníků a bažin a hledají zralé fíky.

Kdykoli uslyšíte spoustu špačků volajících určitým směrem, jděte tím směrem, budou tam zralé fíky. Špačci jsou ti, kteří dětem říkají, že začaly dozrávat guavy, fíky a další ovoce.

Natrhali jsme fíky, rozpůlili je, vyfoukli komáry uvnitř a snědli je. Tehdy nám nikdo nedokázal vysvětlit, proč jsou fíky tak uzavřené, přesto se do nich komáři mohli dostat a žít uvnitř. Až později, když jsem se díval na sci-fi film, jsem to pochopil.

Existuje ovoce, které vypadá jako fík, je to ovoce Ngai. Jen velmi málo lidí ví, jak se ovoce Ngai jí, protože je svíravé a má hodně mízy. Moje babička trhala listy Ngai při výrobě sójové omáčky, aby nezplesnivěly. Jedl jsem ovoce Ngai, které můj otec vařil s měkkokrunýřovou želvou.

V minulosti se měkkosturné želvy po mnoho let hojně vyskytovaly v rybnících a bažinách. Občas se podařilo želvy měkkosturné chytit, když připlouvaly klást vejce na břehy rybníků a bažin. Dnes se věštci v přírodě želvy měkkosturné nenajdou. Plody Ngải se také používají k dušení s lokavcem, úhořem nebo sumcem.

Kdykoli vaří ovoce Ngai, můj otec obvykle vezme ovoce Ngai z předchozího odpoledne, rozkrojí ho napůl a namočí do rýžové vody, aby se odstranila pryskyřice. Fíky se dají jíst syrové, ale nikdo nesmí jíst syrové ovoce Ngai. Ale když se vaří s měkkokrunýřovou želvou nebo dusí s loachem či úhořem, lahodná chuť ovoce Ngai je nesrovnatelná s žádným jiným fíkem.

Dříve v rybníku v mé vesnici chovali vor bílého a červeného koriandru. Bílý koriandr se jedl syrový a používal se k přípravě rybí polévky s fermentovanou rýží. Ale červený koriandr vařila moje babička a vymačkala ho na sójovou omáčku. Dnes už žádný červený koriandr nevidím. Moji vesničané už dlouho neviděli nikoho, kdo by v rybníku choval vor červeného nebo bílého koriandru.

Leknín.

Živé ploty z čínského plaménku na venkově téměř zmizely. Čínský plamének je lidový lék, který vesničané hojně používají. Když mají lidé nachlazení, rozdrtí vrcholy čínského plaménku a smíchají je s petrolejem k léčbě větrů. Někteří lidé vrcholy čínského plaménku smaží, dokud nejsou velmi horké, aby nemocnému léčili větry. V hrnci s vodou k napařování nachlazeného člověka musí být vždy hrst čínského plaménku.

Když mě bolela hlava, natrhala jsem si hrst čínského plaménku, položila si ji na čelo, ovázala ručníkem a pak šla do práce nebo spát. Tehdy neexistovala západní medicína jako dnes. Myslím si ale, že léčba nemocí tradičními bylinkami, jako je tato, nikdy nezpůsobí vedlejší účinky, jako když používáme příliš mnoho západní medicíny.

Kromě toho, že se rtěnka čínská používá jako lidový lék, je také pokrmem. Moje babička při dušení ryb často dávala hrst rtěnky čínské na dno hrnce. Rtěnka čínská odstraňuje rybí zápach a dodává dušené rybě chuť.

Občas si babička natrhala uvařený křídlat čínský a vymačkala z něj sójovou omáčku. Muži v naší vesnici jedli salát z amura nebo karase s hrstí natě čínského křídlatu. A obzvlášť psí klobása by nebyla tak lahodná bez křídlatu čínského a listů guavy.

Ptal jsem se mnoha svých přátel, jestli někdy jedli restovanou dužinu z papáji, a téměř všichni kroutili hlavou. Ale já jsem ji jedl pravidelně, když jsem byl ve vesnici. Když starý papája přestal plodit, nebo když jsem narazil na samčí papáju, která měla potíže s ploděním a plody byly velmi malé a bez chuti, moje matka papáju pokácela.

Moje matka oloupala vnější slupku, aby získala vnitřní část, nakrájela ji, namočila do slané vody, promyla a osušila, pak ji zabalila do sušených banánových listů a dala do malého hrnce, který visí na kuchyňské poličce. Při jídle dala sušenou dužinu papáji do rýžové vody, aby změkla, promyla ji a pak ji osmažila se sádlem nebo kuřecími či kachními drobky. Dužina papáji připravená tímto způsobem je křupavá, lahodná a nenapodobitelná.

V mnoha tradičních vietnamských vesnicích se vysazují stromy kapok. V mé vesnici jsou po obou stranách silnice od hlavní brány ke vchodu do vesnice dvě řady starých stromů kapok. Během období květu to z dálky vypadá jako velký oheň na obloze. To je také svátek špačků z poklidných vápencových hor, kteří se vracejí sát nektar z květů kapoku.

My děti jsme trávily celý den lenošením pod stromy kapok. Hodily jsme silným kusem bambusu na strom kapok, aby mu spadly pupeny. Pupeny kapoku jsou květní pupeny stromu kapok. Pupeny kapoku jsou lahodné. Ale mladé plody kapoku jsou lahůdkou.

Mohli jsme se rýže najíst do sytosti. Mladá rýže byla křupavá, sladká a trochu lepkavá. Dospělí si mladou rýži namáčeli v soli a chilli, aby ji mohli zapíjet vínem. Mladá rýže se nakrájela na velmi malé plátky a smíchala se s pečenými červenými krevetami a sezamem, čímž vznikl salát, který dnes nemohou mít ani velké restaurace. Ale mladá rýže se restovala s buvolím masem a vietnamským koriandrem, příteli, byla podivně lahodná.

Ty pokrmy byly opravdu vynikající, ne proto, že by ten den měli hlad. Stejně jako mnoho rustikálních pokrmů z venkova má nyní prominentní místo v menu velkých restaurací ve městě.

Míchaná zelenina.

Stejně jako mladé rýžové plody se i mladé plody gao často používají jako salátová zelenina. Mladé plody gao jsou křupavé a mají kyselou chuť smíchanou se sladkou dochutí.

Moje vesnice má tři velké rybníky. A v těchto rybnících roste celý svět leknínů, vodních kaštanů a lotosů. Po jednom nebo dvou deštích na začátku léta rostou lekníny na hladině rybníka jako hustý les. Myslím, že lekníny jsou příbuzné lotosovým rostlinám, ale lotosovým pupenům se říká výhonky, zatímco pupenům leknínů se říká pupeny leknínů. Naši předkové byli skutečně velcí lingvisté.

Ale pozdější jazykovědci nenašli nikoho, kdo by se zabýval původem názvů mnoha rostlin, zvířat, hmyzu a předmětů. Během sezóny leknínů jsme chodili sbírat výhonky leknínů. Svazky výhonků leknínů byly dlouhé, bílozelené a tak mladé, že by se při jemném ohnutí zlomily.

Pupeny leknínu se používají k namáčení v sójové omáčce nebo k vaření s polévkou z mušlí či kraba. Ale krabí polévka, která je tak lahodná, že ji každý, kdo ji jí, řadí mezi nejlepší polévky, se musí vařit s pupeny leknínu. Jakmile pupeny leknínu právě vyrašily, utraťte je a uvařte je s krabí polévkou.

Při vaření lotosových pupenů se pupeny rozkrojí napůl a vloží do hrnce s polévkou. Nechají se prudce vařit. Krabí polévka uvařená s lotosovými pupeny se zdá být sladší než polévka uvařená s jinou zeleninou. Protože když se konzumují syrové lotosové pupeny se sójovou omáčkou, jsou křupavé a velmi sladké.

Je tam poupě květu, u kterého si nejsem jistá, jaký je to druh. Slyšela jsem jen babičku říkat, že je to poupě vodní kapradiny. Poupě vodní kapradiny vypadá jako poupě vodního hyacintu, nebo také známé jako vodní hyacint. Vodní kapradina obvykle žije v bažinách nebo příkopech.

Moje babička často trhala pupeny vodního hyacintu a vařila je. Byly velmi sladké, i když trochu svědivé. Možná to byl nějaký druh vodního hyacintu. Někdy jsem si matně představovala, jak naši předkové objevili takovou divokou zeleninu.

Starší viděli krásné poupata květiny, utrhli si je a přiložili si k nosu, aby si k nim přivoněli. Vůně květiny jim připadala stejně příjemná jako u zdravé rostliny, a tak ji vyzkoušeli. Když ji ochutnali, shledali ji chladivou a sladkou, utrhli ji, uvařili a snědli. Poprvé ji uvařili příliš mnoho a když ji snědli, poupata byla rozdrcená a silná. Takže příště, když ji jen zblanšírovali a snědli, shledali ji křupavou a sladkou. A tak se z květiny nebo podobných rostlin stal pokrm.

Jednou jsem se zeptala matky, jak ví, že to, co uvaří, je jedlé. Řekla, že pokud to voní dobře a chutná sladce nebo kysele, pak to je jedlé. Když se zamyslím, jídlo bylo velkou lekcí do života.

A v tu chvíli jsem se cítila jako propadnutí do snu: snu o tom, že se jednoho rána probudím a vidím pole vodního špenátu, vodní mimózy, moruše, fíků, bobkového listu, chilli, šruchy, vodního špenátu, vodní mimózy, čínského plaménku, pelyňku, bílého vietnamského koriandru, červeného vietnamského koriandru, bílého jasmínu, mincovní trávy, mladých rýžových pupenů, mladé rýže, čínského plaménku, čínského ženšenu, bramboru skvrnitého, manioku, pelyňku, fíků, listů kurkumy, listů galangalu, kořenů lotosu, výhonků lotosu, pupenů leknínu, lotosových pupenů... jak bujně rostou.

Proměním se v malého chlapce a vydám se na svou cestu skrz chlorofylové lesy, abych se ponořil do fialových lotosových lesů kvetoucích po celém vesmíru, abych byl nadšený a vyděšený obří cibetkou jako prehistorickým dinosaurem, abych uslyšel mávání křídel roje kobylek nad hlavou, abych se procházel v omamné vůni, která naplňuje oblohu i zemi kvetoucí sezóny rau khuc...

Ten sen mě bolel, protože se stal skutečností téměř před půl stoletím a téměř o půl století později se stal lidským zklamáním.

Zdroj: https://danviet.vn/canh-dong-rau-dai-o-viet-nam-tranh-thu-hai-nam-rau-dai-moc-vai-chuc-con-cua-nau-bat-canh-ngon-20241107102950382.htm